Prašivina je lidový název pro svrab, což je vysoce nakažlivé onemocnění způsobené zákožkou svrabovou (Sarcoptes scabieii). Zákožka svrabová parazituje u lidí a asi 47 dalších savců ze sedmi různých řádů po celém světě. Zákožka svrabová napadá rok od roku čím dál více jedinců. Tento kožní parazit se může objevit prakticky kdekoliv a způsobuje kožní vyrážky a svědivé ekzémy. Podle hygieniků je svrab na vzestupu.
Prašivina alias svrab
Prašivina je hovorový název pro svrab. Dle Státního zdravotního ústavu je svrab nejrozšířenější chorobou mezi zdravotníky, nejde přitom o nedostatečnou hygienu, naopak. Být dnes napaden tímto parazitem tak není vůbec nic těžkého.
Zákožku svrabovou poznáte celkem snadno. Je to malý roztoč, který žije v povrchové vrstvě kůže. Zákožka vyvrtává kanálky ve zrohovatělé vrstvě pokožky. Samice klade denně jedno až tři 0,3–0,4 mm dlouhá vajíčka ve slepých koncích chodbiček. Z vajíček se líhnou larvy, které žijí na povrchu těla hostitele. Z larev se během 18 až 23 dnů vyvinou nové samičky, které se opět zavrtávají nebo se mohou přenést na dalšího hostitele. Za tepla, obvykle v noci na lůžku, oživují paraziti svoji činnost, což nemocný pociťuje záchvatovitým svěděním. Onemocnění se přenáší nákazou, nejčastěji přímo od nemocného těsnějším nebo delší dobu trvajícím kontaktem, především společným užíváním textilií, nebo při dlouhodobém kontaktu (například v noclehárnách, táborech, avšak rozhodně ne podáním ruky). Častý je přenos na další členy rodiny. Po zjištění infekce je důležité veškeré matrace, gauče, křesla, polstrované židle, polštáře, peřiny, deky a podobně vyčistit od infekce například vynesením ven, vyžehlením napařovací žehličkou nebo vysátím vysavačem, který je schopen zlikvidovat roztoče. Ke zmírnění příznaků se doporučují pobyty na čerstvém vzduchu, zvláště pak ve večerních hodinách.
Příznaky se objevují tři až osm týdnů po infekci, zprvu nejsou příliš výrazné ani charakteristické. Často si i odborníci myslí, že jde o záchvat kopřivky. Zákožka napadá nejdříve tenčí kůži na břiše, v podpaží, na vnitřní straně stehen, prsní dvorce, kotníky, u menších dětí i dlaně a plosky chodidel. Základním projevem jsou drobné červené pupínky velikosti špendlíkové hlavičky, často uspořádané ve dvojicích a kryté stroupkem. Jsou silně svědivé, takže se mezi pupínky objevují škrábance. I po přeléčení přetrvává u některých lidí svědění až dva měsíce, hůře se hojí „atopici“ a lidé se světlým typem pleti, všeobecně pak ženy a děti. Onemocnění se projevuje vyrážkou tam, kde je kůže tenká. Bývá to v oblasti pasu, kde máte gumu. U žen to bývá v oblasti prsou. U dětí to může být i v oblasti hlavy nebo na rukou. Onemocnění navíc provází nepříjemné svědění, které je výsledkem imunitní reakce organismu na antigeny zákožky a které se objevuje nejčastěji v noci, když je člověk zachumlaný pod peřinou (teplo totiž zákožce vyhovuje).
V naší poradně s názvem KRÁLIČÍ SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marta Kafková.
Dobrý den, mám dotaz, je možné konzumovat králičí maso když má svrab. Je to už starší kus. Děkuji Marta Kafková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Svrab je výlučně kožní onemocnění. Po zabití králíka se celá kůže stáhne a zůstane jen obnažené maso, které nemá žádné stopy po svrabu. Je tedy vhodné k obvyklé konzumaci.
