STRONGHOLD PRO KOŤATA je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Svrab je někdy označovaný jako prašivina. Jedná se o parazitární onemocnění kůže, které je naštěstí obvykle léčitelné. Svrab je velmi snadno přenosné onemocnění, což brzy zjistíte, až se vám budou všechna morčata v chovu drbat. Nejčastěji ho způsobuje parazit zvaný zákožka svrabová, kterou pouhým okem jen tak nespatříte. Je viditelná jen pod mikroskopem.
Stronghold pro kočky se dá na morčata také úspěšně použít. Na jedno dospělé morče stačí jedna pipeta pro štěňata a koťata. Stronghold 0,1 ml 6%, s účinnou látkou selamectin, kápněte za krk na kůži morčete.
Zdroj: článek Svrab a léčení u morčat
Stronghold: Jedná se o pipety s účinnou látkou selamectin. Selamectin je adulticidní, larvicidní a ovicidní, to znamená, že zabíjí jak dospělce, tak vajíčka a larvy. Jeho přidanou hodnotou je fakt, že působí také na jiné parazity, jako jsou všenky, ušní a celotělový svrab, oblí červi a měchovci. Nepůsobí na tasemnice a naše klíšťata. Stronghold se zvířeti nakape do kůže a působí 4 týdny, na vajíčka pouze 3 týdny. Výhodou Strongholdu je jeho velmi dobrá snášenlivost kočkami. Aplikovat se může kočkám od 6. týdnů stáří. Neměl by se nikdy používat bez předešlé konzultace s veterinářem. Před jeho aplikací zejména u koťat se doporučuje zvíře nejdřív odčervit pastou (ideálně Flubenol nebo Banminth). Na trhu je Stronghold dostupný ve třech sílách: pro kočky do 2,5 kg, pro střední kočky od 2,6 kg do 7,5 kg a pro velké kočky od 7,6 kg do 10 kg. V zahraničí se prodává pod názvem Revolution.
Advocate: Jde o podobný preparát jako Stronghold. Liší se účinnými látkami – v Advocatu je kombinace látek imidacloprid a moxidectin. Spektrum účinku je totožné jako u Strongholdu. Účinek proti blechám je rovněž 4týdenní. Aplikuje se koťatům od 9 týdnů stáří, také vždy po konzultaci s veterinárním lékařem. Občas se po aplikaci může vyskytnout svědění v místě podání. Je možná i lokální alergická reakce, ale obecně je preparát velmi dobře snášen. Na trhu je Advocate ve dvou verzích: pro kočky do 4 kg a pro kočky od 4 kg do 8 kg. Je trochu levnější než Stronghold.
Comfortis: Jsou tablety, které nastupují v řádu minut. Účinnou látkou je spinosad. Spinosad účinkuje pouze proti blechám, má účinek adulticidní a ovocidní. Efekt trvá 4 týdny. Tablety se podávají s trochou jídla nebo po nakrmení. Není dobré je podávat na lačno – jednak se tím může zkrátit účinek léku, jednak to může někdy vyvolat zvracení. Nevýhodou je, že ho lze aplikovat až od 14 týdnů věku, respektive kočkám nad 1,2 kg. Jeho aplikaci u epileptiků konzultujte vždy s ošetřujícím lékařem. Z nežádoucích účinků se vyskytuje zvracení po podání na lačno, občas průjem, nechutenství nebo slinění. Většinou ale rychle odezní a nevyžadují další terapii. Pro kočky je Comfortis na trhu v 5 sílách dle hmotnosti. Výhodou je jeho cena, je nejlevnější ze všech uvedených preparátů. Nevýhodou je velikost tablety, takže pokud máte problém s podáním tablety u kočky, tak zvolte rozhodně jiný produkt.
Bravecto pipety: Jsou přírůstkem mezi protiblešími preparáty. Na trhu jsou od 1. ledna 2017. Přípravek Bravecto obsahuje léčivou látku fluralaner. U psů je přípravek dostupný ve formě žvý
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Co dělat když má kočka blechy
Stronghold na svrab chrání kočky proti blechám, klíšťatům i otodektovému svrabu. Stronghold plus pro kočky chrání také proti všem druhům klíšťat.
Léková forma: roztok pro nakapání na kůži – spot-on
Doporučená dávka: Jde o jednorázový spot-on. Používá se pipeta k nakapáním na kůži. Dávka odpovídá minimální dávce 6 mg/kg selamektinu a 1 mg/kg sarolaneru.
Kde koupit: Veterinární léčiva na předpis jsou zde uvedena pouze z informačních důvodů jako přípravky na kočičí svrab a lékárna vám je nemůže vydat bez příslušného receptu, respektive lékařské zprávy.
