Informace od zdravotní sestry

HLAVNÍ STRÁNKA

  

ZÁKOŽKA

  

PŘÍZNAKY

  

LÉKY NA SVRAB

  

SVRAB U ZVÍŘAT

  
Téma

ARPALIT PRO KRÁLÍKY

Arpalit pro králíky

Tento antiparazitní sprej s mechanickým rozprašovačem je ideální zvláště pro ta zvířata, která špatně snáší koupání a sprchování, nebo která mají suchou pokožku a musí používat speciální šampon. Sprej je poháněný plynem a jeho aplikace na zvířata nebo do jejich pelíšků a příbytků je tak velmi jednoduchá. Složení spreje má larvicidní a ovicidní účinek, díky čemuž hubí nejen dospělé jedince blech, klíšťat, vší, všenek a roztočů, ale také všechna jejich vývojová stadia. Sprej stačí jednoduše nastříkat proti růstu srsti nebo peří do mírného zvlhčení a poté důkladně vykartáčovat nebo vetřít do srsti či peří tak, aby se sprej dostal až na pokožku.

Antiparazitní sprej Arpalit je vhodný nejen pro pejsky, ale také pro ptáky, plazy, králíky, myši, potkany, činčily, pískomily, fretky, křečky a další drobná zvířata. Přípravek se v žádném případě nesmí dostat do kontaktu s kočkami.

Arpalit Neo je kožní pěna o objemu 150 ml. Díky pěnové formě je přípravek vhodný k běžnému ošetření srsti a kůže zvířat i v obličejové části. Slouží i jako ochrana proti opakovanému napadení parazity.

Přípravek Arpalit Neo pěna 150 ml se tak obvykle používá k běžnému ošetření srsti i k ochraně proti opakovanému napadení různými parazity. Je vhodný pro všechny typy zvířat, především pro domácí mazlíčky, neboť umožňuje citlivou aplikaci v obličejové části.

Zdroj: Léčba ušního svrabu u králíků

Diskuze: králík domácí

Dobrý den,chováme králíky již několik let.Letos se nám stalo,že samice porodila,měla krásné hnízdo,kde se hýbala mláďata.Po asi třech dnech se najednou většina chlupů "ztratila".našli jsme jich celou kupu pod králíkárnou vzadu,nikde žádní mladí.V rožku králíkárny je dírka průměru asi 3-4 cm.Může nám někdo poradit,co to mohlo být a jak králíky ochránit?Děkuji.

Zdroj: diskuze Králík domácí
Počet odpovědí: 1

Léčba

Samotná léčba je jednoduchá, a pokud chovatel nemoc podchytí hned v začátku, tak i nenáročná. K potírání postižených míst se dříve velice často používal roztok Fenoformu, který se již nevyrábí. Běžně je k dostání Arpalit nebo se králík naočkuje Ivomecem. Staří chovatelé používali k potírání napadených míst i stolní olej. Pokud se neprovede dokonalá dezinfekce chovatelského zařízení, hrozí opětovné rozšíření této nemoci. Nejvhodnějším a nejúčinnějším prostředkem je vypálení zařízení letlampou nebo propanbutanovým hořákem. Často bohužel chovatele, kteří nakupují chovné králíky, nejvíce zajímá exteriér (tvar, typ, barva), až později se zajímají o zdravotní stránku králíka, a to již může být pozdě – mohou si do svého chovu zavléct svrab.

Zdroj: Králičí svrab

Diskuze: Re: Re: furolin diskuze

desi me ze z nas lekari delaji pokusne kraliky lek Furolin je odporny nepomaha naopak skodi meli by ho zakazat

Zdroj: diskuze Furolin diskuze
Počet odpovědí: 7

Ivomec pro králíky

Ivomec je čirý, světle žlutý injekční roztok. Jedná se o antiskabiotikum. Ivomec 1% injekční roztok se může používat adjuvantně k zamezení šíření zákožky Chorioptes bovis, ale nemusí nastat úplná eliminace. Zde můžete vidět příbalový leták.

Zdroj: Králičí svrab

Diskuze: Re: dá se sníst králík kde je králičí mor?