Svrab u zvířat se častěji nazývá prašivinou. Prašivina mnohem častěji než psy postihuje kočky, Svrab u nich způsobuje svrabovka kočičí. Svrabovka u kočky postihuje nejprve ušní boltce, pak hlavu a krk. Stejně jako svrab u člověka provází prašivinu silný pocit svědění. Škrábáním postižených míst si kočka přenáší parazity i na zbytek těla. Postižené místo se u kočky pozná tím, že se tam vytvářejí šupiny a strupy, zároveň zde také vypadává srst. K léčbě tohoto onemocnění se u zvířat rozhodně neužívají prostředky určené pro lidi, řada z nich je pro kočky toxická. K přenosu svrabovky dochází přímým stykem koček a jednak sdílením stejných textilií (gauče, pelechy). Kočičí svrabovkou se mohou nakazit i králicí a v některých případech i psi. Stejně tak se od kočky může nakazit svrabovkou i člověk, dochází k tomu nejčastěji velmi těsným kontaktem nemocné kočky s člověkem, obvykle v teple postele. Onemocnění člověka svrabem chyceným od koček má stejné kožní projevy jako lidskou zákožkou. Na těle se objeví červené svědivé pupínky. Onemocnění tímto typem kočičího parazitu je ale přechodné, člověk se obvykle vyléčí samovolně po vyléčení kočky nebo po zabránění těsného kontaktu s ní (člověk si nemocnou kočku prostě nesmí pouštět lehnout k němu do postele). Toto onemocnění se na člověka rozhodně nerozšíří běžným kontaktem s kočkou, například pohlazením, nebo manipulací s jejím pelechem.
U psů svrab způsobuje zákožka svrabová. Projevuje se stejně jako u koček vytvářením šupinek a strupů na kůži a vypadáváním srsti. Nejčastěji se u psů vyskytuje na břiše a ušních boltcích, nejlépe poznatelná je ale u psa v místech, kde má pes nejméně srsti (břicho, vnitřní plocha stehen). I u psa provází prašivinu nepříjemný pocit silného svědění. Psí prašivina šíří se nejčastěji mezi psy přímým stykem, ale i prostřednictvím sdílených textilií či hřebenů k vyčesání jejich srsti. Psí zákožka je přenosná i na člověka. Přenáší se stejně jako u koček těsným kontaktem obvykle v posteli. A stejně jako u koček i psí prašivina nakonec vymizí poté, co se pes uzdraví, anebo se zruší jeho těsný kontakt s člověkem.
Ve svém příspěvku 16.MESICNI DCERKA A ROUPY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Misa.
Dobry den,jelikoz moje dcera delsi dobu spate spala,caste buzeni brekem,hodne vypiteho mleka,bolesti briska,nadymani,a posledni dobou dost tuha stolice-jako kralici bobky,po dlouhem dumani,a rady s doktorkou,jsme dosli k zaveru zkusit odparazitovat,jelikoz mame psa.Prvni pulku Vermoxu mela 14.9.,v ten den mela i ockovani do rucicky,tabletu jsem si vzala i ja,me to prohnalo,bylo mi nekolik dni zle,ted je lepe,dcerka ridsi stolici jednou,jinak porad tuha,noce se zhorsily,nyni 2 noce zvysena teplota,to bych priradila k ockovani,dnes ridci stolice a rekla bych hodne cerviku,mam pockat na druhou tabletku na cas 2tydnu?je mozne zhorseni zdrav.stavu behem lecby?jsem uz zoufala,prijde mi,ze se toho nezbavime.Dekuji za radu.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Některé formy svrabu způsobují svědění, takže se jedinci urputně škrábou a třepají hlavou. Přítomnost parazitů stimuluje tvorbu ušního mazu, který může být tmavý (připomíná kávovou sedlinu), a na povrchu kůže v uchu se tvoří strupy. Strupy a maz obsahují živé roztoče a jsou infekční pro další vnímavá zvířata (ne pro člověka).
Rozeznává se prašivina celotělová, prašivina hlavy a uší.
Ve svém příspěvku DÁ SE SNÍST KRÁLÍK KDE JE KRÁLIČÍ MOR? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenka.
