HŘEBÍČKOVÁ, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Onemocnění svrabem je způsobené drobnými roztoči s názvem zákožka svrabová. Zákožka se zavrtává do kůže a způsobuje tak pacientům velmi nepříjemnou, bolestivou vyrážku. Při onemocnění svrabem se doporučuje vyhledat lékaře, ale v některých případech se stává, že léčba stanovená lékařem pacientovi nepomáhá, a tak se pacienti často zkouší obrátit k lidovému léčitelství. Vždyť za zkoušku se nic nedá, navíc následující bylinky nemohou léčbu nijak zhoršit. Je třeba také ale zdůraznit, že léčivé účinky některých těchto bylinek nejsou nijak vědecky potvrzené.
Hřebíčkový olej
Při přípravě pokrmů se často můžeme setkat s kořením zvaným hřebíček. Jedná se o část rostliny hřebíkovce kořenného pocházejícího z jihovýchodní Asie. Hlavní látkou obsaženou v hřebíčku je sloučenina eugenol, která je známá pro své antiseptické a lokálně anestetické účinky. Eugenol se využívá v zubním lékařství, protože hřebíčková silice pomáhá utlumit citlivost i bolestivost nervního zubu (třeba při kloktání směsi s obsahem této silice). Látky z hřebíčku mohou být také obsažené v inhalačních roztocích určených k dezinfekci dýchacích cest a léčbě průduškových zánětů.
V lidovém léčitelství se hřebíčku přisuzuje i schopnost likvidace nejrůznějších roztočů (tedy i zákožky svrabové). K tomu by se měl využít hřebíčkový olej společně s nějakým rostlinným olejem (případně ořechovým). Je důležité nezapomenout, že hřebíčkový olej by se neměl dostat neředěný do kontaktu s lidskou pokožkou, protože je silně dráždivý. Navíc se nedoporučuje ho užívat těhotným ženám. Hřebíčkový olej se dá vcelku levně sehnat v lékárnách (nevyrábí se doma). Prozatím ale nebyl účinek hřebíčkového oleje nijak potvrzen, došlo zatím jen ke zkoušce vlivu hřebíčkového oleje na léčbu svrabu u skupiny králíků a prasat. Opět ale ještě nedošlo k výzkumu na lidech.
Zdroj: článek Bylinky na léčení svrabu
Hřebíček
Jako koření se používají květní poupata stálezeleného tropického stromu hřebíčkovce kořenného. Tento strom kuželovitého tvaru může růst do výšky 10 až 12 metrů. Hřebíčkovec kořenný má silný kmen a ve volné přírodě se může dožít věku 400 let. Listy jsou lesklé a tmavě zelené. Rudé květy mají žluté okvětní lístky. Poupata mají nejprve bledou barvu, ale postupně zezelenají a v době sklizně už mají zářivě červenou barvu. Obvykle se sklízejí, když dosáhnou délky 1,5–2 cm.
Léčivé účinky na zuby
Hřebíček obsahuje mnoho účinných látek, jako jsou například třísloviny, flavonoidy či silice. Využíván je přitom ve formě prášku, oleje nebo tinktury. Hřebíček má antibakteriální účinky a zároveň posiluje imunitu. Jedná se také o velmi účinné anestetikum a analgetikum, které dokáže pomoci k úlevě od bolesti. Toho je často využíváno v zubním lékařství. Pozitivně totiž působí při parodontóze (zánětlivé onemocnění závěsného aparátu zubů), ale také v případě akutní bolesti dásní a chrupu.
Předávkování
Hřebíček není dobré podávat dlouhodobě, jeho nežádoucí účinky mohou být pro organismus nebezpečné. V běžných dávkách je však naprosto bezpečný, a to i v těhotenství a při kojení. Nebezpečí vzniká pouze při předávkování nebo při příliš dlouhé léčbě. Hlavní součást silice – eugenol totiž nepříznivě ovlivňuje krevní srážlivost a mohlo by dojít až k samovolnému krvácení. V koncentrované formě může hřebíčková silice způsobovat dráždění tkání (hlavně sliznice).
Pěstování
Hřebíčkovec patří do čeledi myrtovitých (Myrtaceae). Tento stálezelený, až 15 metrů vysoký strom roste na ostrovech jihovýchodní Asie a poloostrovech, například na Srí Lance, v Malajsii, na Madagaskaru a v Indonésii.