Dobrý den,
pro lidskou konzumaci je maso nemocných králíků zcela nevhodné.
Mrtvá zvířata je nutné zakopat či spálit, aby se virus nešířil dále. Důležitá je také dezinfekce králíkárny (např. 1% NaOH a formalín, ...).
Pokud jste tak neučinili, v příštím chovu doporučuji králíky navakcinovat, výrazně se tím sníží riziko nákazy. Ani to ale není u této nemoci stoprocentní zárukou.

Hodně štěstí,
MVDr. Hrachová

Zdroj: diskuze Dá se sníst králík kde je králičí mor?
Počet odpovědí: 1

Míchanice

Někteří chovatelé také králíky domácí krmí míchanicí (většinou z brambor a šrotu).

Zdroj: Strava králíka domácího

Diskuze: léčení prašiviny u králíků

Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).

Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.

Slintavka objevuje se u králíků tehdy, je-li na ně přenesena od nemocných krav nebo vepřů a projevuje se nakažlivým zánětem sliznice ústní neobyčejně rychle se rozšiřujícím. Nemocnému zvířeti neustále vytéká z tlamy lepkavá tekutina, která slepuje srst na krku, prsou a na předních nohách. Králík je při tom smutný, nežere, posedává v tmavých místech a nezakročí-li se včas, pak rychle hyne. Nemoc je celkem zdlouhavá, nepříjemná, léčení samo je dosti namáhavé a spočívá v desinfekci tlamy a srsti. Nejjednodušším prostředkem je narůžovělý roztok hypermanganový, chlorová voda, kterou si připravíme tím způsobem, že jednu lžíci chlorového vápna rozpustíme ve třičtvrtě litru vody. Roztokem tímto nasákneme malou hubku a tou vytíráme 5-6kráte denně až do vyléčení tlamu a slepená místa srsti.

Ušní svrab vyvolávají rychle se rozmnožující drobní roztoči, kteří napadají ušní boltce králíků. Nemocní králíci potřásají neustále hlavou a škrábou se v uších. Bližší prohlídkou boltců zjistíme, že nalézají se v nich četné strupy a sedliny krve, v nichž nachází se tisíce roztočů, jimiž se nemoc roznáší. Zastaralé a dlouho trvající onemocnění může přivoditi smrt králíka, naproti tomu choroba včas zjištěná může se během několika dnů vyléčiti. Vnitřek uší natírá se papírkem nebo štětcem namočeným v 10proc. kreolínové masti anebo v tabulovém oleji a to tak často a tak dlouho, až jsou boltce zdravé. Výborně působí též směs glycerinu a kyseliny karbolové. Strupy je nutno vždy spalovati, neboť jimi se nákaza šíří.

Sněť slezinná je nejnebezpečnější a nejprudší nakažlivou chorbou králičí, která se však na štěstí poměrně zřídka vyskytuje. Nemocní králíci nežerou, dostávají třesavku, vysokou horečku, zrychlený a krátký dech, křeče, po nichž následuje ochrnutí celého těla a smrt. Upozorňuji, že nemoc tato je přenosná také na člověka a proto doporučuji co největší opatrnost, aby se králíkář nenakazil. Nemocní králíci se vůbec neléčí, naopak všichni churaví králíci musí býti utraceni a spálení. Králíkárna má býti vždy spálena a nikdy nemá býti použita pro další chov.

Mimo nakažlivé nemoce, které jsem zhruba dosud popsal, je ještě dlouhá řada chorob více nebo méně nebezpečných, z nichž mnohé mohou způsobiti hojně škod chovatelům. K nejběžnějším nemocem patří zácpa, průjmy, křeče, ochrnutí, tubrkulosa, chřipková rýma, nemoc pohlavní, prašivina a favus.

Zácpa je nejběžnější chorobou či příznakem choroby, která se vyskytuje hlavně u králíků krmených převážně krmivem suchým a u králíků málo se pohybujících. Mívají velká břicha, nepokojně pobíhají a špatně žerou. Proti zácpě králíků se nejlépe osvědčuje krmení zelené a šťavnaté píce v létě, v zimě nevařené mrkve a řípy, kalomel, teplé mléko s přimíšeným sirným květem.