Začali nám vybírat králíci na mor,rada bych věděla jestli se dá jíst nebo ne! Děkuji za odpověď Zdenka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel MVDr. Hrachová.
Dobrý den,
pro lidskou konzumaci je maso nemocných králíků zcela nevhodné.
Mrtvá zvířata je nutné zakopat či spálit, aby se virus nešířil dále. Důležitá je také dezinfekce králíkárny (např. 1% NaOH a formalín, ...).
Pokud jste tak neučinili, v příštím chovu doporučuji králíky navakcinovat, výrazně se tím sníží riziko nákazy. Ani to ale není u této nemoci stoprocentní zárukou.
Ve svém příspěvku DĚLÁ MI DOBŘE SLINIVKÁŘOVA DIETA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Sládková.
Dělá mi dobře rostlinná strava na slinivkar cz. Má tam i masové recepty, ale jím je jenom když na mě přijde masová chuť. Myslíte, že maso zatěžuje trávením slinivku hodně? Děkuji Sládková (po akutním zánětu, 2 měsíce)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Andrea.
Dobrý den,
táta akutní zánět slinivky prodělal a vím, že relativně dlouhou dobu musel "konzumovat" jen vařené maso (ve vodě), pokud možno drůbeží nebo králičí.
Svrab se šíří hlavně v kolektivech, v nichž lidé žijí v těsném kontaktu. Nejčastější cesta přenosu je mezi sexuálními partnery. Imunitně oslabení jedinci mohou být k onemocnění náchylnější. Často postiženými místy jsou prsty, prsní bradavky, oblast genitálií a podpaží. Diagnóza se stanovuje po zjištění přítomnosti roztoče na těle mikroskopickým důkazem, který je však obvykle obtížné získat.
Přenos je rovněž možný od psího miláčka. Stačí, aby pes při venčení ucítil lišku a otřel se stejně jako nakažená liška před ním o stejný kmen stromu. Nákaza se tím rozšíří i do domácnosti. Je nutné hlídat, zda psovi nevypadává srst – zvířata si od svědění ulevují tím, že si ji sama vykousávají. Od toho se také nemoci u zvířat říká prašivina. Snaží se také drbat o všechno, co vidí. Nejčastěji pelichají na ocase nebo na břiše. Při sebemenším podezření, že něco není v pořádku, vezměte zvíře k veterináři. Existují masti a léky, které jej svrabu zbaví. V každém případě musí majitel psa se svrabem dezinfikovat celou domácnost a zvýšeně pak dodržovat hygienu. Roztoč může být kontaktem psa nebo kočky přenesen na člověka, ale není schopen se na lidském těle množit. Začátek symptomů bývá obvykle náhlý a objevuje se asi 10 dní po přenosu roztoče. Vyrážky jsou obvykle mírnější a ztrácejí se za 4–6 týdnů.
Další cestou přenosu je kontaminované ložní prádlo, ručníky, šatstvo. Šíření onemocnění napomáhá nízká úroveň hygieny (například v ubytovnách, hotelech, ústavech sociální péče) a promiskuita. Onemocnění svrabem bývá často nemocnými pociťováno jako ostuda vzhledem k předsudku, že jde o nemoc špinavých a zanedbaných lidí. Svrab však postihuje všechny vrstvy populace.
Onemocnění se nepřenáší běžným denním stykem, tedy například podáním ruky, náhodným dotykem.
Ve svém příspěvku NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věr.
