Svrab je kožní onemocnění způsobené roztočem zákožky svrabové (Sarcoptes scabiei), který žije v kůži člověka. Hlavními příznaky této nemoci jsou zarudlé nebo bělošedé linky na kůži a svědění, především pak v noci. K přenosu dochází blízkým kontaktem s nakaženou osobou, ne však běžným denním stykem, jako je podání ruky či obyčejný dotyk.
Charakteristickým projevem svrabu je intenzivní svědění celého těla, a to zejména v noci, kdy je člověk přikrytý peřinou a je více zahřátý, což umožňuje zákožce lepší vitalitu. Na pokožce se objevují chodbičky esovitého tvaru o délce 0,5–1 cm, které jsou zakončené drobným puchýřem nebo pupínkem. Nejčastěji se vyskytují na místech s jemnou kůží, jako jsou:
meziprstní prostory rukou
zápěstí
lokty
podpaží
kůže kolem pupíku
kůže kolem prsních bradavek
genitálie
hýždě
klenba nohou
Svědění bývá obvykle zcela nesnesitelné a dochází ke škrábání, čímž si pacient stav ještě zhorší. Někdy dochází ke změně pigmentace kůže a objevují se také sekundární příznaky svrabu, které zahrnují různé oděrky a zhrubění kůže.
Opruzenina (intertrigo) je onemocnění, které vzniká většinou v místech, kde se dotýkají nebo třou o sebe dvě plochy pokožky. Na tomto místě se pak zadržuje teplo a vlhko, a jestliže je navíc chráněné těsným oblečením, které brání přísunu vzduchu, dochází k hromadění kožního potu a mazu, což způsobuje podráždění pokožky, která reaguje svěděním, zarudnutím či pálením. Opruzeniny také velmi často vznikají díky bakteriím a kvasinkám Candida albicans (plísňové infekce), které se na lidském těle zcela běžně vyskytují. Také vláknité houby, které vyvolávají plísně na ploskách nebo nehtech nohou, mohou být původcem opruzenin. K přenesení kamkoliv po těle postačí běžné otírání ručníkem nebo oblékání spodního prádla. Živnou půdou pro bakterie a kvasinky je zejména vlhké a teplé prostředí.
V diskuzi DOTAZ OHLEDNĚ ŠTĚNIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kristýna T..
Dobrý den,chtěla bych se na něco zeptat ohledně štěnic.
Ráno jsem se vzbudila a měla sem poštípání od něčeho, na internetu sem se koukala na poštípání štěnici a nikde sem nenašla stejný jako mám ja...prohlídla sem celý byt,postel atd...a našla sem jednu živou štěnici..mohlo to být od ní?
Děkuji moc za dpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Emanuel Dobrý.
Ano, rozhodně mohlo. A zcela jistě se vám vyplatí kontaktovat speciální firmu zabývající se tímto problémem, např. Kostelecké uzeniny.
Svrab je infekční zánět způsobený roztočem jménem zákožka svrabová a je charakteristický silným svěděním a dvojicemi pupínků na místech s tenkou kůží. Kožní změny však mohou být málo patrné, a tak hlavním příznakem bývá svědění. Svrab patří mezi infekce přenášené pohlavním stykem.
Zákožka svrabová (Sacroptes scabiei var. hominis) je mikroskopický roztoč. Živí se lidskou kůží, přičemž vyvrtává chodbičky ve vrchní vrstvě pokožky. Samička žije 4–6 týdnů, naklade 40–50 vajíček, která se během 72–96 hodin přemění v dospělé jedince. Obvykle je na kůži přítomno asi 12 zákožek, u osob s poruchou imunity je to ale i více než 1 milion. Inkubační doba je 21 dnů při první infekci, při opakované infekci se zkracuje na 1–3 dny.
Přenos infekce se děje nejen kontaktem s nemocným, ale také kontaktem s kontaminovanými předměty (ložní prádlo, oděv), protože zákožka přežije i více než 2 dny na textiliích. Svrab patří mezi sexuálně přenášené choroby. Rizikovými skupinami jsou jak pacienti, tak zdravotnický personál zdravotnických zařízení.
Svrab charakterizuje silné svědění celého těla, které vynechává hlavu a krk. Je intenzivní v noci a působí nespavost. Na kůži lze pozorovat chodbičky, které mají barvu kůže nebo jsou bělavé, měří 0,5–1 cm, na jejich koncích se nachází drobný puchýřek nebo pupínek. Svrab postihuje kůži meziprstí rukou, zápěstí, penis, oblast pasu, kůži kolem pupku, podpaží, dvorce prsních bradavek. U dospělých nebývají obvykle postiženy dlaně, plosky nohou, obličej a krk. U kojenců jsou projevy i na těchto místech. Někdy jsou na kůži přítomny uzlíky. Následkem škrábání vznikají oděrky, zhrubění kůže, změny pigmentace. Komplikace mohou nastat následkem škrábání v podobě bakteriální infekce doprovázené zduřením mízních uzlin.