Průjmy vznikají nesprávným krmením a nevhodnou vadnou potravou. Výkaly mohou se státi až vodnatými, často k nim bývá přimíšena také krev, králící rychle vysilují a hynou. Průjem nemusí přirozeně pocházeti z chyb dietetických, nýbrž může býti toliko příznakem řady jiných chorob: jako tuberkulosy, kokcidiosy atd. Léčení spočívá předně na změně potravy, krmí se píce výhradně suchá, dobré seno, chléb, zrní, vařená rýže nebo oves. Výborným prostředkem je svatojánský chléb, černý žitný chleb, sušený celer a vrbová kůra, která se podává buď jako čerstvé vrbové větvičky, anebo jako vařená kůra ve vodě. Stejně dobře působí také tinktura opiová, nebo živočišné uhlí.

Křeče vyskytují se dosti často u králíků jako poruchy nervové, rheumatické, anebo jako příznaky jiných chorob. Králíci nemohou se pohybovati a válí se doslova z místa na místo. Doporučoval bych vtírati do těla nemocného zvířete nějaké lihové mazání a dáti jej bezpodmínečně do tepla. Stává se někdy, že králík za křečovitého svíjení se rychle nám před zraky hyne, třebaže ještě před půl hodinou byl vesel a zdráv. Při takovém křečovitém záchvatu končícím okamžitou smrtí jedná se buď o mrtvici, o otravu jedovatými rostlinami v potravě, aneb o otravu uměl. hnojivy.

Ochrnutí napadá nejčastěji velké odrůdy, na příklad: belgické obry, strakáče, ale i menší stříbřité králíky, kteří jsou chováni v tmavých a dusných kotcích. Příčinou ochrnutí je téměř vždycky choroba ledvin. Nemocný králík nejistě se pohybuje, potácí se a nakonec se po zemi pouze plazí. Doporučuji masírovati měkčím kartáčem vícekráte denně nemocného králíka kafrovým lihem a umístění jeho ve vzdušné a teplé králíkárně.

Chřipková rýma je běžným nakažlivým onemocněním podporovaným nachlazením. Nemocný králík frká, kýchá a při tom vytéká mu hojně hlenu z nosu. Hlen tento je nakažlivý a jím přenáší se choroba na zdravá zvířata. Churavý králík má se ihned odděliti, do teplé místnosti přenésti, vlažnou vodou má se nos vícekráte za den očistiti a zaprašovati balonkem práškovou kyselinou borovou.

Tuberkulosa začíná většinou katarem horních cest dýchacích a projevuje se kašlem suchým a krátkým, který bývá provázen výtokem z nozder a z tlamy králíka; králík ztrácí chuť k žrádlu, dýchá namáhavě a často dostává průjem, což svědčí o zachvácení. Onemocnění toto je absolutně nezhojitelné a králíky je nutno pozabíjeti, při čemž nesmí se zapomenouti na příslušnou desinfekci.

Nemoce pohlavních ústrojů vyskytují se nyní poměrně velice často, ačkoliv před pěti až šesti léty nebylo o nich téměř ničeho slyšeti. Onemocnění projevuje se zánětem, zvředovatěním pohlavního ústrojí a hisavým výtokem a je způsobováno choroboplodným zárodkem t. zv. Spirochaetou cuniculi, který je velmi blízkým pžíbuzným spirochaet, jež vyvolávají syfilis nebo-li příjici lidí. Nemoc napadá jak samce, tak samice, chorá zvířata špatně žerou, zvolna hubnou a slábnou, až konečně za jeden až dva roky hynou. Stává se často, že při této chorobě nelze prostým okem zjistiti žádných změn a nemoc lze prokázati teprve krevní zkouškou, jako u člověka. Doba, která uplyne mezi vniknutím zárodku do zdravého těla a mezi objevením se prvních příznaků choroby obnáší dva až čtyři měsíce. Léčení: v prvním stupni nemoce omezujeme se na desinfekci, která se provádí tím způsobem, že se pohlavní ústrojí důkladně vymyje 3% roztokem kyseliny borové a zvředovatělá místa se potřou jodovou tinkturou; pokročilejší choroba se léčí roztokem resorcínu a dávkami benzolu ostrušíkového dle živé váhy králíka vypočtenými. U velmi cenných kusů s úspěchem se v poslední době používá injekcí neosalvarsanových.