Proč bychom chodili na jaterní testy?Vy si myslíte, že by si někdo dovolil PRO ZVÍŘATA vyrobit něco s vedlejším účinky, jak se to běžně dělá pro lidi? To by si rozmysleli! Majitel drahého výstavního psa nebo dostihového koně, u kterých by se projevilo něco jiného než uzdravení nebo velká úleva, by určitě nemlčel, tak jako musíme mlčet my lidé a věřit, že to, čím nás zdravotnická loby cpe, nám pomůže. Jo, tak leda do hrobu. Jsme jenom prostředky pro jejich větší a větší zisky. Nemocné z lidí vyrábějí, pacienty si udržují, pořád jenom léčí léčí léčí. Ale vyléčilo naše zdravotnictví=pohřebářství vůbec někoho za posledních 30 sametových roků? Jsme jenom pokusní králíci a dárci orgánů za živa. A jsou tak bezohlední, že se tím ani netají!!!!!!! Léků pro zvířata se bát nemusíme, dokud nevyjde najevo, že čím dál víc lidí jim věří a dá jim přednost. Pak teprve se můžou majitelé drahých zvířat začít bát...Vy jste asi fanda našeho zdravotnictví nebo přímo pan dochtor uplácený farm.výrobci, že ano?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Věra.
Ještě klidně přidám svoji zkušenost, i když před více roky.Po těžkém úrazu jsem špatná na nohy strašně dlouho. Jako by to nestačilo, přidala se artroza všech kloubů, zejména pravé koleno už bylo "údajně" na výměnu. Asi 6 r. jsem 2x ročně chodila na nepříjemmné serie injekcí hyaluronu do toho kolene. Pomohlo to vždycky na cca 3 měsíce, ale víc prý než 2x ročně injekce dostat nemůžu, přestože jsem si je velmi draze PLATILA! V našem údajně bezplatném zdravotnictví.Co by člověk neudělal kvůli hrozné bolesti kolene? Když jsem začala chodit se starší fenou na kliniku kvůli jejím bolavým kloubům (viditelně trpěla - jako já), doporučili mi pro ni alavis. Asi po 4 měs. začala běhat jako za mlada, kdežto já trpěla píchance do kolene a belhala se bolestivě pořád o berlích. BOHUŽEL nemůžu vám napsat přesně, který alavis jsem si opakovaně koupila pro sebe, vím, že to bylo s nějakým MSM a stálo to pod 700Kč. Strašná úleva, narok jsem si to zjara koupila znova : Je to dost roků, co už mi OBČAS stačí jen na noc masážní gel s konopím, s berlemi sice chodím kvůli stabilitě (po 3 zpackaných ortop.operacích), ale koleno, které bylo údajně na "výměnu" - super. Na žaludek jsem si s alavisem stěžovat nemohla, přestože mi doktoři předtím prášky téměř zničili celé zažívání, léčila jsem pak u léčitele i játra! a k dr. jsem chodila pro jistotu jen na rozbor krve. S prášky a všemi injekcemiod bolestí jsem zkrátka musela skončit. Nějaký čas jsem moc trpěla, ale léčitel a bylinky pomohli. Nakonec jsem ještě si sama přidala ten alavis - a tvrdím, že v žádné jeho vedlejší účinky na játra nevěřím. Je to ale už dost roků, takže nevím, jestli ho už nějak "nevylepšili", aby tak moc dobře neléčil a museli ho lidi pro zvířata i pro sebe kupovat velké množství atd.atd...Ještě mám mnoho roků přístroj BIOMAC, dřív se to jmenovalo jinak, ale jsou oba na stejném principu. Před cca 15ti lety me to stálo asi 6000Kč, teď to stojí přes 20 000, jaké má výsledky, nevím. Ten můj starý mi po cca 2x hodinovém ozáření nějakého kloubu zajistí pokaždé jeho naprostou a dlouhodobou pohyblivost a bezbolestnost, proto už na alavis už ani nevzpomínám. Upozorňuju, že to ale není žádná reklama na ten přístroj, jen vlastní zkušenost.
Ušní svrab (lidově prašivina) je parazitární onemocnění, které postihuje králíky poměrně často. K úmrtí postiženého zvířete dochází vzácně, ale průběh je často dlouhodobý, dochází ke snížení chovatelské hodnoty, zvíře je neklidné. Roztoči žijí na povrchu kůže a jejich projevy jsou viditelné pouhým okem. U králíků se nejčastěji setkáváme právě se svrabem ušním, ale může se objevit na hlavě i jinde na těle. Zdrojem šíření jsou již napadení králíci. Vnímaví jsou všichni králíci, častěji se s prašivinou setkáme u starších zvířat.