Možná vyšetření:
vyšetření chodbičky v mikroskopu: Po zakápnutí olejem se seškrábne chodbička a prohlíží se v mikroskopu. Vyšetření nebolí, výsledek sdělí lékař ihned.
vyšetření dermatoskopem: Bezbolestné vyšetření osvětlenou lupou, výsledek sdělí lékař ihned.
vyšetření vzorku kůže: V místním znecitlivění injekcí se po dezinfekci kůže odebere malý vzorek postižené kůže (obvykle kruhovým nožem v průměru 4–8 mm). Vzniklá ranka se nechá sama zhojit nebo se uzavře stehem. Vzorek se vyšetří mikroskopicky, výsledek je obvykle známý do týdne.
vyšetření krve: Je jen pomocné, neslouží ke stanovení diagnózy.
Svrab diagnostikuje kožní lékař na základě klinického obrazu, eventuálně potvrzeného průkazem zákožky. Při stanovení diagnózy je třeba odlišit nemoci, které mohou svrab připomínat. Jsou to například:
reakce na užívání léku – jiná místa postižení
atopický či jiný ekzém – chybí další příznaky ekzému, jiná místa postižení
dermatitis herpetiformis – přítomnost celiakie
zavšivení – přítomnost vší
impetigo – chybí zákožky
příjice, syfilis – vyšetření protilátek
Svrab se léčí místními léky, které obsahují různé účinné složky, léčbu určuje lékař. Léčivo se aplikuje na celé tělo, kromě hlavy a krku u dospělých, poté se provede očistná koupel, výměna oděvu a ložního prádla. Původní lůžkoviny a oděv se musí dezinfikovat (vypráním, přežehlením, vyvětráním po dobu 5 dnů). Je nezbytné léčit všechny členy domácnosti a sexuální partnery. Přetrvává-li po léčbě svědění, je vhodné použít místní kortikosteroidy a kůži promazat hydratačními krémy. Lék k celkové léčbě není v ČR registrován.
Levandulový olej - jeden z nejoblíbenějších olejů u nás, zmírňuje nervozitu a uklidňuje smysly, migrény, nespavost, závratě, revma, desinfikuje ústní dutinu, svědění pokožky, dermatitidy, ekzémy, odřeniny, spáleniny, záněty prsou při kojení, repelent proti hmyzu
Citronový olej - osvěžující, vhodný při duševní námaze, infekce dýchacích cest, trávení, tlak, bolesti hlavy
Pomerančový olej - uklidňuje, osvědčil se při nervozitě a depresích, harmonizuje psychiku, trávení
Tymiánový olej - jeden z nejsilnějších antibakteriálních a antiseptických olejů, kašel, chřipka, rýma, nachlazení, bronchitidy, infekce v ústech, infekce močového ústrojí, trávení, průjmy, poštípání hmyzem, povzbuzuje chuť k sexu
Tea Tree - velmi známý všestranný olej, podpora imunity a dýchacích cest při infekcích, chřipka, nachlazení, bronchitida, kašel, astma, podporuje pocení, bradavice, opary, akné, poštípání hmyzem, hojení jizev
Eukalyptus - posiluje imunitu, chřipka, nachlazení, repelent proti hmyzu
Rozmarýnový olej - uvolňuje napětí a povzbuzuje psychiku, podporuje paměť, zvyšuje koncentraci
V naší poradně s názvem KOPŘIVKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ida Kořínková.
Dobrý den začaly se mi objevovat zhruba před měsícem příznaky že nejdříve mne začne nesnesitelně svědit kůže,když to začnu lehce škrábat tak se objeví červené skvrny a v nich bílé ložiska jako od poštípání komárem(např.) a opuchá to.pak jsem měla asi 3 týdny pokoj a nyní se to objevilo znovu ale opuchají mi i rty můžete mi prosím poradit co to může být?Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Takhle bez pohledu se dá ta vaše dermatitida špatně identifikovat. Může to být kvasinkové nebo plísňové onemocnění, ale také to může být příznak vaší vnitřní nerovnováhy, třeba překyselení organismu. Nepíšete jak je to velké a kde se to objevuje, ale mohly by to také být nějaké exantémy, například vířivkový exém. Na léčbu budete nejspíše potřebovat nějaké masti s kortikoidem nebo s antibiotiky a ty nezískáte jinak než na předpis. Takže vám doporučuji neotálet a zajít ke kožnímu lékaři. Je to v tuto chvíli nejlepší způsob, jak se toho rychle zbavit.
