Přestože se s králičím svrabem nesetkáte v chovu tak často jako s jinými nemocemi typu králičí mor či myxomatóza, je stále toto onemocnění k vidění. Zvíře může být buď bezpříznakovým nosičem, nebo může trpět svědivým zánětem zvukovodu doprovázeným tvorbou krust a strupů. Žluté strupy v uších jsou neklamným příznakem svrabu u králíků.
Kožní svrab u králíků
Přenos svrabu na kůži je možný druhotně při drbání, pokud králík má již ušní svrab. V králičí srsti je nejvýznamnějším zevním parazitem roztoč dravčík (Cheyletiella parasitivorax). Přenáší se přímo kontaktem s napadeným zvířetem, ale i nepřímo, například podestýlkou nebo použitím kartáče pro více jedinců. Tento roztoč není druhově specifický, může způsobit podráždění kůže dalších druhů zvířat a také lidí. Infestace (zamoření) dravčíky způsobuje u králíků svědění a šupinatění kůže (parazitům se někdy říká „chodící lupy“). Nejvíce postiženým místem je obvykle krk. Když se šupiny vyčešou hřebínkem, jsou oproti tmavému povrchu patrní pohybující se roztoči. Kvůli diagnostice této ektoparazitózy je doporučeno udělat otiskový preparát kůže pomocí lepicí pásky a poté ji prohlédnout pod mikroskopem. Pro dravčíky jsou typická mohutná, dovnitř zahnutá makadla (pedipalpy), která slouží k přidržování potravy (šupin kůže).
V naší poradně s názvem PŘENOS SVRABU PODÁNÍM RUKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiri Zvonek.
Prosím jdeto přenést pouhým dotykem ruky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ano, svrab je možné přenést i pouhým dotykem ruky. Pokud se na dotýkaných plochách zrovna vyskytuje roztoč, může přelézt na pokožku zdravého člověka a tam se začne množit. Chvíli mu to potrvá, než se zavrtá a proto okamžité umytí rukou nebo použití kontaktní desinfekce pomůže uchycení svrabu zabránit.
Toto onemocnění v Čechách méně známé pod pojem sarkoptóza se latinsky nazývá scabies a vzniklo od slova „scabere“, což znamená „drbat se“. Toto onemocnění se u zvířat nazývá prašivinou.
Jedná se o infekční onemocnění, které způsobuje zákožka svrabová (= parazitický roztoč = členovec, žijící ve svrchních vrstvách kůže, kde si vrtá chodbičky esovitého tvaru způsobující svědění. Zákožka dokáže během jednoho dne vyhloubit zhruba 2 - 3 mm chodbičky. Roztoč se živý tkáňovým mokem a uvolněnou rohovinou. Tento roztoč ukládá svá vajíčka do chodbiček a z nich se pak vylíhnou larvy.). Zákožka (řád Acarina, podřád Astigmata a čeleď Sarcoptidae) má rozměry 300 – 500 mikrometrů. Zákožka parazituje nejen u lidí, ale může se vyskytovat na těle i jiných savců. Délka života zákožky je zhruba 4 – 6 týdnů, za tu dobu dokáže celkově naklást zhruba 40 – 50 vajíček, ale ne všechna se vyvinou (podle odhadů se to podaří jen asi desetině). Tato vajíčka během zhruba 72 – 96 hodin vyspějí v dospělého jedince.
Toto onemocnění je v České republice celkem časté. Podle některých zdravotnických informací je hlášeno zhruba 30 – 40 případů tohoto onemocnění na 100 000 obyvatel. V historii se obvykle epidemie svrabu vracely v pravidelných intervalech asi patnácti let. Ale poslední šíření tohoto onemocnění začalo v roce 1960 a v podstatě trvá dodnes, jen s různými počty případů onemocnění, Pro ukázku, podle některých studií bylo v roce 1993, nahlášeno 134 případů na 100 000 obyvatel, O dvanáct let později (rok 2005) to již bylo jen 32 případů na 100 000 obyvatel. Zajímavé je, že i v dnešní době je v některých zemích (hlavně v rozvojových) téměř 100 % populace nakažená tímto onemocněním. Vzhledem k tomu, že k přenosu viru dochází přímým kontaktem s nemocným, anebo kontaktem s kontaminovanými textiliemi (oblečení, povlečení, polštáře, peřiny, atd.) či látkovými předměty, Není překvapivé, že svrab se často šíří i mezi zdravotnickým personálem ve všech zdravotnických zařízeních.
Svrab lidský
Svrab trápí lidi již mnoho století, důvod tohoto onemocnění odhalil vídeňský lékař pocházející z Brna Ferdinand von Hebr v 19. století.