Prašivina počíná obyčejně na hlavě, rozšiřuje se na krk, hruď, přední nohy a může postihnouti celý povrch zvířete. Srst na místech postižených vypadává, tvoří se malé puchýřky hnisem vyplněné, které praskají a zasychají ve strupy anebo mokvají. Nemocné zvíře je vždy nutno odděliti, isolovati, králíkárnu je nutno vřelým louhem sodným vymýti a po uschnutí vybíliti hašeným vápnem. Při počátcích choroby potírají se strupy vaselinou, glycerinem, aby změkly a pak je pomocí mazlavého mýdla a teplé vody opatrně odstraňujeme. Poté potíráme zachvácená místa kartáčkem neb pírkem po 3 dny 2krát denně směsí stejných dílů petroleje a lněného oleje, za týden se králík vykoupe, v teple osuší a v případě potřeby se totéž léčení opakuje. Dobře se také osvědčilo seslabené vídeňské dehtové mazání, jehož hlavní součástí je dehet, líh a sirný květ.

Favus, čili moučnivka je rovněž kožní chorobou králíků, vyvolávanou plísní, zvanou Achorion Schoenleini. Na postiženém místě tvoří se v srsti zaokrouhlené, přesně omezené větší neb menší skvrny, v jejichž středu srst vypadává a později pokrývá se bělavým práškem (jako moukou), který pochází z výtrusů plísně. Nemoc zůstává obyčejně omezena na hlavy, na nohy, někdy ovšem zachvacuje celé tělo. Nákaza tato vyskytuje se nejčastěji u králíků ve stáří do 3 měsíců, jakmile dosáhnou stáří 5 měsíců, pak náhle sama zmizí. Někdy dosahuje však takového stupně, že zvířata hynou seslábnutím. Léčení spočívá v potírání chorých míst vatou, namočenou ve slabém roztoku sublimátu, kyseliny karbolové, kreolinu. Králíci obyčejně uzdraví se do týdne. Upozorňuji zase, že choroba tato je přenosná na člověka a proto je třeba velké opatrnosti. Nakažlivé nemoce králíků jsou velmi nebezpečné už proto, že nákaza se rychle přenáší na všechny kusy v králíkárně. Abychom tomu zabránili, musíme králíky občas prohlížeti a zpozorujeme-li u některého známku nemoci, pak musíme jej ihned bez odkladu léčiti. Správná diagnosa a vhodný způsob léčení je ovšem důležitý. Když zjistíme, že některý králík málo žere a sedí skrčený, máme jej hned z králíkárny odebrati, dáti do nějaké prázdné a od králíkárny více vzdálené bedny. Tam jej máme delší dobu pozorovati a léčiti, jakmile poznáme, jakou nemocí je postižen. Včasným odstraněním churavého králíka zabrání se často nakažení a vyhynutí celého chovu.

Všeobecně o léčení možno říci, že nejlépe je králíky těžce nemocné nebo nápadně již vyhublé neléčiti vůbec, lépe je takové kusy z chovu odstraniti, aby se předešlo ještě větší škodě. Pro králíkáře platí, že lépe je nemocem předejíti, nežli je namáhavě léčiti. Když jsou králíci pak krmeni vydatnou a zdravou potravou, zamezí se mnohým chorobám. Nutno dbáti, aby chovní králíci nepocházeli z chovů zamořených nějakou nemocí, nebo zdegenerovaných pokrevní plemenitbou. Koupení králíci buďtéž vždy dobře prohlédnuti a delší dobu pozorováni, jestli snad nejsou nemocní. Pouze úzkostlivou čistotou a opatrností podaří se nám králíky udržeti zdravé.

Zdroj: diskuze Léčení prašiviny u králíků
Počet odpovědí: 0

Velkochovy

Řada velkochovů chová králíky v klecích uvnitř velkých hal. Protože se jedná o velkochov, tak je tomu vše přizpůsobeno, aby se o králíky nemusel nikdo starat jednotlivě. Fungují zde například automatické napáječky, samonásypná krmítka atd. Tento způsob chovu není ale vždy jen výhodný, pokud zde třeba nějaký králík onemocní, tak je velká pravděpodobnost, že se nemoc dále rozšíří, obvykle zde ani králíci nemají dostatek světla a vzduchu.