Vytvořte pastu z jedlé sody a vody. Pomalu přidejte malé množství vody do jedlé sody a míchejte, dokud nebudete mít hustou pastu. Naneste tlustou vrstvu jedlé sody na štípance od štěnic. Nechte pastu zaschnout a než ji opláchnete teplou vodou, nechte ji na vyrážce hodinu nebo více.
Namočte vatovou štětičku do citronové šťávy, třezalky nebo vilíny, což jsou vše přírodní astringenty. Naneste na vyrážku, abyste ji pomohli vysušit a zmírnit svědění.
Naneste na štípance od štěnic gel z rostliny aloe. Aloe má antibiotické i protiplísňové vlastnosti.
Ponořte postiženou oblast, pokud to jde, do teplé vody, do které přidejte ½ hrnku (118 ml) z následujících přísad: koncentrovaný mátový olej, ovesné vločky v prášku (najdete je v obchodech se zdravou výživou a drogeriích v balení určeném pro použití jako přípravek do koupele) a jedlou sodu s trochou soli nebo bez ní.
Pozor: Pokud se vaše příznaky během několika týdnů nezmění nebo se stále zhoršují, navštivte lékaře. Měli byste také navštívit lékaře kvůli diagnóze, když nenajdete známky štěnic ve vaší posteli a nemůžete identifikovat zdroj štípanců nebo vyrážky. Příznaky poštípaní štěnicemi jsou podobné těm, které jsou výsledkem poštípaní jiným hmyzem a kožním problémům.
V diskuzi SVĚDĚNÍ KŮŽE NA TĚLE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Václav Mikolášek.
Měl jsem plicní embolii a beru Godasal, lék ředící krev. Poškrábání snadno krvácí a po zahojení zůstávají na pokožce zarudlé až nahnědlé skvrnky, které jaksi nechtějí zmizet. Jsem magor a pořád se někde (nutkavě) škrábu, i když nemusím. Mám těch skvrnek po těle vícero a vypadá to jako následky poštípání nějakým exotickým hmyzem, není na ta místa zrovna příjemný pohled.
Prosím o informaci, jak se ty skvrnky dají odstranit, vyléčit. Snažím se neškrábat a v poslední době se mi to i daří.
Děkuji předem za radu.
VM
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Charakteristika: Dimetinden je antihistaminikum, které má výrazný protialergický a protisvědivý účinek. Léková forma gelu má příjemný chladivý účinek.
Použití: K terapii alergických projevů na kůži (alergický ekzém, poštípání hmyzem), u solární dermatitidy a u popálenin 1. stupně.
Kontraindikace: Při přecitlivělosti na dimetinden. Nesmí se aplikovat do očí. Aplikace v těhotenství a v období kojení je možná pouze na základě předchozí konzultace s lékařem.
Nežádoucí účinky: Ojediněle se může vyskytnout pálení a zarudnutí v místě aplikace či alergická kožní reakce.
Dávkování: Obvykle se dospělým i dětem aplikuje ve formě gelu nebo pomocí speciální kuličky (roll-on) 2–4krát denně v tenké vrstvě na postižená místa.
Patří sem například Fenistil gel, Fenistil Roll-on.
Charakteristika: Difenhydramin je antihistaminikum. Tato mast má výrazný protialergický a protisvědivý účinek. Vedle toho má také lokálně znecitlivující účinek. Léková forma gelu má příjemný chladivý účinek.
Použití: K terapii alergických projevů na kůži (alergický ekzém, poštípání hmyzem) a solární dermatitidy.
Kontraindikace: Při přecitlivělosti na difenhydramin. Aplikace dětem mladším 6 měsíců. Nesmí se aplikovat do očí. Aplikace v těhotenství a v období kojení je možná pouze na základě předchozí konzultace s lékařem.
Nežádoucí účinky: Ojediněle se může vyskytnout pálení a zarudnutí v místě aplikace či alergická kožní reakce.
Dávkování: Obvykle se dospělým i dětem aplikuje ve formě gelu 2–4krát denně v tenké vrstvě na postižená místa.
Charakteristika: Dimetinden je antihistaminikum, které má výrazný protialergický a protisvědivý účinek. Léková forma gelu má příjemný chladivý účinek.
Použití: K terapii alergických projevů na kůži (alergický ekzém, poštípání hmyzem), u solární dermatitidy a u popálenin 1. stupně.