Kočičí svrab způsobuje roztoč svrabovka kočičí (kožní nemoci koček). Jedná se o rozšířené kožní onemocnění koček. Pozor, nezaměňujte s Psoroptes cuniculi, což je prašivka králičí. Na rozdíl od blech není parazit viditelný pouhým okem. Zato si lze všimnout změn na kočičí kůži. Místa postižená parazitem kočku velmi svědí a rány si stále dokola rozškrabává. Svrab u koček začíná nejprve v oblasti ušních boltců – ušní svrab, který vypadá jako špinavé uši –, odkud se pak šíří na krk a hlavu. Kočka si škrábáním parazita roznáší dál po těle, například na končetiny. Kočky se většinou nakazí jedna od druhé. Proto je kočičí svrab v uších častější u koček venkovních než domácích.
Parazit svrabovky kočičí, jinak také Notoedres cati, má velikost pouhých 0,3 milimetru. Dokonce ho nemůžeme vidět ani pod lupou. V povrchové vrstvě kůže si vytváří chodbičky. V nich pak zanechává trus a klade do nich i vajíčka. Vylíhlé larvy se dostávají na povrch kůže, kterou se také živí. Z nymfy se dospělý jedinec stává za pouhé tři týdny. Svrab u koček způsobí, že se kočičí kůže zanítí. Infekce se může rozšířit dále do těla. Zvíře je malátné, unavené a nemá zájem o oblíbené aktivity. Dokonce může odmítat krmivo. Neléčený svrab obvykle končí úmrtím kočky na vyčerpání a sepsi.
Příznaky:
Kočka má postižená místa rozškrábaná a přehnaně si je čistí.
Kromě škrábanců si lze všimnout odlupující se kůže a šupin.
V ranách jsou viditelné i šedé strupy.
V místech, kde žijí parazité, začíná kočce vypadávat srst.
Kůže na postižených místech začíná zesilovat a skládat se do záhybů, které mohou zvířeti zakrývat oči. Kočka pak hůře vidí a má špatnou orientaci.
Kočičí svrab v uších způsobuje strupovka ušní. Strupovka ušní, latinsky Otodectes cynotis, je parazit žijící v zevním zvukovodu. Je velký až půl centimetru a dospělým se stane za tři týdny. Onemocnění se říká také ušní prašivina a napadá i psy a fretky. Na rozdíl od svrabovky kočičí si strupovky můžeme všimnout i pouhým okem. Způsobuje zánět zvukovodu. Kočce může v ušním boltci prasknout céva, krev se pak vylévá mezi chrupavku a kůži a vznikne hematom. Ten poznáme podle velké boule za uchem, řeší se operací.
Příznaky:
Kočka má zarudlé ušní boltce, které ji bolí.
Často se v okolí uší škrábe.
Třepe hlavou.
Začíná se jí nadměrně tvořit drolivý ušní maz, který má hnědou až černou barvu.
S kočkou navštivte veterináře. Ten jí odebere ušní maz a stanoví diagnózu. Kočičí svrab v uších se může řešit několika způsoby. Mohou se podávat ušní kapky, to je ale většině koček velmi nepří
V naší poradně s názvem BERU WARFARIN, CO PŘI NĚM NESMÍM JÍST? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Vacek.
Nikde nemohu dohledat, kolik vitaminu K obsahuje králičí maso, zvěřina (prase divoké, srnčí, zajíc) a křen, tedy netuším, nakolik konzumace těchto potravin ovlivní léčbu Warfarinem. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jako muž užívající Warfarin máte stanoven limit pro denní příjem vitamínu K na úrovni 120 mikrogramů. Maso obecně patří mezi potraviny s nízkým obsahem vitamínu K, takže se prakticky nemusíte vůbec hlídat v množství, které sníte. To samé platí i o křenu, který má také nízký obsah vitamínu K a navíc ho používáte jen v malém množství k dochucení. Zde je konkrétní výčet vámi zmíněných zdrojů masa:
1/2 kg vařeného králičího masa bez kostí = 5 mcg vitamínu K.