Roztočzákožka svrabová vyvrtává kanálky do zrohovatělé vrstvy pokožky. Samice do nich denně naklade několik vajíček (zhruba 0,3 – 0,4 mm dlouhá). Z vajíček se vylíhnou larvy, které pak žijí na povrchu kůže. Z larev se zhruba během tří dnů vyvinou nové samice a opět nakladou vajíčka. Další možností je, že se nové larvy přesunou na jiného hostitele. K přesunu dochází těsným nebo déletrvajícím kontaktem, problémové může být společné obl
V naší poradně s názvem JE PRAVDA, ZE SVRAB NEMUZE ZIT VIC JAK TRI DNY BEZ CLOVEKA, V JEHOZ KUZI ZIJE? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar Civinova.
Byla jsem ve styku s pani, u ktere se dalsi den objevil svrab. Dostala na to mast a prosla celym programem vcetne prani vseho, ceho se mohla dotknout. Dermatolog doporucuje, abych se i ja namazala tou masti a prosla celou procedurou. Pro mne to nebude tak lehke. Je mi 96 roku a zatim ani nevim, kdo by mi prisel namazat zada. Ziji sama v domku se zahradou, o ktere se o oboji staram. Je opravdu nutne projit tou procedurou, nebo mohu cekat, az jestli se objevi prvni priznaky?
Jak dlouho dokaze zit svrab bez lidskeho tela?
Dekuji, ze venujete cas mym otazkam, Dagmar Civinova.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Doporučení lékaře, abyste se preventivně namazala mastí proti svrabu, je správné, protože čím dříve se s léčbou začne, tím lépe. Mast vám může aplikovat praktický lékař a nebo vám může předepsat domácí péči, která přijede k vám domů a mast vám aplikuje u vás doma. Domluvte se (třeba telefonem) se svým praktickým lékařem, jak máte postupovat.
Svrab se u vás může projevit za několik dnů, ale i týdnů od kontaktu. V té době již bude roztoč namnožený a bude těžší se ho zbavit. Zákožka svrabová, která způsobuje onemocnění svrabem, přežije bez hostitele maximálně 3 dny, přičemž hostitelem nemusí být jen člověk, ale i zvíře.
Onemocnění svrabem způsobuje malý roztoč, který se jmenuje zákožka svrabová. Tento roztoč si doluje chodbičky ve svrchní vrstvě kůže, doslova se prožírá lidskou kůží. To samo o sobě nebolí, protože tato vrstva kůže je již necitlivá. Problém nastává tehdy, když zákožka se do chodbiček vykaká a tyto její exkrementy se pod kůží zanítí. Tím vzniknou typické červené tečky a flíčky, které nesnesitelně svědí. Zde je vidět několik fotek s nákazou svrabem: svrab u člověka foto.
Babské rady doporučují aplikovat na modřinu ocet smíchaný s teplou vodou anebo drcené petrželové listy, které na modřinu zafixujete obvazem či obinadlem.
Na modřiny přikládejte vlažnou spařenou nať z pelyňku pravého. Snižuje bolest a urychluje vstřebávání modřiny. Jednu lžíci natě přelijte 0,5 l vroucí vody, 15 minut vyluhujte a sceďte. Do vlažného nálevu namočte plátěný kapesník a ten přiložte na modřinu.
Na modřiny přikládejte obklady z výluhu 30 g listů mateřídoušky úzkolisté. Dejte do 0,5 l vody, vařte 5 minut, 10 minut luhujte a sceďte. Obklady musí být vlažné.
Na vstřebávání modřin dobře působí med. Potírejte jím postižená místa a překryjte plátnem. Modřina se dobře vstřebává a snižuje se i bolest. Tento recept se velmi osvědčil i v nemocnici u dětí, které měly modřiny po nitrožilních infuzích.
Spařte mladé kaštanové listy (jírovec maďal) vroucí vodou. Listy přiložte ještě vlažné na modřinu a převažte suchým šátkem. Místo kaštanových listů můžete použít listy routy vonné.
Obklady nebo koupele ze slézu planého změkčí zatvrdlé rány a hojí modřiny: 25 g květů a listů slézu vařte 15 minut v 0,5 l vody, odvar sceďte do koupele nebo v něm namáčejte obklady.
Modřiny potírejte vymačkanou šťávou z kořene čekanky obecné. Kdo je citlivý, může šťávu zředit vodou nebo ji zamíchat do medu a tím potírat postižené místo.
Na potírání nebo obklady modřin se používá i odvar květů divizny velkokvěté: 60 g květů povařte v 1 l mléka 5 minut. Obklad hojí modřiny, zatvrdliny či otoky. Stejným způsobem připravíte obklad na modřiny z prhy chlumní (arniky), která má na pohmožděniny rovněž silný léčivý vliv.
Pokud se modřiny objevují často a po slabém nárazu, zvyšte přísun rutinu, který je obsažen v pohankových slupkách, borůvkách, černé jeřabině, červeném zelí a ostružinách. Zvyšte denní přísun vitamínu C. Nejlepšími zdroji vitamínu C jsou pažitková nať, zelená paprika, červený rybíz, rakytník, křen a kysané zelí.