Recept na čaj
Preventivně se využívala hřebíčková zubní voda vzniklá prostým namočením několika hřebíčků do teplé vody. Tu si můžete připravit jako přírodní nechemickou dezinfekci snadno tak, že do malé termosky nalijete asi půl litru vody, přidáte 1 polévkovou lžíci hřebíčků a necháte je do druhého dne namočené. Ze stejné dávky lze připravit ještě jeden nálev s téměř shodným účinkem. Hřebíček vodu konzervuje, takže ji můžete používat tak dlouho, než ji postupně spotřebujete.
Tinktura
10 g hřebíčku a asi polovinu větší tyčinky skořice naložíme do 0,5 litru lihu (alespoň 60%) a necháme nejméně 14 dní uzavřené na teplém místě louhovat. Potom tekutinu přecedíme a uschováme v tmavé uzavřené láhvi. Tinkturou si pravidelně 2x denně vyplachujeme a masírujeme dásně.
Zdroj: článek Přírodní antibiotika na zánět zubu
Přírodní antibiotika
Přírodní antibiotika jsou běžné potraviny či bylinky a budete se po nich cítit fit. Většinu z nich máte většinou denně na dosah, ale možná ani netušíte, jak jsou pro váš organismus prospěšná a zdravá. Mezi nejznámější přírodní antibiotika patří například...
Manuka
Manuka má přírodní antiseptické, protizánětlivé a hojivé vlastnosti. Její olej je 10krát účinnější proti plísním a 30krát proti grampozitivním bakteriím ve srovnání s australským tea tree olejem. Manuka ničí celou řadu patogenních bakterií, virů, plísní a kvasinek. Hojí rány, podporuje regeneraci a léčí kožní vyrážky, ekzémy a záněty. Výborně léčí afty, opary a „koutky“. Tlumí záněty, je vhodná na spáleniny, používá se po bodnutí hmyzem, při bolestech kloubů, při zvýšené námaze. Tlumí migrénu, pomáhá při léčbě akné a lupénky. Nepoužívejte ji však v těhotenství, při kojení a při poškození jater. Tato bylina je známa také pod názvy balmín metlatý (Leptospermum coparium), novozélandský čajovník, manuka červená nebo kahikatoa.
Česnek
Česnek mimo jiné obsahuje látku alliin, která se mění na allicin. Allicin působí antibioticky, ničí viry a bakterie, snižuje krevní tlak, dezinfikuje, snižuje hladinu krevního cukru i cholesterolu, podporuje prokrvení, při nachlazení stimuluje pocení. Působí antiskleroticky (používá se k léčbě arteriosklerózy a hypertenzní nemoci), antibakteriálně, žlučopudně a protiplísňově. Ničí některé kmeny zlatého stafylokoka, plíseň Candida albicans. Likviduje mikroorganismy, které způsobují opary. Je vynikající při léčbě dýchacích cest, plicních a průduškových zánětů. Ozdravuje střevní mikroflóru, působí proti křečím, nadýmání, průjmům. Rozšiřuje cévy, zvyšuje vylučování cholesterolu a žluče. Lékařské studie prokázaly, že pravidelná konzumace česneku výrazně snižuje riziko některých typů rakoviny (prostaty, střev, žaludku). U jiných typů rakoviny funguje jako „blokátor“ dalšího rakovinného bujení. Česnek ředí krev, rozpouští krevní sraženiny, zlepšuje průtok krve. V těhotenství, při kojení a malý dětem se nedoporučuje podávání větších dávek česneku.
Třapatka
Třapatka neboli echinacea má pozitivní vliv na stimulaci imunitního systému, která je zapříčiněna komplexem vitaminů, ale také přítomností polysacharidů. Další možnosti nabízí silice a jejich antiseptické schopnosti. Co je podstatné, je dodržování denní dávky. Nesmíme ji překračovat, jinak by se mohla dostavit například nevolnost, vyrážka, alergická reakce a podobně. Bohužel neexistuje dostatek důkazů a studií, které by jednoznačně určovaly nezávadnost užívání během těhotenství nebo kojení. Je tedy vhodné konzultovat konzumaci s lékařem. U prášku z kořene se doporučují 0,5–2 gramy (1–4 0,5g odměrky). Dávka je individu
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Volně dostupná antibiotika