Kontraindikace: Při přecitlivělosti na dimetinden. Nesmí se aplikovat do očí. Aplikace v těhotenství a v období kojení je možná pouze na základě předchozí konzultace s lékařem.
Nežádoucí účinky: Ojediněle se může vyskytnout pálení a zarudnutí v místě aplikace či alergická kožní reakce.
Dávkování: Obvykle se dospělým i dětem aplikuje ve formě gelu nebo pomocí speciální kuličky (roll-on) 2–4krát denně v tenké vrstvě na postižená místa.
Patří sem například Fenistil gel, Fenistil Roll-on.
Na kůži poštípaného člověka se objeví svědivý či pálivý zarudlý pupenec se středovou krvavou skvrnou, který za několik hodin samovolně zmizí. Citlivější lidé mohou na bleší poštípání zareagovat bouřlivější alergickou reakcí kůže. Nedisciplinovaní pacienti si další problém přivodí nadměrným škrábáním a následným infekčním zánětem kůže svědivého místa.
Bleší kousnutí samovolně vymizí, zasažené místo je možné natřít Fenistilem a proti svědění použít volně prodejná antihistaminika.
Od ostatního hmyzu se bleší kousnutí pozná tak, že blecha si dělá většinou takové cestičky, kde vás pokouše. To znamená, že se ráno vzbudíte a máte třeba 5 štípanců skoro v řadě nebo vedle sebe. Špatné je, že kousnutí není cítit. Kdyby ano, tak blechu prostě chytnete a utopíte.
Dříve se používala a byla známá octanová mast, nyní je k dostání forma gelová. Octan gel je určen k zevnímu použití a pomáhá při mechanicky způsobených otocích, pohmožděninách či při poštípání hmyzem. Působí adstringentně a chladivě.
Rosen Octan gel mějte vždy po ruce při sportu i v přírodě. Doma následně pokračujte v aplikaci studených obkladů, přičemž pro přípravu roztoku použijte Octan sáčky.
Ušní svrab (Otodectes cynotis) je nejčastějším roztočem napadajícím zvukovod psů. Toto vysoce přenosné onemocnění se rozšiřuje přímým kontaktem. Významným příznakem je svědivost a tvorba tmavě hnědého až černého mazu, jelikož sliny přítomných roztočů způsobují alergické svědivé reakce ve zvukovodu. Diagnózu potvrdí mikroskopické zjištění roztočů v ušním výtěru.
U psů je ušní svrab příčinou jen asi 5 % všech zánětů zvukovodu, na rozdíl od koček se ale u psů objevují příznaky dříve. Zdá se, že svědění, které u některých zvířat provází infekci otodektovým svrabem, je způsobeno alergickou reakcí na přítomnost roztočů spíše než parazitem samotným. U některých zvířat mohou příznaky vyvolat už dva roztoči, u jiných se objeví až při těžkém napadení nebo vůbec. Svědění se u zvířat projevuje třepáním hlavou a intenzivním škrábáním, které může vést až k poraněním.
Přítomnost parazitů také stimuluje tvorbu ušního mazu, který je nápadně tmavý a připomíná kávovou sedlinu. Strupy a maz obsahují živé roztoče a jsou proto infekční pro ostatní vnímavá zvířata. Na člověka toto onemocnění není přenosné. Neléčený svrab může vést k těžkým hnisavým zánětům zvukovodu, které mohou postihnout i bubínek nebo se šířit dále do středního ucha. Objeví-li se u domácího zvířete svědění nebo výtok ze zvukovodu, je nutné navštívit veterináře. Výše popisované příznaky mohou být způsobeny i jinými druhy roztočů, kvasinkami nebo plísněmi.
Blecha lidská navzdory svému názvu žije a saje nejenom na člověku, ale bez větších problémů cizopasí i na ostatních domácích zvířatech, zejména na psech, kočkách a vepřích. Příležitostně se může objevit i na jiných hostitelích. Blecha lidská byla nejhojněji rozmnožena v domácnostech od 14. do 19. století. Na přelomu 20. století ji vystřídala blecha psí, která převažovala až do 50. let, kdy začala být vytlačována blechou kočičí. Momentálně je blecha lidská zcela na ústupu. K jejímu potlačení přispěl vývoj a vliv hygienické úrovně obyvatelstva. Nicméně ještě i dnes je možné se s ní setkat. Od ostatních blech se velmi výrazně liší především absencí hřebenu na těle.