Potraviny s vysokým obsahem antioxidantů aktivně přispívají ke zdravé a čisté pleti. Antioxidanty jsou obsaženy například v borůvkách, jahodách, švestkách a ostružinách. Antioxidanty jsou živiny a enzymy, které inhibují a opravují poškozenou tkáň tím, že brání volným radikálům, nestabilním molekulám, které poškozují buňky v těle, v zahájení procesu oxidace (během oxidace mohou být buňky v obličejové tkáni poškozeny kyslíkem). Antioxidanty rovněž chrání pokožku před sluncem a minimalizují případy hnědých skvrn.
Onemocnět svrabem lze velmi jednoduše z prostěradel a postelí v hostelech, hotelech a ubytovnách, kde se rychle střídá hodně lidí a kde hygiena není na nejvyšší úrovni. Mezi první příznaky patří zarudnutí kůže, pupínky a hlavně svědění, které je intenzivní především v noci. Chorobu totiž způsobuje parazit, který se během několika minut zavrtá do kůže člověka či zvířete a vytváří si v hloubce pokožky chodbičky. Tady klade vajíčka. Během dvou dnů se dokáže tak rozmnožit, že vytvoří kolonie až o několika stech jedincích.
Nemoc se nejčastěji přenáší v kolektivech, kde žijí lidé v těsném kontaktu. Přenáší se kožním kontaktem i pohlavním stykem s nakaženým nebo kontaktem s kontaminovaným předmětem. Infekce se obvykle projeví za 4 až 6 týdnů. Při opakované infekci se nemoc může projevit již po 24 hodinách. Onemocnění se dá léčit mnoha způsoby.
Svrab u psa, dříve též prašivina, je druh zánětlivého onemocnění kůže způsobený drobnými parazitickými roztoči. Existují dva základní typy svrabu: sarkoptický a demodektický. Mají rozdílné příčiny a příznaky.
Sarkoptický svrab obvykle způsobuje kruté svědění. Pes se úporně škrábe nebo si hryže kůži, aby si ulevil. Kůže psa podrážděná neustálým škrábáním a kousáním se může lehce infikovat. Svědění může být někdy tak hrozné, že pes nevěnuje pozornost jídlu, pití ani odpočinku. I když to není vždy pravidlem, vážné případy sarkoptického svrabu mohou mít za následek sekundární infekce způsobené bakteriemi nebo kvasinkami a na podrážděné kůži vytvářejí bílou škraloupovitou krustu. Navíc je u psů se sekundární infekcí častý úbytek váhy, horečka nebo zvětšené lymfatické uzliny.
Lokalizovaný demodektický svrab, nejlehčí varianta demodektického svrabu, se nejčastěji objevuje v psí srsti v jednom nebo dvou lysých flecích nebo flecích, kde je srst řidší. Obvykle nejsou tato místa zanícená a podrážděná a nezpůsobují silné svědění. Jestliže lokalizovaný demodektický svrab sám od sebe nezmizí, může proniknout do celého těla, což má za následek generalizovaný demodektický svrab. Na psím těle se vytvoří početné lysé fleky nebo fleky s řídkým ochlupením. Fleky mohou měřit v průměru 2,5 cm. Kůže v těchto místech bývá zrudlá, šupinatá nebo ztvrdlá. Takto podrážděná kůže někdy svědí a neustálé škrábání často vede až k vážným infekcím. Tyto druhotné infekce se projevují podobnými příznaky jako u sarkoptického svrabu (horečka, úbytek váhy, zduřelé lymfatické uzliny a podobně). Některé zvláštní typy demodektického svrabu mohou způsobit demodektickou pododermatitidu, která postihuje meziprstí. Při této nemoci jsou paraziti hluboko usazeni v psích tlapkách. Nemoc způsobuje
Nejprve je důležité pochopit, že alergie na peří nebo prachové peří samotné je velmi vzácná. I když se to může stát, ve většině případů je alergie na jemné částice, které prachové peří a jiné materiály vypouštějí do vzduchu. Druhotné problémy vznikají z roztočů a jejich exkrementů.
Příznaky
Nejčastější příznaky alergie na péřové polštáře a přikrývky jsou podobné jako u senné rýmy. Objevují se svědění a problémy s dýcháním, když pacienti vdechují alergeny z prachového peří a jiného ptačího peří. Peří je ptačí produkt, který se v průběhu času rozkládá, a tím se dostávají do vzduchu drobné částečky, které pak lze vdechnout. Alergie na peří obvykle ukazují citlivost na alergenní proteiny ptáků. Alternativně se u lidí mohou vyvinout příznaky alergie na plísně a roztoče, kteří se živí peřím.