Zdroj: Chov králíka domácího

Ušní svrab léčba

Léčba ušního svrabu není obtížná, zvláště v jeho začátcích. Napadené zvíře se ihned izoluje a přistoupí se k léčbě. Nejdříve se změkčí strupy vhodným olejem, nejlépe parafínovým, ten se nechá volně stékat po boltcích až do ušní části zvukovodu. To se provádí tak dlouho, dokud není možné strupy lehce odstranit pinzetou. Pak se ošetří všechna dostupná místa například 0,2% roztokem Fenoformu forte nebo Scabicidem, Arpalit sprejem a podobně. Je rovněž vhodné poradit se s veterinárním lékařem. Zvířata je nutné často kontrolovat, zda nedošlo k recidivitě. Kotce, v nichž postižená zvířata přebývala, je nutné řádně vyčistit a vydezinfikovat. Nově koupená zvířata se musí vždy dobře prohlédnout v uších.

Zdroj: Králičí svrab

Středně velká plemena králíků na maso

Samici se obvykle rodí zhruba 5 mláďat (samozřejmě jich může být méně). Taková mláďata už na třech měsících váží zhruba kolem 3 kilogramů. Až 65 % z celkové hmotnosti králíka se dokáže zpracovat, zároveň maso těchto plemen patří mezi oblíbené, protože je celkem kvalitní. Pokud se ale rozhodnete tato plemena nechovat jen pro maso, ale i pro další chov, tak k rozmnožování je vhodné využívat králíky starší zhruba 8 měsíců. Pro tyto králíky je také potřeba mít v kotci/kleci dost prostoru. Celkově ale tato skupina nepatří mezi náročná na chov.

Králíci se dají koupit přímo od chovatelů, případně existují různé inzeráty. Cena králíků závisí na plemenu, pohybuje se v rámci několik stovek korun. Záleží také na tom, jestli se jedná o čistokrevné plemeno.

Zdroj: Ukázkové druhy středních plemen králíků chovaných na maso

Jaká plemena vybrat

Spousta lidí se v dnešní době věnuje chovu králíka domácího, jeho chov ale není zas tak jednoduchý, jak se může zpočátku zdát. Správný chovatel se musí rozhodnout, proč vlastně hodlá králíky chovat (jestli pro maso, zábavu nebo výstavy), od toho se pak odvíjí jejich chov. Řada plemen králíků má totiž dobré maso, ale jejich plemenitba je velmi náročná.

Zdroj: Plemena králíků

TULAREMIE

Projevy

Projevem tohoto onemocnění je zduření mízních uzlin a sleziny. Králík je apatický, malátný, nakonec umírá.

Příčiny

Příčinou je nákaza touto bakterií, králík se může nakazit od jiného králíka, ale i od hlodavce, nebo člověka.

Léčba

Toto onemocnění se neléčí.

Prevence

Zabránění kontaktu s nakaženými králíky. Nakažený králík by měl být v karanténě.

Nakažlivost

Ano

Zdroj: Králík domácí a jeho nemoci

Původ

Králík domácí vznikl zdomestikováním králíka divokého, který se běžně nacházel ve volné přírodě v Evropě. Předchůdce králíka domácího pochází z Pyrenejského poloostrova. Divoké králíky chovali už ve Starověkém Římě. Ve středověku se pak králíci chovali v klášterech. Opravdový chov králíků ale začal asi v 16. století. Domestikace tohoto zvířete měla praktické důvody. Lidé si uvědomili, že chov králíka není náročný, a tak si touto domestikací zajistili přístup k jeho masu a kůži. Postupně se z tohoto králíka vyšlechtila ještě jedna forma, která není určená pro chov na maso, ale spíše jako domácí mazlíček vhodný do bytů. Jedná se o zakrslého králíka. Je třeba si uvědomit, že všechna plemena králíků, která máme dnes, mají opravdu jen jednoho předka a to již zmiňovaného divokého králíka.