Maso z divokého prasete = 0 mcg vitamínu K.
1/2 kg srnčího masa = 1 mcg vitamínu K.
1/2 kg zaječího masa = 5 mcg vitamínu K.
Lžíce nastrouhaného křenu = 0,2 mcg vitamínu K.
Králičí svrab se nejčastěji projevuje jako krustózní zánět zevního zvukovodu. V uších se tvoří silné krusty, které mohou postupně vyplnit celý zvukovod a výrazně zhoršit kvalitu života zvířete.
Typické příznaky zahrnují:
silné svědění a třepání hlavou,
mokvání a tvorbu krust v uších,
snížený apetit a hubnutí,
v pokročilých případech neurologické poruchy.
Bez léčby se onemocnění může šířit dále po těle a vést až k úhynu králíka v důsledku vyčerpání nebo sekundární infekce.
Přenos svrabu na kůži je možný druhotně při drbání, pokud králík má již ušní svrab. V králičí srsti je nejvýznamnějším zevním parazitem roztoč dravčík (Cheyletiella parasitivorax). Přenáší se přímo kontaktem s napadeným zvířetem, ale i nepřímo, například podestýlkou nebo použitím kartáče pro více jedinců. Tento roztoč není druhově specifický, může způsobit podráždění kůže dalších druhů zvířat a také lidí. Infestace (zamoření) dravčíky způsobuje u králíků svědění a šupinatění kůže (parazitům se někdy říká „chodící lupy“). Nejvíce postiženým místem je obvykle krk. Když se šupiny vyčešou hřebínkem, jsou oproti tmavému povrchu patrní pohybující se roztoči. Kvůli diagnostice této ektoparazitózy je doporučeno udělat otiskový preparát kůže pomocí lepicí pásky a poté ji prohlédnout pod mikroskopem. Pro dravčíky jsou typická mohutná, dovnitř zahnutá makadla (pedipalpy), která slouží k přidržování potravy (šupin kůže).
Ve svém příspěvku TABULKA POTRAVIN PODLE OBSAHU PURINŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav Bíro.
Dobrý den, článek mi přijde odborně zpracovaný, přesto všechno jsem trochu zmatený, většina webů co jsem prohlížel, zakazuje na Dnu červenou řepu, fazole, kávu a další, jiný to zase doporučují. Obecně se doporučuje nejíst potraviny z obsahem purinů větším jako 50mg/100g, na začátku článku uvádíte tabulku maso a uzeniny, tam je v podstatě všechno pod 50mg/100g
anglická slanina 25
hovězí 40 králičí 38
kuřecí 4
skopové 46
šunka 24
telecí 48
vepřové 48
zvěřina 35–39
tak to vyvolává dojem že to vše je povolené?
Teď si dělám porovnávací tabulku pro jednotlivé weby, a ani hodnoty purinů se nějak neshodují a to i dost podstatně, tak nevím který zdroj mám považovat za relevantní. Zajímá mně pak zejména špenát, čočka, paprika-kapie, káva, někdo zakazuje i čaj? no a nikde jsem se nedočetl jak je to s proteinovým chlebem, např. Lídl.
Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivan.
Ano, mate pravdu, take hledam jakou jist dietu na dnu.
I na techto strankach vyse je uvedeno, ze nemame pot kavu a o kousek nize, ze kava ma 0 putinu. Nechapu.
Zoonózy mohou u člověka vyvolat dermatitidu. U člověka králičí svrab vyvolává dočasné papulární léze, dermatitidu a pruritus na břiše, krku a končetinách. Léze jsou výraznější u dětí a žen, zejména na pokožce, která byla v bezprostředním kontaktu s nakaženým zvířetem, a to i v případě asymptomatického průběhu. Inkubační doba může být velmi krátká (bezprostředně po kontaktu se zvířetem). Přenos z králíka na člověka je velmi vzácný.