Pokud jde o polštáře a přikrývky s péřovou výplní, lidé mohou mít alergickou reakci na keratin obsažený v peří. Ale i v tomto případě hrají hlavní roli spíše roztoči se svými výměšky, než že by alergie byla způsobena jen peřím. Takový roztoč může způsobit alergickou reakci, ať už je v peří nebo v běžné matraci.
U lidí s alergií na peří způsobuje vystavení péřovým polštářům a dalším ptačím produktům to, že histaminy proudí krevním řečištěm, aby neutralizovaly alergeny. Vedlejšími účinky této zánětlivé reakce jsou svědění a hromadění tekutiny ve sliznicích - otoky. Příznaky, jako je kýchání, rýma nebo kašel, mohou také naznačovat alergii.
Znemožňuje to ale použití péřových polštářů nebo přikrývek?
Jsou péřové polštáře a péřové peřiny vhodné pro alergiky?
Za prvé, až na výjimky je peří vhodné pro alergiky. Peří nepředstavuje pro alergiky zvýšené riziko a je považováno za zcela neškodné. Jiné syntetické látky jsou totiž často větším problémem, na který by si měli alergici dávat pozor. Nemusíte se tedy bát, že by pro vás peří představovalo obecně zvýšené riziko nebo že musíte počítat s těžkými příznaky. To také znamená, že se nemusíte obejít bez svého nadýchaného péřového povlečení. Pokud však máte alergii, musíte udělat několik opatření, abyste se mohli cítit naprosto pohodlně a nevyvinuli se žádné příznaky.
Jaká jsou ta opatření a co byste jako alergici měli zvážit u péřových peřin a péřových polštářů?
Kočičí svrab způsobuje roztoč svrabovka kočičí (kožní nemoci koček). Jedná se o rozšířené kožní onemocnění koček. Pozor, nezaměňujte s Psoroptes cuniculi, což je prašivka králičí. Na rozdíl od blech není parazit viditelný pouhým okem. Zato si lze všimnout změn na kočičí kůži. Místa postižená parazitem kočku velmi svědí a rány si stále dokola rozškrabává. Svrab u koček začíná nejprve v oblasti ušních boltců – ušní svrab, který vypadá jako špinavé uši –, odkud se pak šíří na krk a hlavu. Kočka si škrábáním parazita roznáší dál po těle, například na končetiny. Kočky se většinou nakazí jedna od druhé. Proto je kočičí svrab v uších častější u koček venkovních než domácích.
Parazit svrabovky kočičí, jinak také Notoedres cati, má velikost pouhých 0,3 milimetru. Dokonce ho nemůžeme vidět ani pod lupou. V povrchové vrstvě kůže si vytváří chodbičky. V nich pak zanechává trus a klade do nich i vajíčka. Vylíhlé larvy se dostávají na povrch kůže, kterou se také živí. Z nymfy se dospělý jedinec stává za pouhé tři týdny. Svrab u koček způsobí, že se kočičí kůže zanítí. Infekce se může rozšířit dále do těla. Zvíře je malátné, unavené a nemá zájem o oblíbené aktivity. Dokonce může odmítat krmivo. Neléčený svrab obvykle končí úmrtím kočky na vyčerpání a sepsi.
Příznaky:
Kočka má postižená místa rozškrábaná a přehnaně si je čistí.
Kromě škrábanců si lze všimnout odlupující se kůže a šupin.
V ranách jsou viditelné i šedé strupy.
V místech, kde žijí parazité, začíná kočce vypadávat srst.
Kůže na postižených místech začíná zesilovat a skládat se do záhybů, které mohou zvířeti zakrývat oči. Kočka pak hůře vidí a má špatnou orientaci.
Kočičí svrab v uších způsobuje strupovka ušní. Strupovka ušní, latinsky Otodectes cynotis, je parazit žijící v zevním zvukovodu. Je velký až půl centimetru a dospělým se stane za tři týdny. Onemocnění se říká také ušní prašivina a napadá i psy a fretky. Na rozdíl od svrabovky kočičí si strupovky můžeme všimnout i pouhým okem. Způsobuje zánět zvukovodu. Kočce může v ušním boltci prasknout céva, krev se pak vylévá mezi chrupavku a kůži a vznikne hematom. Ten poznáme podle velké boule za uchem, řeší se operací.
Příznaky:
Kočka má zarudlé ušní boltce, které ji bolí.
Často se v okolí uší škrábe.
Třepe hlavou.
Začíná se jí nadměrně tvořit drolivý ušní maz, který má hnědou až černou barvu.
S kočkou navštivte veterináře. Ten jí odebere ušní maz a stanoví diagnózu. Kočičí svrab v uších se může řešit několika způsoby. Mohou se podávat ušní kapky, to je ale většině koček velmi nepří
Svrab je infekční zánět způsobený roztočem jménem zákožka svrabová a je charakteristický silným svěděním a dvojicemi pupínků na místech s tenkou kůží. Kožní změny však mohou být málo patrné, a tak hlavním příznakem bývá svědění. Svrab patří mezi infekce přenášené pohlavním stykem.