Člověk bývá blechami napaden pouze výjimečně, a to především v návaznosti na kontakt se zablešeným zvířetem. Lidská medicína pulicosis (latinský medicínský termín pro zablešení člověka) nepovažuje díky téměř neexistujícímu výskytu blech u lidí za velký problém. Lékařské repetitorium nemá ve svém obsáhlém rejstříku heslo pulicosis vůbec uvedeno. Nepříjemné je snad jen bleší kousnutí. Na kůži poštípaného člověka se objeví typický svědivý či pálivý zarudlý pupenec, který však za několik hodin samovolně mizí. Citlivější lidé mohou na bleší poštípání zareagovat bouřlivější alergickou reakcí kůže, podobně jako při kousnutí kterýmkoliv jiným bodavěsavým hmyzem. Nedisciplinovaní pacienti si další problém přivodí nadměrným škrábáním a následným infekčním zánětem kůže svědivého místa. Zde by měly pomoci časté koupele.
Kůže novorozence je velmi tenká, má málo potních žlázek, ale obsahuje větší procento žlázek mazových. Kůže je náchylná k nejrůznějším poraněním či vůči infekcím. Snadno se na ní tvoří také puchýře. Kojenecká kůže se od novorozenecké zásadně neliší. I když má vybudovaný lepší systém ochrany organismu, i přesto zůstává stále příliš tenká a lehce zranitelná. Kojenecká kůže ještě nemá plně vyvinut ochranný film z kožního mazu a odloupaných epitelií, což přispívá k její zranitelnosti.
Častým problémem v tomto období je takzvané novorozenecké akné. Toto postižení se objevuje od druhého týdne života a podobá se akné dospělému. Dalším postižením je takzvaný toxický erytém, který se objevuje od druhého dne po porodu a přetrvává několik dnů, případně týdnů. Jeho výskyt může být kdekoliv na těle, ale vyhýbá se postižení plosek nohou a rukou. Připodobňuje se k poštípání blechou. Za nějakou dobu spontánně vymizí a není třeba se kvůli němu výrazně zneklidňovat. K častým kojeneckým problémům patří i potničky. Ty vznikají na podkladě zvýšené teploty na určitých místech těla. Vyrážka vypadá zprvu jako kapičky potu na kůži, později mění barvu v červenou. Tento problém se objevuje také v místech vlhké zapářky. Je proto dobré vyvarovat se teplému a vlhkému prostředí. Další relativně častou vyrážkou je seboroická dermatitida, která je podrobně popsána v příslušném článku, stejně jako atopický ekzém. Obzvláště citlivou oblastí je u kojenců oblast plen. Zde dochází vlivem nejrůznějších látek k rozvoji takzvané plenkové dermatitidy. V její prevenci dbáme na dostatečnou hygienu, častou výměnu plen a pravidelné používání krémů či zásypů.
Léčba
Na kůži novorozenců jsou vyrážky velmi častým jevem. Většinou samy odezní a vyhojí se. V případě, že vyrážka neustupuje, vyhledejte lékaře.
Přehlížená a nedoceněná, i taková je prý Arnika...
Arnika nachází obrovské uplatnění v homeopatii. Je známé, že homeopatické léky jsou schopny působit v mnohem hlubším kontextu a odstraňovat samotnou příčinu problému. A zatímco jako akutní lék na poranění bývá Arnika automaticky aplikována, její další schopnosti byly přehlíženy. Při podrobnějším zkoumání však nelze přehlédnout její účinek na bolavou duši, kdy jsme schopni si uvědomit špatné vzorce a uskutečnit nápravu.
TIP: recept na výrobu Arnikové tinktury:
1 plnou polévkovou lžíci rozdrcené arniky (kořen nebo květ) zalijeme 200 ml čistého 80% lihu. Necháme za občasného protřepání luhovat 10 dnů. Přecedíme přes husté plátno. Pokud je v lahvičce velký zákal, nechte směs odstát zhruba týden a poté opatrně slijte.
Hotových produktů najdete na trhu bezpočet.
Vybrali jsme však ty, které v sobě nosí myšlenku respektu k přírodě a současně nahlížejí na člověka tak, aby podporovaly jeho celkové zdraví. Značka Weleda používá Arniku z kontrolovaného ekologického pěstitelství (oblast Hesensko a ze zahrad v bavorském Fichtelbirge).
Hotová arniková tinktura od Weledy je doporučována na okamžité ošetření zranění, například uleví od výronů a tupých poranění, modřin, mírní bolest a otoky, urychluje hojení a nezřídka se doporučuje i na poštípání hmyzem. Aplikaci je potřeba provádět dle instrukcí výrobce.
Jako první pomoc lze využít i Arnikový gel (při výronech, tupých poraněních, bolestech svalů, otoky atd.). Pokud již zranění máme několik dnů, pak je vhodnější použití například Weleda Arnika 10% mast, která je ideální po fyzické zátěži, sportu, kdy pomáhá regeneraci bolestivých svalů a šlach také jako pomocník k urychlení hojení modřin a výronů.