Svrab je další nepříjemná záležitost. Svrab (latinsky scabies, z latinského scabere = drbat se), též sarkoptóza, u zvířat lidově prašivina, je infekční nemoc způsobená zákožkou svrabovou postihující člověka i zvířata. Projevuje se nepříjemným svěděním a kožními změnami v podobě oděrek (exkoriací), pupínků a skvrn. Onemocnění nesouvisí pouze s osobní hygienou, ale nedostatečná hygiena může způsobit horší průběh nemoci. Naopak přehnaná hygiena může zapříčinit problémy při zjišťování a ověřování, zda jde o svrab. V České republice jde v současné době o dost rozšířeného parazita.
Zákožka svrabová vyvrtává kanálky ve zrohovatělé vrstvě pokožky. Samička pak klade 2–3 vajíčka, asi 0,3–0,4 mm velká, v slepých koncích těchto chodbiček. Z vajíček se líhnou larvy, které se během tří týdnů mění v dospělé zákožky. Za tepla, obvykle v noci na lůžku, oživují paraziti svoji činnost, což nemocný pociťuje záchvatovitým svěděním. Onemocnění se přenáší nákazou, nejčastěji přímo od nemocného těsnějším nebo delší dobu trvajícím kontaktem, především společným užíváním textilií, spíše při dlouhodobém kontaktu, například v noclehárnách, táborech, avšak rozhodně ne podáním ruky. Častý je přenos na další členy rodiny. Po zjištění infekce je důležité veškeré matrace, gauče, křesla, polstrované židle, polštáře, peřiny, deky a podobně vyčistit od infekce například vynesením ven, vyžehlením napařovací žehličkou nebo vysátím vysavačem, který je schopen zlikvidovat roztoče. Pro zmírnění příznaků se doporučují pobyty na čerstvém vzduchu, zvláště pak ve večerních hodinách. Léčba onemocnění probíhá namazáním mastí InfectoScab 5%, přičemž léčivou látkou je permethrin, nebo mastí s obsahem síry. Po příchodu z nemocnice se doporučuje převléct postele a ráno po probuzení znova. Toto veškeré povlečení vyprat na 60 °C, vyžehlit je a nechat tři dny ležet. Po vyléčení je možné pro úplné ujištění jet do sirných lázní nebo do sauny. Ta se však doporučuje až 3. den po namazání mastí. Mimo pokožku mohou zákožky přežít 3 až 4 dny. Pokud zákožku vystavíte na dobu delší než 10 minut teplotám alespoň 60 °C, nepřežije to. V případě nakažení je vhodné se nechat namazat v nemocnici a z bytu poté na týden odjet do prostředí, kde se tento parazit nevyskytuje. Infekci pomáhá snížená imunita. Na svrab jsou náchylné zejména děti, které se infikují hlavně během hraní. U těžkých nemocí, například AIDS, hematologické choroby, může dojít k těžkému stavu charakteristickému nadměrnou hyperkeratózou. Příznaky se objevují 3 až 8 týdnů po infekci, zprvu nejsou příliš výrazné ani charakteristické. Často si i odborníci myslí, že je to zách
Onemocnět svrabem lze velmi jednoduše z prostěradel a postelí v hostelech, hotelech a ubytovnách, kde se rychle střídá hodně lidí a kde hygiena není na nejvyšší úrovni. Mezi první příznaky patří zarudnutí kůže, pupínky a hlavně svědění, které je intenzivní především v noci. Chorobu totiž způsobuje parazit, který se během několika minut zavrtá do kůže člověka či zvířete a vytváří si v hloubce pokožky chodbičky. Tady klade vajíčka. Během dvou dnů se dokáže tak rozmnožit, že vytvoří kolonie až o několika stech jedincích.
Nemoc se nejčastěji přenáší v kolektivech, kde žijí lidé v těsném kontaktu. Přenáší se kožním kontaktem i pohlavním stykem s nakaženým nebo kontaktem s kontaminovaným předmětem. Infekce se obvykle projeví za 4 až 6 týdnů. Při opakované infekci se nemoc může projevit již po 24 hodinách. Onemocnění se dá léčit mnoha způsoby.