Zákožka svrabová (Sacroptes scabiei var. hominis) je mikroskopický roztoč. Živí se lidskou kůží, přičemž vyvrtává chodbičky ve vrchní vrstvě pokožky. Samička žije 4–6 týdnů, naklade 40–50 vajíček, která se během 72–96 hodin přemění v dospělé jedince. Obvykle je na kůži přítomno asi 12 zákožek, u osob s poruchou imunity je to ale i více než 1 milion. Inkubační doba je 21 dnů při první infekci, při opakované infekci se zkracuje na 1–3 dny.
Přenos infekce se děje nejen kontaktem s nemocným, ale také kontaktem s kontaminovanými předměty (ložní prádlo, oděv), protože zákožka přežije i více než 2 dny na textiliích. Svrab patří mezi sexuálně přenášené choroby. Rizikovými skupinami jsou jak pacienti, tak zdravotnický personál zdravotnických zařízení.
Svrab charakterizuje silné svědění celého těla, které vynechává hlavu a krk. Je intenzivní v noci a působí nespavost. Na kůži lze pozorovat chodbičky, které mají barvu kůže nebo jsou bělavé, měří 0,5–1 cm, na jejich koncích se nachází drobný puchýřek nebo pupínek. Svrab postihuje kůži meziprstí rukou, zápěstí, penis, oblast pasu, kůži kolem pupku, podpaží, dvorce prsních bradavek. U dospělých nebývají obvykle postiženy dlaně, plosky nohou, obličej a krk. U kojenců jsou projevy i na těchto místech. Někdy jsou na kůži přítomny uzlíky. Následkem škrábání vznikají oděrky, zhrubění kůže, změny pigmentace. Komplikace mohou nastat následkem škrábání v podobě bakteriální infekce doprovázené zduřením mízních uzlin.
Možná vyšetření:
vyšetření chodbičky v mikroskopu: Po zakápnutí olejem se seškrábne chodbička a prohlíží se v mikroskopu. Vyšetření nebolí, výsledek sdělí lékař ihned.
vyšetření dermatoskopem: Bezbolestné vyšetření osvětlenou lupou, výsledek sdělí lékař ihned.
vyšetření vzorku kůže: V místním znecitlivění injekcí se po dezinfekci kůže odebere malý vzorek postižené kůže (obvykle kruhovým nožem v průměru 4–8 mm). Vzniklá ranka se nechá sama zhojit nebo se uzavře stehem. Vzorek se vyšetří mikroskopicky, výsledek je obvykle známý do týdne.
vyšetření krve: Je jen pomocné, neslouží ke stanovení diagnózy.
Svrab diagnostikuje kožní lékař na základě klinického obrazu, eventuálně potvrzeného průkazem zákožky. Při stanovení diagnózy je třeba odlišit nemoci, které mohou svrab připomínat. Jsou to například:
Kousnutí od štěnice vypadá jako červené kolečko s tmavší tečkou uprostřed. Štípnutí může být jen jedno, častější jsou ale kousnutí v řadě nebo skupině. Kousnutí štěnice se nejčastěji nachází na pažích, zádech nebo krku. U některých lidí se objeví zarudlé a svědící otoky. Kousnutím od štěnice se nepřenášejí žádné nemoci. Štípnutí však může vyvolat nepříjemnou alergickou reakci.
U štípance od komárů se objeví červený pupínek, který začne svědit a někdy opuchne. Když je štípanců víc, nejsou pravidelně rozmístěny jako od blechy.
Roztoči jsou drobný hmyz z čeledi pavoukovců, jsou tedy „bratranci“ pavouků a klíšťat. Roztoči bývají velmi nepříjemným a agresivním alergenem. Doslova se přilepují na lidi, kteří projdou skrz zamořenou vegetaci, a prozkoumávají své lidské hostitele 3 až 6 hodin před tím, než je štípnou. Většina štípanců od roztočů se objevuje na místech těla, kde je tenká kůže, jako jsou kotníky, pas, třísla, podpaží a zadní strana kolen. Štípance většinou vypadají jako červené, silně svědící skvrny, ale je možné, že na ně každý jedinec reaguje jinak.
Roztoče najdeme všude – ve vlhkých prostorách, koupelnách, sklepech, v matracích, chlupatých kobercích, peřinách; rybenky a pisivky ničí tapety a umělecké sbírky (například známky); na rybenky narazíme i v bytě.
Jak na štípance od roztočů:
Místo škrabání štípance jen jemně poklepávejte, abyste pomohli zastavit svědění.