V současnosti se v České republice králík chová v různých chovech, velké množství králíků se nachází ve velkochovech, kde se králíci chovají opravdu jen pro maso nebo pro jejich kožešinu. Jedná se o brojlerové králíky, kteří jsou určitými hybridy.

Zdroj: Králík domácí

Ovoce

Někteří chovatelé výjimečně dopřejí svým domácím králíkům i malé množství ovoce. Ovoce není úplně vhodné, protože obsahuje velké množství cukru, a proto je vhodné pro králíka domácího chovaného pro maso a kožešinu vhodné jen občas jako příjemné zpestření. Králíkovi by mohlo chutnat: ananas, angrešt, jablko, banán, hruška, jahody, šípky, borůvky, maliny, ostružiny, rybíz, kiwi, mandarinky, meloun, pomeranč, hroznové víno, třešeň, broskev, švestka a meruňka. Některé ovoce může ale u králíků způsobit současně i různé zdravotní problémy, banány například mohou způsobit zácpu a deformaci zoubků, hruška může způsobit průjmy, mandarinka okyseluje moč a dráždí kůži, meloun působí močopudně, pomeranč také okyseluje moč a dráždí kůži, třešeň jim může vyvolat průjmy. Naopak nevhodné je avokádo, kokos, papája, granátové jablko, mango. Ovoce se králíkům může podat sušené i čerstvé. Sušené má ale velké množství cukru. Pro králíky chované pro maso a kožešinu jsou nevhodné králičí pamlsky z obchodů. Tyto pamlsky jsou vhodné spíše pro zakrslé králíky chované doma.

Zdroj: Strava králíka domácího

Burgundský králík

Burgundský králík je dokonalým masným plemenem střední velikosti. Jateční váha králíka má šedesátiprocentní jateční výtěžnost. Je to proto, že králíci mají velmi slabou kůži, krátkou srst a na rozdíl od jiných plemen malou, nevýraznou hlavu. Vynikají rychlým růstem a při dobrém krmení mláďata dosahují živé hmotnosti 3-3,20 kg již ve čtyřech měsících, což je více než standard. Burgundský králík se nyní chová výhradně pro maso, ale v minulých dobách byla jeho předností i stejnoměrně vybarvená kvalitní srst, takže prodej kožek využíval kožešnický průmysl. Plemeno je vhodné i ke křížení s jinými králíky, kteří jsou také chováni kvůli masu. Chovatelé, kteří se nezabývají čistokrevným chovem, je zpravidla kříží s kalifornskými králíky, což má vliv na rychlé přírůstky a zmasilost mláďat. Samičky burgundského králíka jsou výborné matky. Jednoletá samice zpravidla mívá 6-7 mláďat a dvouletá 8-10.

Obrázky

Zde můžete vidět, jak vypadá burgundský králík.

Zdroj: Křížení králíků

Chleba

Řada chovatelů králíků domácích krmí králíky usušeným chlebem. Tady je potřeba si uvědomit, proč se to dělá. Obvykle je majitelům líto starý chleba vyhodit a raději ho dají králíkům, kteří chleba milují. Chleba ale nemá pro králíka v podstatě žádné výživové výhody, naopak obsahuje velké množství cukru a škrobu, takže po něm králík tloustne (ne roste, ale tloustne), zároveň také úplně neplatí, že by si králík o starý chleba dokázal krásně obrousit zuby. Využití chleba jako králičí stravy je tedy na rozhodnutí chovatele.

Zdroj: Strava králíka domácího

Havana (oficiální označení: ha)

Toto plemeno bylo vyšlechtěno v Nizozemsku v 19. století.

Vzhled

Toto plemeno králíka Havany má také charakteristickou barvu srsti, a to čokoládovou. Oči jsou také hnědé. Délka uší je kolem 12 cm. Jeho ideální váha se pohybuje kolem 3, 5 kilogramu.

Chov

Havana patří mezi velmi plodné králíky, kteří se dokáží o své mladé postarat. I u tohoto plemene je důležité chránit jeho srst před sluncem a nečistotami v kleci. Tento králík je také vhodný pro chovatele začátečníky.