Svrab u psa, dříve též prašivina, je druh zánětlivého onemocnění kůže způsobený drobnými parazitickými roztoči. Existují dva základní typy svrabu: sarkoptický a demodektický. Mají rozdílné příčiny a příznaky.
Sarkoptický svrab obvykle způsobuje kruté svědění. Pes se úporně škrábe nebo si hryže kůži, aby si ulevil. Kůže psa podrážděná neustálým škrábáním a kousáním se může lehce infikovat. Svědění může být někdy tak hrozné, že pes nevěnuje pozornost jídlu, pití ani odpočinku. I když to není vždy pravidlem, vážné případy sarkoptického svrabu mohou mít za následek sekundární infekce způsobené bakteriemi nebo kvasinkami a na podrážděné kůži vytvářejí bílou škraloupovitou krustu. Navíc je u psů se sekundární infekcí častý úbytek váhy, horečka nebo zvětšené lymfatické uzliny.
Lokalizovaný demodektický svrab, nejlehčí varianta demodektického svrabu, se nejčastěji objevuje v psí srsti v jednom nebo dvou lysých flecích nebo flecích, kde je srst řidší. Obvykle nejsou tato místa zanícená a podrážděná a nezpůsobují silné svědění. Jestliže lokalizovaný demodektický svrab sám od sebe nezmizí, může proniknout do celého těla, což má za následek generalizovaný demodektický svrab. Na psím těle se vytvoří početné lysé fleky nebo fleky s řídkým ochlupením. Fleky mohou měřit v průměru 2,5 cm. Kůže v těchto místech bývá zrudlá, šupinatá nebo ztvrdlá. Takto podrážděná kůže někdy svědí a neustálé škrábání často vede až k vážným infekcím. Tyto druhotné infekce se projevují podobnými příznaky jako u sarkoptického svrabu (horečka, úbytek váhy, zduřelé lymfatické uzliny a podobně). Některé zvláštní typy demodektického svrabu mohou způsobit demodektickou pododermatitidu, která postihuje meziprstí. Při této nemoci jsou paraziti hluboko usazeni v psích tlapkách. Nemoc způsobuje
Většinu symptomů způsobuje samička zákožky svrabové. Ta vrtá denně několik milimetrů dlouhé chodbičky v nejsvrchnější vrstvě pokožky, do kterých klade 2–3 vajíčka denně a zanechává zde své výkaly. Larva se vylíhne za 3–5 dní a v dospělce se přemění do 3 týdnů. Samec je menší než samička, žije na povrchu kůže a brzy umírá. Samička žije asi 2 měsíce. Protože zákožka svrabová přijímá kyslík difuzí, nezanořuje se hlouběji do kůže. Vzhledem k imunitě, hygieně a škrábání je u postiženého v kůži stabilně přítomno jen 11–12 samiček zákožky. U imunosuprimovaných (imunitně oslabených) může však být počet mnohonásobně vyšší. Mezi zvláštní formy svrabu se řadí scabies inkognita (u lidí s dobrými hygienickými návyky), scabies granulomatosa (představuje reakci imunitního systému na mrtvé zákožky), scabies norvegica (u imunosuprimovaných) a scabies crustosa (velice nakažlivá forma svrabu).
Projevy:
typické je velmi intenzivní až kruté noční svědění (pruritus);
po zahřátí pod pokrývkou se objeví vyrážka na charakteristických místech kůže, a to zejména tam, kde je malá tloušťka kůže – genitálie, třísla, podbřišek, kolem pupku, kolena, podpaží, zápěstí, lokty, prsní bradavky, mezi prsty ruky, v podpažní jamce;
parazit se objevuje především v místech, kde je pokožka teplá, dobře prokrvená;
obvyklý je současný výskyt u členů domácnosti a u všech sexuálních partnerů;
objevují se chodbičky v podkoží, které jsou většinou esovitého tvaru, bělošedavé barvy a délky 5–15 mm;
vyskytují se makuly, papuly, papulovezikuly, krustoskvamy, později exkoriace (poranění kůže škrábáním), dále se může vyskytovat ekzém, někdy malá, tečkovitá hnisavá ložiska.