Když zjistíte, že máte štípance od roztočů, vyperte si oblečení v horké vodě, abyste zabili zbývající roztoče ve vašem oblečení.
Nastříkejte si netoxický, pleť nepoškozující sprej proti hmyzu kolem kotníků, pasu nebo na jakékoliv těsné místo, abyste je udrželi daleko.
Když se pohybujete na místě, které by mohlo být obýváno roztoči, noste volně padnoucí trika s dlouhým rukávem a dlouhé kalhoty. Mějte těsné manžety a zvažte zastrčit si lem kalhot do ponožek.
Roztoči se ve skutečnosti nezavrtají do vaší kůže. Přípravky, jako je líh nebo bělidlo, které cílí na udušení roztočů, nefungují, protože roztoči ve skutečnosti ve vaší kůži nejsou.
Pokapejte štípanec čisticím přípravkem na ruce. Nechte kůži odhalenou potom, co se po ní přípravek rozteče, potom nakapejte znovu a nechte pleť odhalenou – roztoč zmizí.
Vyrážka se u člověka projeví během 24 až 96 hodin po přímém kontaktu s postiženým zvířetem. Vyrážka může být podobná té, která je způsobena lidským svrabem, s tou výjimkou, že u psího svrabu nejsou žádné chodbičky. Příznaky pak trvají asi 14 až 21 dní, pokud nedojde k opakovanému kontaktu s postiženým zvířetem.
Pro absolutní potvrzení diagnózy je nezbytné vyšetření kožní léze mikroskopem, která jasně ukazuje tyto psí roztoče. Psí svrab je nevýznamný problém veřejného zdraví, ale jde o diagnózu, kterou by měl být schopen stanovit certifikovaný dermatolog. Mikroskopické vyšetření se doporučuje provést, když člověk trpí generalizovanou ekzematoidní erupcí, nezvladatelným svěděním a anamnézou kontaktu se zvířetem, které má svrab.
Tento stav je velmi vzácný, a kožní lékař uvidí za svou praxi jen hrstku případů. Mnoho dermatologů nemusí vidět případ psího svrabu na člověku ani jednou ve své kariéře. Vzhledem k vzácnosti tohoto onemocnění nebylo dosud provedeno mnoho výzkumů v oblasti psího svrabu postihujícího lidi a prakticky nejsou k dispozici žádné nové způsoby léčby.
Existuje případ manželů středního věku, z nichž každý vykazoval šestitýdenní výskyt celkové tělesné vyrážky a svědění. Pár měl dva psy na klíně, kteří měli nezvladatelné svědění a šupinatou vyrážku po stejnou dobu. Pacienti uváděli, že jejich svědění bylo tak silné že je v noci probudilo ze spánku. Nikdo z jejich příbuzných ani známých toto svědění neměl a nebylo známo žádné komunitní ohnisko lidského svrabu.
Oba pacienti měli difuzní sekundárně exkoriovanou ekzematózní erupci a mnohočetné, krustované erytematózní papuly velikosti 2 mm až 5 mm vytvořené na krku, trupu, horních a dolních končetinách, rukou a nohou. Na kůži nebyly žádné chodbičky. Při zvětšeném vyšetření byly na zápěstích a v meziprstních prostorech přítomny vezikuly o průměru 1 mm. Mikroskopické vyšetření preparátu z jednoho z váčků na zápěstí byl pozitivní na roztoče. Podobný roztoč byl izolován z vyrážky šupin u obou jejich psů.
Prašivina je hovorový název pro svrab. Dle Státního zdravotního ústavu je svrab nejrozšířenější chorobou mezi zdravotníky, nejde přitom o nedostatečnou hygienu, naopak. Být dnes napaden tímto parazitem tak není vůbec nic těžkého.
Zákožku svrabovou poznáte celkem snadno. Je to malý roztoč, který žije v povrchové vrstvě kůže. Zákožka vyvrtává kanálky ve zrohovatělé vrstvě pokožky. Samice klade denně jedno až tři 0,3–0,4 mm dlouhá vajíčka ve slepých koncích chodbiček. Z vajíček se líhnou larvy, které žijí na povrchu těla hostitele. Z larev se během 18 až 23 dnů vyvinou nové samičky, které se opět zavrtávají nebo se mohou přenést na dalšího hostitele. Za tepla, obvykle v noci na lůžku, oživují paraziti svoji činnost, což nemocný pociťuje záchvatovitým svěděním. Onemocnění se přenáší nákazou, nejčastěji přímo od nemocného těsnějším nebo delší dobu trvajícím kontaktem, především společným užíváním textilií, nebo při dlouhodobém kontaktu (například v noclehárnách, táborech, avšak rozhodně ne podáním ruky). Častý je přenos na další členy rodiny. Po zjištění infekce je důležité veškeré matrace, gauče, křesla, polstrované židle, polštáře, peřiny, deky a podobně vyčistit od infekce například vynesením ven, vyžehlením napařovací žehličkou nebo vysátím vysavačem, který je schopen zlikvidovat roztoče. Ke zmírnění příznaků se doporučují pobyty na čerstvém vzduchu, zvláště pak ve večerních hodinách.