Rovněž skvělým tipem je Vitalitis BIO Arnikový krém s třezalkou. Posilující alpské esence jsou vhodné proti bolesti svalů, kloubů, nabízejí regeneraci při zánětech a zraněních. Tato kosmetika navíc získala Evropskou pečeť nejvyšší kvality přírodní kosmetiky ICEA N°.
TIP: Arnikové masáže po lyžování
Všimli jste si, že jsou v lyžařských střediscích nabízené masáže s arnikou? Máte-li pocit, že jste po celém dnu aktivního pohybu unavení a bolí vás nohy, vyzkoušejte některou nabídku z horských kosmetických a masážních studií. Nicméně pomoci si můžete i sami. Velmi oblíbeným tělovým masážním olejem je Arnikový Olej od Weledy. Využijete ho na prohřátí celého těla, příznivě působí na pokožku a podporuje její funkce nebo při bolestech nohou a křečových žilách.
Vyrážka může mít u dospělých různý charakter od drobných červených skvrn nevystupujících nad povrch přes pupínky až po hrboly a puchýře. Tato červená vyrážka může být hustě seskupena do různého tvaru (lineární, kruhové uspořádání, mapovité, hadovité a podobně), nebo se na kůži vyskytuje naprosto nepravidelně a jednotlivě. Později se z pupínků stávají buď šupinky, strupy, praskliny, oděrky, nebo vředy. Po zhojení vředů může na kůži zůstat jizva.
Nebezpečné je celkové zarudnutí kůže těla (takzvaná erytrodermie), ke kterému došlo rychlým rozšířením z jednoho zarudlého místa nebo splýváním více zarudlých míst. Tato svědivá vyrážka je projevem zánětlivého procesu vyvolaného různými kožními infekcemi, ekzémem, lupenkou, alergickou nebo toxickou reakcí na léky a dalšími, rozšířenými (a tedy zkomplikovanými) na celé tělo. Pacientovi hrozí ztráta iontové a proteinové rovnováhy a je proto nutné, a by byl pod dohledem v nemocnici. Většina vyrážek je však pouze lokálního a méně závažného charakteru. Mohou být od sluníčka, poštípání hmyzem, roztoči a jinými parazity, po poranění holicím strojkem a podobně. Takové vyrážky brzy samy vymizí a není třeba je nijak ošetřovat. Pro zklidnění pokožky po opalování nebo popálení můžete použít například mléko nebo sprej s panthenolem. Proti sviluškám (sametkám), které trápí především zahrádkáře, doporučujeme repelenty nebo tea tree oil i preventivně v místech, kde nejvíce přiléhá oblečení. Řada vyrážek může být infekčního původu (bývá u nich většinou horečka), zvláště u dětí se doposud setkáváme s planými neštovicemi. Proti dalším exantémovým nemocem jsou totiž děti již od raného věku očkovány, a tak zarděnky nebo spalničky patří téměř do minulosti. Při oslabení imunitního systému nelze však ani tyto nemoci zcela vyloučit, ohrožují člověka hlavně svými komplikacemi (zápal plic, zánět mozkových blan a podobně). Patří sem: plané neštovice, pásový opar, svrab, psoriáza, ichtyóza, lišej, dermatitidy, sklerodermie, puchýře, kopřivka, ekzémy. V podstatě všechny kožní nemoci se projevují určitou vyrážkou, a to nemluvě o onemocněních jiných orgánů, které se třeba také mohou projevit vyrážkou (nádory, systémový lupus erytematodes, karcinoidový syndrom a další).
Léčba
Každá nemoc se léčí svým určitým způsobem. Obecně se volí jiná léčba než léčba kortikoidy, která je vyhrazená až pro případy, kdy nic jiného nezabírá. Na zánětlivé vyrážky jsou vhodné studené obklady. Teplé, vysýchavé obklady působí překrvení kůže, tlumí svědění a zmenšují mokvání. Rozlišovat musíme i jednotlivé lékové formy – masti, krémy, pudry, roztoky, emulze a podobně. Na každou nemoc se hodí něco jiného, poraďte se proto raději se svým praktickým nebo kožním lékařem. Častým problémem u kožních vyrážek je svědění, které lze zmírnit například Fenistilem nebo antihistaminiky. Pokud máte podezřele mokvající vyrážku, s návštěvou lékaře neváhejte.