Obrázky

Odkaz na fotografie králíka havany na googlu: králík havana foto.

Zdroj: Ukázkové druhy středních plemen králíků chovaných pro jejich krásu

Český červený (oficiální označení: Čč)

Jak již název tohoto plemene napovídá, patří k českým národním plemenům.

Vzhled

Pro tohoto králíka je typické zavalité tělo se srstí v pomerančově oranžové barvě. Barva očí je hnědá. Podsada srsti je o něco světlejší. Délka uší je kolem 10 cm. Jeho ideální váha je kolem 2,75 kilogramu.

Chov

Český červený králík patří mezi nenáročné králíky, kteří rychle rostou. Výhodou je, že není náročný na stravu ani na ubytování.

Obrázky

Odkaz na fotografie českého červeného králíka na googlu: český červený králík foto.

Zdroj: Ukázkové druhy malých plemen králíků

Svrab v uších králíků

Ušní svrab (lidově prašivina) je parazitární onemocnění, které postihuje králíky poměrně často. K úmrtí postiženého zvířete dochází vzácně, ale průběh je často dlouhodobý, dochází ke snížení chovatelské hodnoty, zvíře je neklidné. Roztoči žijí na povrchu kůže a jejich projevy jsou viditelné pouhým okem. U králíků se nejčastěji setkáváme právě se svrabem ušním, ale může se objevit na hlavě i jinde na těle. Zdrojem šíření jsou již napadení králíci. Vnímaví jsou všichni králíci, častěji se s prašivinou setkáme u starších zvířat.

Zdroj: Králičí svrab

Králíkárna

Obzvláště drobní chovatelé se nejčastěji uchylují k ustájení králíků ve venkovních králíkárnách. Spousta lidí z venkova tak své králíky i dnes chová. Králíkárny bývají umístěné někde v okolí domu, například na zahrádce. Jsou také sestavovány buď ze dřeva (nejčastěji), kovu, plastu, zdiva i betonu. Chovatelé mívají často králíkárny několikapatrové, což ušetří dost prostoru. Ideální jsou asi 2-3 patrové králíkárny, vyšší králíkárny nejsou vhodné, protože s králíky ve vyšších patrech se hůře manipuluje. Králíkárna by měla být orientována tak, aby králíkům dovnitř svítilo slunce spíše dopoledne, kdy tak ještě nehřeje. Horší je to v zimě, králíkům sice zima příliš nevadí, ale může při velkých mrazech dojít k zamrzání vody v miskách, mohou také zatuhnout/zamrznout zámky na klecích, případně může také přimrznout podestýlka. To všechno může zhoršovat životní podmínky králíka v kleci. Každá králíkárna by měla obsahovat krmítko (dostatečně těžké, aby s ním králík nemanipuloval), jesle na seno (pokud by se seno povalovalo volně v kleci, tak by ho králík mohl svým trusem znečistit), napáječkou, případně miskou na vodu.

Zdroj: Chov králíka domácího

NEŠTOVICE

Jedná se o virové onemocnění. Neštovice nepatří v České republice k častým onemocněním králíků, objevují se jen zřídkakdy.

Projevy

Projevy této nemoci jsou stejné jako u lidí, u králíka se na místech, kde nemá srst a na sliznicích, objevuje vyrážka a strupy, které velmi svědí.

Příčiny

Nejčastější příčinou je přímý kontakt s jiným nakaženým králíkem, který tento vir může dál roznést do chovu.

Léčba

Neštovice jsou u nás velmi vzácné a u králíků se dají těžce léčit. V případě, že se objeví v chovu, tak je u nich vysoká úmrtnost. Léčbu musí stanovit veterinář.

Prevence

Jedinou prevencí je nevystavovat králíky kontaktu s jiným nakaženým králíkem.

Nakažlivost

Ano

Zdroj: Králík domácí a jeho nemoci

Gekončík noční nemoci

Poranění

K poranění dochází zejména v teráriích při vzájemných soubojích. Rány bývají většinou povrchové, ale mohou být i hlubší. Ty potom ošetřujeme tak, že je vymýváme řepíkovým nebo heřmánkovým odvarem a potíráme mastičkou Dermazulen. Pokud by došlo k tomu, že rány začnou hnisat, musíme použít antibiotickou mast.