Příznaky se objevují tři až osm týdnů po infekci, zprvu nejsou příliš výrazné ani charakteristické. Často si i odborníci myslí, že jde o záchvat kopřivky. Zákožka napadá nejdříve tenčí kůži na břiše, v podpaží, na vnitřní straně stehen, prsní dvorce, kotníky, u menších dětí i dlaně a plosky chodidel. Základním projevem jsou drobné červené pupínky velikosti špendlíkové hlavičky, často uspořádané ve dvojicích a kryté stroupkem. Jsou silně svědivé, takže se mezi pupínky objevují škrábance. I po přeléčení přetrvává u některých lidí svědění až dva měsíce, hůře se hojí „atopici“ a lidé se světlým typem pleti, všeobecně pak ženy a děti. Onemocnění se projevuje vyrážkou tam, kde je kůže tenká. Bývá to v oblasti pasu, kde máte gumu. U žen to bývá v oblasti prsou. U dětí to může být i v oblasti hlavy nebo na rukou. Onemocnění navíc provází nepříjemné svědění, které je výsledkem imunitní reakce organismu na antigeny zákožky a které se objevuje nejčastěji v noci, když je člověk zachumlaný pod peřinou (teplo totiž zákožce vyhovuje).
Svrab se nevyhýbá ani domácím zvířatům. Můžete se setkat se psím svrabem, i když ne tak často jako s ušním svrabem u koček. U koček ale bývá diagnóza poměrně jednoznačná, na rozdíl od svrabu psího. U psa se svrab snadno zamění za alergii, protože svědění a drbání jsou typické pro oba problémy. Svrab se přitom většinou nejprve objeví v dolních partiích zvířete, což mohou být i vnitřní strany stehen. Na postižených místech se mohou objevit i lupy, šupinky kůže, přesto se roztoč způsobující svrab u psů obtížně diagnostikuje. Svrabem mohou trpět i hospodářská zvířata, jako například prasata, králíci nebo ovce. Jako prevence je dobré se vyvarovat kontaktu s cizími neznámými zvířaty a zejména s toulavými psy. A kontrolovat svá zvířata zvláště na místech méně ochlupených, okolo uší, slabin, okolo ocasu a konečníku.
Prvními příznaky jsou malé, zato velmi svědivé léze. Zvíře si je přirozeně začne zuřivě drbat nebo lízat. Jak už to ale bývá, právě tímto konáním si onemocnění roznáší víc a víc. Vzniknout z toho může hluboký zánět kůže. Je-li zvíře alergické, příznaky jsou samozřejmě ještě horší. Nakonec se může stát, že zvíře začne o srst pomalu ale jistě přicházet. A to opravdu velmi trýznivým způsobem. Svrab byl dříve považován za nemoc špíny, ale není tomu tak. Ohrožené je každé zvíře, ať žije v sebevětším pohodlí a čistotě. Čím je ale více špíny, tím větší pravděpodobnost nákazy. A pozor! Zákožka si skutečně nevybírá. Ze zvířete klidně přeskočí na člověka.
Parazity je nutné usmrtit. K tomuto účelu jsou na trhu přípravky ve formě spot-onů neboli pipet, které se aplikují zvířeti na kůži v oblasti krku nebo zad. Tedy na místo, ze kterého si zvíře léčivou látku neslízá. Někdy se musí aplikace zopakovat, protože potřebujeme usmrtit i parazity, kteří se z vajíček teprve vylíhnou. Na trhu je k dispozici například účinná látka selamektin v přípravku Stronghold nebo kombinace účinných látek imidacloprid a moxidectin v přípravku Advocate.
Pozor! U lidí, kteří přijdou do kontaktu s parazitem, se může přechodně objevit zánět kůže.
Součástí léčby ušního svrabu je vyčištění zevního zvukovodu od parazitů, vajíček a trusu k tomuto účelu určenými výplachy. V případě současného výskytu zánětu zevního zvukovodu je potřeba tento zánět také přeléčit ušními kapkami.
Nutná je léčba všech zvířat, které jsou spolu v kontaktu, onemocnění je totiž lehce přenosné.
Parazité se mohou přenášet také chovatelskými pomůckami, jako jsou hřebeny, kartáče a podobně. Tyto předměty je nutno řádně vyčistit. Zákožky mohou přežívat několik dní i mimo svého hostitele, je potřeba tedy vysát, vyprat, vyčistit zvířecí pelíšky nebo místa, kde zvíře delší dobu pobývá.