Navzdory názvu žije a saje tento parazit nejenom na člověku, ale bez větších problémů cizopasí i na domácích zvířatech, zejména na psech, kočkách a vepřích. Příležitostně se může objevit i na jiných hostitelích. Blecha lidská byla nejhojněji rozmnožena v domácnostech od 14. do 19. století. Na přelomu 20. století ji vystřídala blecha psí, která převažovala až do 50. let, kdy začala být vytlačována blechou kočičí. Momentálně je blecha lidská zcela na ústupu. K jejímu potlačení přispěl vývoj a vliv hygienické úrovně obyvatelstva. Nicméně ještě i dnes je možné se s ní setkat. Od ostatních blech se velmi výrazně liší především absencí hřebenu na těle.
Blecha si dělá většinou takové cestičky, kde vás pokouše. To znamená, že se ráno vzbudíte a máte třeba 5 štípanců skoro v řadě nebo vedle sebe. Špatné je, že kousnutí není cítit. Kdyby ano, tak blechu prostě chytnete a utopíte.
Blecha obecná (Pulex irritans) je v Evropě nejčastější cizopasník člověka z řádu blech. Žije i na domácích zvířatech a na divoce žijících šelmách. Blecha je drobný bezkřídlý hmyz s tělem bočně zploštělým, s mohutně vyvinutým bodavě savým ústním ústrojím a s jednoduchou stavbou oka. Nohy jsou uzpůsobeny ke skákání. Blechy prodělávají proměnu dokonalou a dospělci cizopasí sáním krve na teplokrevných obratlovcích. Ve vztahu k člověku představuje blecha obecná přímého cizopasníka a přenašeče nemocí.
Tělo blech se skládá z hlavy, hrudi a zadečku. Dospělé blechy mají jednoduché oči a tělo vejčité, bočně zploštěné. Tělní obal je sklerotizovaný (ztvrdlý), porostlý nazad směřujícími štětinami, což usnadňuje pohyb srstí hostitele. Blecha obecná je 2–8 mm dlouhá. Její tělo je zbarvené od hnědé do černé (dle složení potravy). Hlava s charakteristickým zubem je zaoblená a těsně spojená s předohrudí, tu střechovitě překrývá límcem. Po obou stranách hlavy jsou hluboké žlábky, v nichž jsou v klidu ukryta kyjovitá tykadla, která nejsou symetrická. Před tykadlovým žlábkem leží jednoduché velké pigmentované oko. Oční štětina sedí vždy pod spodním okrajem oka. V zadní tykadlové části hlavy je další a jediná velká štětina. Předohrudní hřeben není vyvinut. Ústní ústrojí je bodací a sací. Oproti původnímu tvaru je značně pozměněno. K bodání a sání slouží bodec, na jehož zadní stěně je hluboký žlábek. Za účasti páru maxil (horních čelistí) blecha saje krev. U ústního ústrojí jsou nápadná čelistní a pysková makadla (čtyřčlenná), která chrání bodec. Pysková makadla zasahují asi do tří čtvrtin délky přední kyčle. Hruď (thorax) blechy je rozdělena na tři stejné části. Prostřední břišní část je přizpůsobena funkci skákání. Nohy blech mají mohutné kyčle, jsou porostlé štětinami a na konci vybaveny dvěma drápky. Chodidlo blech je pětičlenné. Blecha je schopna skákat až 30 cm daleko. Zadeček blech je složen z 10 článků: 7 je plně vyvinuto a 3 koncové jsou pozměněny k rozmnožování. U samečků je vytvořen přilnavý orgán, důležitý při klasifikaci blech.
Dýchací soustava dospělce (imaga) představuje vzdušnicový systém tvořený dvěma páry hrudních a osmi páry zadečkových otvorů. Trávicí ústrojí je vybaveno mohutným svalstvem v jícnu, žaludku a konečníku. Žvýkací žaludek je vyplněn dozadu směrujícími chitinovými bodlinami, které filtrují nasátou krev a rozrušují v ní přítomná fibrinová vlákna. Žaludek se po nasátí krve rozšíří a vyplní většinu zadečku. Nálevkovitě navazuje na pytlovitě rozšířený úsek střeva. Imago blech se živí výhradně krví hostitelů. Krev sají obě pohlaví velmi dychtivě a současně vypouštějí řitním otvorem kapičky právě nasáté krve. Sají několikrát denně. V ideálních podmínkách vydrží blechy na živu asi 6 let. Blechy jako zevní cizopasníci snadno přecházejí z jednoho hostitele na druhého. Lehkost přechodu a snadné střídání hostitelů je jednou z příčin velkého rizika přenosu nemocí. Pohlavní ústrojí samiček tvoří vaječníky. Skládají se z trubic a vejcovodů, které ústí do nepárové dělohy. Pohlavní ústrojí samečků je tvořeno jedním párem varlat a typickou chámovou schránkou s phalusem, který je z hlediska klasifikace blech velmi důležitý. Samci a samičky se vyhledávají pomocí čichu a páří se v srsti hostitele. Krevní oběh zajišťuje pulsující trubice v hrudní části, která tvoří primitivní srdce. Nervová soustava je žebříčková, zkrácená. V hlavě je umístěna nad- a podjícnová uzlina, v hrudi tři uzliny a v břiše sedm až osm uzlin. Zrakový orgán tvoří jednoduché (nefasetované) oko. Thigmotaxe (vnímání pachu) se u blechy předpokládá, ale není známý orgán. Předpokládá se také schopnost vnímání proudění vzduchu.
