Svrab u morčat patří mezi nejzávažnější kožní onemocnění, se kterými se mohou chovatelé setkat, a často bývá podceňován až do okamžiku, kdy se stav zvířete dramaticky zhorší. Morče může trpět silným svěděním, bolestí a nervovými příznaky, které jsou pro majitele velmi stresující a pro zvíře až život ohrožující.
V tomto článku najdete podrobný a aktuální přehled toho, jak svrab u morčete bezpečně rozpoznat, jaké typy svrabu se u morčat vyskytují, jak probíhá léčba pod vedením veterináře a jaké přípravky se dnes skutečně používají, včetně Strongholdu a ivermektinu.
Jak poznat svrab u morčete
Svrab u morčete je onemocnění, které lze ve většině případů rozpoznat již při pečlivém pozorování chování a stavu kůže. Typickým znakem je, že morče má strupy, lysiny a reaguje extrémně citlivě na dotyk.
Nejčastější projevy zahrnují:
- intenzivní svědění a neustálé drbání
- holá místa se strupy na břiše, zádech, nohách nebo hlavě
- matnou, lámavou srst v okolí postižených míst
- křečovité reakce při pohlazení nebo manipulaci
- neklid, otáčení se, odírání o předměty v kleci
Pokud se morče při dotyku prudce stáčí, „kope“ zadními končetinami nebo dokonce upadá do křečí, může se jednat o pokročilé celotělové postižení. V takovém případě je nutný okamžitý zásah veterináře.
U morčat rozlišujeme tři hlavní formy svrabu:
- sarkoptový svrab (Trixacarus caviae) – nejzávažnější, postihuje celé tělo
- ušní svrab (Psoroptes cuniculi) – postižení zvukovodu a ušních boltců
- notoedrový svrab – postihuje hlavu a oblast uší
Sarkoptový svrab je pro morče extrémně bolestivý a bez léčby může vést až k úhynu.
Zdroj: článek Svrab a léčení u morčat
Léčba psího svrabu u psů
Existuje několik možností léčby, která dobře funguje na svrab u psů. Léčba zahrnuje topické, léčivé koupele a namáčení, injekce, perorální tekutiny, pilulky nebo ochucené žvýkačky. V závislosti na tom, jak závažné jsou příznaky, budou někteří psi potřebovat kombinaci léčby k účinnému odstranění svrabu.
Promluvte si se svým veterinářem o tom, která léčba nejlépe vyhovuje vašemu psovi a vašemu životnímu stylu. Mnoho produktů bude léčit svrab a zároveň bránit budoucím infekcím. Pamatujte, že psi se svrabem budou často potřebovat více než 1 nebo 2 ošetření k odstranění infekce. Vždy si promluvte se svým veterinářem, než svému mazlíčkovi podáte nebo aplikujete jakýkoli lék.
Příkladem produktu používaného k léčbě sarkoptových svrabů u psů je Bravecto. Je třeba dodržet všechny léčebné pokyny od vašeho veterináře. Ujistěte se, že je produkt označen pro psy a že je to dávka vhodná pro věk a váhu vašeho psa.
Pečlivě sledujte, zda se váš pes zlepší, což byste měli zaznamenat jako méně svědění, méně zarudnutí kůže a schopnost odpočívat. Psi mají často sekundární kožní infekce a budou potřebovat antibiotika na předpis a léčivý šampon. Zánětlivé reakci na svrab, způsobující intenzivní svědění, lze pomoci kortizonem nebo podobnými léky. Váš veterinář určí, jaké léky váš pes potřebuje k léčbě infekce a zmírnění svědění.
Pokud má váš pes stálé svědění a škrábe se i 4 až 5 dnů po zahájení léčby svrabu, kontaktujte svého veterináře.
Nezapomeňte ošetřit všechny psy v domácnosti, pokud je podezření na sarkoptový svrab nebo je diagnostikován pouze u 1 psa.
Prevence
Předcházet psímu svrabu lze tím, že udržíte svého psa mimo oblasti, kde by mohl být v kontaktu s potenciálně infikovanými psy, jako jsou toulaví psi nebo divoké lišky.
Pokud je u vašeho psa podezření na sarkoptový svrab, dodržujte správnou hygienu tím, že si po pohlazení pokaždé umyjte ruce, perte veškeré psí pelechy, vodítka a obojky pomocí zředěného roztoku chloru.
Zdroj: článek Psí svrab a přenos na lidi
Svrab u koček
Prašivá kočka velmi pravděpodobně nebude trpět sarkoptovým svrabem. Častější je u koček svrab ušní (špinavé uši u koček), který se projevuje jako špinavé uši. Kožní změny na hlavě může způsobit také plíseň nebo hnisající poranění, případně se u koček vyskytuje takzvaný notoedrový svrab, což je druh prašiviny postihující převážně kočky. Sarkoptový svrab je u kočky opravdu vzácným nálezem, k jeho rozvoji je potřeba zhroucení imunity kočky, například při nemoci FIV. Projevuje se krustózním zánětem kůže na obličeji a na ušních boltcích a postižením tlapek, které může být doprovázené i ztrátou drápků. Na těle se objevují lupy. Kočka se z důvodu svědění nadměrně olizuje, takže si může vylízat lysiny. Inkubační doba svrabu u kočky může být dlouhá i několik měsíců.
Některé kočky jsou proti svrabu přirozeně odolné, takže i když žijí v promořeném prostředí, neonemocní. Je to ale spíše výjimka a nelze na ni spoléhat. To platí nejen pro nakažení strupovkou kočičí (Notoedres cati), ale také pro mnohem častější ušní prašivinu, kterou způsobuje strupovka ušní (Otodectes cynotis). Ta vyvolává velmi časté onemocnění zevního zvukovodu. Žije na povrchu kůže zvukovodu, a protože může být až 0,5 mm velká, lze ji občas rozeznat pouhým okem nebo lupou. Diagnóza se potvrdí mikroskopickým vyšetřením ušního výtěru, ve kterém se nacházejí živé i mrtvé zákožky. Dráždivým působením parazita vzniká zánět zvukovodu s nadměrnou tvorbou ušního mazu. Ten bývá tmavě hnědý až černý, drobivý a připomíná kávovou sedlinu. Ušní boltce jsou bolestivé, zarudlé a kočka se škrábe.
Onemocnění je velmi nakažlivé, šíří se přímým kontaktem z kočky na kočku při větší koncentraci koček, zvláště v horších hygienických podmínkách. Parazit je rozšířený celosvětově, může působit záněty zvukovodů u psů i jiných masožravců. Na člověka není přenosný.
Zdroj: článek Kočičí svrab