Hlístovci a tasemnice

Pokud gekončík vyvrhne několikrát nestrávenou potravu, je zde podezření na tasemnici nebo hlístovce. S tímto si doma bohužel neporadíte a budete muset vyhledat veterináře, aby vám předepsal léky.

Roztoči

Když uvidíte v okolí ušních otvorů, mezi prsty, na bocích těla nebo v kožních záhybech červené tečky, jedná se právě o roztoče. Jdou vidět pouhým okem. Gekona jich zbavíme tak, že do igelitového pytle nastříkáme přípravek Arpalit, vložíme do něj gekona tak, aby mu koukala hlava, a necháme působit asi 10 minut. Toto opakujeme třikrát za sebou zhruba týden, protože přípravek neničí vývojové stadium roztoče. Po ukončení léčby gekona umyjeme ve vlažné vodě.

Rachitida

Rachitida je nemoc postihující gekončíky hlavně jako mláďata a pak také samičky v období tvorby a kladení vajíček. Je to vlastně nedostatek vápníku, který deformuje kosti. Léčíme tedy podáváním kalciových preparátů.

Zdroj: Gekončík noční

KRÁLIČÍ MOR

Toto onemocnění není známé dlouho, objevuje se až v několika posledních desítkách let. Králičí mor může postihnout starší jedince, ale i mláďata. Králičí mor způsobuje vir Calivirus.

Projevy

Tato nemoc je také nazývaná jako krvavý zánět plic, což nám ukazuje, kterou část těla nemoc zasahuje. Králík postižený králičím morem je netečný, malátný, bez chuti k jídlu, s výtokem z nosu. Onemocnění také doprovází křeče.

Nákaza

Králičí mor se přenáší hlavně přímým stykem s králíkem, který trpí tímto onemocněním. Nakazit se mohou ale i králíci prostřednictvím kontaminovaného krmení, nebo bodnutím hmyzu (pokud předtím komár sál krev nakaženého králíka), případně ale i užíváním předmětů, které předtím „patřily“ nakaženým králíkům (napáječka, miska). Nemoc se také šíří čistě vzduchem, a proto je nutné infikované králíky dostat do karantény.

Léčba

Bohužel léčba na tuto krutou nemoc žádná neexistuje. Navíc je inkubační doba velmi krátká (1-2 dny). Při nákaze je jasné, že dojde k úhynu králíka.

Prevence

Jako prevence před tímto onemocněním slouží očkování u veterináře, který králíka přeočkuje zhruba jednou za šest měsíců. Pokud se v chovu objeví infikovaný králík, je třeba, aby nedošlo k žádnému kontaktu tohoto králíka s jinými králíky (ani společné misky, pítka atd.).

Nakažlivost

Ano

Zdroj: Králík domácí a jeho nemoci

Srst

Králičí srst, která je tolika lidem příjemná pro svoji hebkost a jemnost, se skládá ze tří druhů chlupů. Prvním typem jsou krycí chlupy (pesíky), které jsou tvrdé a chrání srst před okolními vlivy, obvykle jsou dlouhé 3 - 5 cm. Druhým typem jsou měkké chlupy, které se ve spodní části vlní (osníky). Posledním typem jsou nejjemnější chloupky (vlníky), které jsou husté a také zvlněné, měří asi 1 - 3cm. Srst je pro králíky typická a řada chovatelů králíků domácích je chová právě pro jejich srst a maso. Co se týká srsti, tak mláďata do jednoho roku života línají asi třikrát. Dospělí králíci už jen dvakrát, zhruba někdy na jaře a na podzim. Takové línání není otázkou dne, trvá obvykle zhruba měsíc a může ho ovlivnit řada faktorů, jako třeba výživa, zdraví králíčka, ale i počasí. V době línání by měli být králíčci pravidelně kartáčováni, nebo jinak vyčesáváni (třeba rukou).

Zdroj: Fyziologie zakrslých králíčků

Autoři obsahu

Mgr. Jitka Konášová

Mgr. Světluše Vinšová

Gabriela Štummerová


Svrab

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS

NABÍDKA OBCHODU