Larva je beznohá. Má pevnou tělní schránku, porostlou štětinami, které reagují na dotek. Tato schránka se skládá z hlavy, tří hrudních a deseti zadečkových částí. Hlava je vybavena kousavým ústrojím (ne sacím). Toto ústrojí tvoří dvě maxilární (horní) makadla a dvě labiální (dolní) makadla. Oči nejsou přítomny. Smyslové vnímání je negativně fototaxické (vyhledávají tmu), thigmotaxické (pachy) a hydrotaxické (vlhko).
Po oplození klade samička blechy asi 400 vajíček po 4 až 8 kusech v mnoha etapách. Z vajíčka se líhne po 4–12 dnech bílá beznohá slepá larva porostlá štětinami. Na rozdíl od imag mají larvy ústní ústrojí žvýkacího typu s krátkými tykadly. Larvy se 3x svlékají a k vývoji potřebují teploty mezi 18–27 stupni Celsia a 70–90% relativní vlhkost. Larvy se živí organickými odpadky hostitele a výkaly blech, v nichž zůstává nestrávená krev. Po několika dnech se larva přemění v nepohyblivou kuklu uloženou v kokonu spleteném larvou. Trvání stadia kukly je dle podmínek prostředí různé. Kukly blech často přezimují a vylézají až na mechanické podráždění pohybem hostitele. Tehdy blechy skoro současně opouštějí kokony a vrhají se na kořist. Z popsaného vývoje vyplývá, že proměna u blech je dokonalá. Nejkratší pozorovací doba vývoje od vajíčka do imaga u blech žijících společně byla 7 dní. Obvykle je však třeba počítat s dobou vývoje 4–6 týdnů. Každé snůšce vajíček musí u samičky předcházet sání krve.
Blecha obecná není původním cizopasníkem člověka. Předpokládá se, že se jím stala po ochočení psa člověkem. Tuto hypotézu podporuje hojný výskyt této blechy na psovitých šelmách. Blecha obecná je rozšířena kosmopolitně (po celé zeměkouli), kromě některých oblastí tropických pralesů. V Čechách se nachází rovnoměrně po celém území. Se stoupající životní úrovní četnost jejího výskytu klesá.
Blechy zvládnete odstranit z domácnosti i sami. Jen budete muset pořádně uklízet. Nesmíte zapomenout ani na kousek bytu, zejména se zaměřte na místa, kde jsou textilie – sedačka, koberec, postel, špinavé prádlo. Vysávejte, perte, vytírejte... Například koberce je dobré vysávat několikrát denně, stejně tak i podlahy, protože blechy se mohou ukrývat i ve spárách mezi parketami. Pomoci si můžete rovněž chemickými přípravky speciálně určenými na hubení blech, které najdete v drogerii. Těmi pak vystříkejte vše, co můžete. Po vyvětrání nebo zaschnutí jsou spreje zdravotně nezávadné, a to i pro zvířata a malé děti.
Člověk bývá blechami napaden pouze výjimečně, a to především v návaznosti na kontakt se zablešeným zvířetem. Lidská medicína nepovažuje púlicosis (latinský termín pro zablešení člověka) díky téměř neexistujícímu výskytu blech u lidí za velký problém. Lékařské repetitorium nemá ve svém obsáhlém rejstříku heslo púlicosis vůbec uvedené. Nepříjemné je snad jen bleší kousnutí. Na kůži poštípaného člověka se objeví typický svědivý či pálivý zarudlý pupenec, který však za několik hodin samovolně mizí. Citlivější lidé mohou na bleší poštípání zareagovat bouřlivější alergickou reakcí kůže, podobně jako při kousnutí kterýmkoliv jiným bodavě savým hmyzem. Nedisciplinovaní pacienti si další problém přivodí nadměrným škrábáním a následným infekčním zánětem kůže svědivého místa. Zde by měly pomoci časté koupele.