Jak zde bylo uvedeno, síra je účinná v boji proti svrabu s účinností až 97% s efektem trvalého odstranění nákazy. Sirná mast se používá v koncentraci 10 a 8 procent. Normálně je výdej sirné masti vázán na lékařský předpis.
Solfatan v sobě obsahuje 40 % koloidní síry. Koloidní síra má menší částice než přírodní síra, díky čemuž je účinnější. Ve zde uvedené studii [1] byla použita sirná mast s vazelínovým základem o síle 8 a 10 procent. Pro získání této koncentrace z výrobku Solfatan bude třeba smísit jeden díl Solfatanu se dvěma díly lékařské vazelíny. Tímto způsobem se dá sirná mast získat bez lékařského receptu.
Dávkování a použití
Tato sirná mast na svrab ze Solfatanu se nanáší na celé tělo od hlavy dolů a nechává se působit 24 hodin. Po této době následuje důkladná sprcha a po vysušení se nanese nová vrstva sirné masti a nechá se působit zase 24 hodin. Po uplynutí této doby se to celé ještě zopakuje na dalších 24 hodin. S tímto postupem se zcela jistě svrabu zbavíte a žádný živý nebo životaschopný roztoč na vás nezůstane.
Alternativní postup je nanést sirnou mast přes noc na dobu minimálně 12 hodin, potom se ráno umýt a další vrstvu masti nanést zase v ten den večer. To se opakuje po tři po sobě jdoucí dny.
Kratší intervaly nebo doba působení kratší než 3 dny povede k vyšším rizikům, že se roztoče nepodaří zcela vyhubit a ten znovu rozmnoží.
Upozornění
Před aplikací sirné masti sundejte všechny stříbrné šperky, abyste zabránili jejich zčernání vlivem působení síry.
Svrab se přenáší kontaktem postiženého člověka se zdravým, ale také pohlavním stykem nebo z ložního prádla (často na ubytovnách a hotelích, kde se příliš často nemění povlečení). Svrabem se tedy může nakazit každý. Nejčastěji se svrab vyskytuje u mladých lidí i dětí, dále u pacientů v nemocnicích a léčebnách, u bezdomovců. Zákožka svrabová (Sacroptes scabiei var. hominis) je mikroskopický roztoč. Živí se lidskou kůží, vyvrtává chodbičky ve vrchní vrstvě pokožky. Samičky kladou do chodbiček vajíčka, denně vyhloubí 2–3mm chodbičky. Samička žije 4–6 týdnů, naklade 40–50 vajíček, které se během 72–96 hodin přemění v dospělé jedince. Obvykle je na kůži přítomno asi 12 zákožek, u osob s poruchou imunity je to ale i více než 1 milion.
Inkubační doba je 21 dnů při první infekci, při opakované infekci se zkracuje na 1–3 dny. V ČR je hlášeno asi 30–40 případů na 100 000 obyvatel. Epidemie svrabu se vracejí po 15 letech, poslední ale začala v roce 1960 a trvá dodnes. V rozvojových zemích postihuje svrab až 100 % populace. Těžký svrab je známkou poruchy imunity nebo přítomnosti zhoubného nádoru.
Přenos infekce se děje kontaktem s nemocným, ale také kontaktem s kontaminovanými předměty (ložní prádlo, oděv), protože zákožka přežije i více než 2 dny na textiliích. Svrab rovněž patří mezi sexuálně přenosné choroby! Rizikovými skupinami jsou jak pacienti, tak personál zdravotnických zařízení.
U dospělých téměř nikdy nebývá postižena kůže obličeje, plosek nohou, dlaní a kštice, u dětí jsou projevy i na ploskách, v obličeji a ve kštici. Typické pro svrab jsou dvě papuly světle červené barvy vedle sebe, z nichž jedna je větší (místo vstupu zákožky), druhá menší (konec svrabové chodbičky), někdy kůže reaguje zánětem nad celou chodbičkou (v délce 5–15 mm) mezi oběma papulami.
Sekundární projevy vznikají rozškrábáním svědivých ložisek a nasedající infekcí – postupně může docházet k diseminaci projevů, generalizaci, impetiginizaci i ekzematizaci. Čím déle svrab trvá, tím více se šíří mimo predilekční místa a jeho diagnóza je složitější.
Mezi zvláštní formy svrabu patří scabies čistých osob (silná svědivost v nočních hodinách, na kůži jen ojedinělé papuly), scabies animalis (vyvolán zvířecími zákožkami, které nepronikají do kůže a nemnoží se – k odstranění stačí preparát s dezinfekčním a protisvědivým účinkem) a scabies norvegica (vzácná forma svrabu postihující především imunosuprimované osoby, jedince se sníženou vnímavostí pruritu a mentálně retardované osoby, která se klinicky projevuje generalizovanými erytematoskvamózními papulami a ložisky tvořenými navrstvenými krustami, a to zejména v místech zvýšeného tlaku; je vysoce infekční.