Zdroj: článek Léky na kočičí svrab
Demodikóza je parazitární onemocnění, jehož původcem je Demodex canis – trudník psí. Tento parazit se v mnoha věcech odlišuje od jiných vyskytujících se u psů. Je poměrně běžný především u krátkosrstých plemen psů, predisponovaní jsou například boxeři, buldoci, výmarští ohaři, dalmatini, šarpejové a další plemena. Demodex žije v chlupových folikulech a způsobuje vypadávání srsti zpočátku v malých okrscích, posléze může dojít k rozšíření na velké plochy. V první fázi postižená místa nesvědí, v případě kontaminace bakteriemi se rozvine svědivý zánět kůže. Zajímavý je způsob přenosu: je možný pouze z matky na štěně během prvních dní po porodu. Z toho důvodu není vhodné nemocné feny zařazovat do plemenitby, neboť tak dochází k šíření onemocnění v psí populaci. Bohužel nesolidní chovatel vyléčené feny může tuto dále krýt, neboť majitel při odběru štěněte nic nepozná. K objevení kožních příznaků totiž dochází většinou až při oslabení imunitního systému zvířete, to bývá například v případě feny po prvním hárání nebo třeba po prodělání jiného onemocnění.
Takto vypadá demodikóza u psů.
Demodikózu odhalí veterinární lékař takzvaným kožním seškrabem, přičemž odebere z více míst vzorek vrchní vrstvy kůže a provede mikroskopické vyšetření. I v případě negativního výsledku může navrhnout terapii, pokud klinické příznaky odpovídají demodikóze. Dříve se onemocnění léčilo koupelemi v roztoku amitrazu, který je však vysoce jedovatý a značně zapáchající, takže při aplikaci bylo zapotřebí velké opatrnosti. U lokální demodikózy, tedy u ztráty srsti na malých plochách, se amitraz aplikuje v koncentrované formě. Při postižení větších ploch je kromě výše zmíněných koupelí další možností léčby preparát Stronghold, který je určen k léčbě jiných parazitárních onemocnění. Účinnost při léčbě tohoto roztoče byla známa, ale jeho použití k tomuto účelu nebylo v ČR schváleno. Stronghold se aplikuje jednou za dva týdny (dvakrát až třikrát za sebou) na kůži jako takzvaný spot-on (účinná látka vstřebávající se do krve). Vzhledem k jednoduchosti aplikace tedy můžeme raději Stronghold nasadit při léčbě i při podezření na onemocnění trudníkem. Nemocné zvíře nemůže nakazit jiného psa a choroba není přenosná ani na člověka nebo jiný druh zvířete.
Zdroj: článek Demodex
Na kočičí svrab se používají samočisticí kapky, také fungují antiparazitika aplikovaná na kůži za krk (spot-on nebo také pipetky). Jedna speciální lihová pipetka účinkuje jak proti svrabu, tak i proti blechám, klíšťatům (Advocate i Frontline combo), případně i oblým červům (Stronghold). Účinná látka antiparazitika se prostřednictvím kůže dostává do těla, aby likvidovala parazity. Někdy je nutné aplikaci opakovat. Aplikace či prodej některých konkrétních veterinárních přípravků (Stronghold) přísluší jen veterináři.
Na svrab koček účinkují také antiparazitární spreje proti blechám (lék na kočičí svrab). Pozor, kočky mají speciální přípravky proti parazitům. Sprej (či jakýkoliv jiný přípravek) proti blechám určený pro psy by mohl kočce těžce ublížit.
V pokročilém stadiu se ušní svrab u koček léčí i injekčními přípravky (Ivomec, Dectomax). Někdy se léčba neobejde ani bez antibiotik.
Zdroj: článek Kočičí svrab
Existuje několik možností, jak svrab léčit a vyléčit. Vše záleží jak brzy přijdete k veterináři. Velmi důležitá je zároveň co nejdokonaleji provedená dezinfekce a dezinsekce chovatelských zařízení. Vajíčka tohoto parazita totiž dokážou ve volném prostředí přežít po mnoho měsíců.
Nejúčinnějším lékem je ivermektin podaný injekčně 3x v intervalu 10 dní. Spolehlivě ničí všechny druhy roztočů. Vždy je potřeba ošetřit všechna morčata v chovu, včetně těch, která se jeví zdravě. Ivermektin nevadí ani březím a kojícím samicím a mláďatům starším tři měsíce. Funguje i jako kapka na lysé místo za uchem, ale neochotně se vstřebává při použití do tlamy, a proto nefunguje. Alternativou ivermektinu je doramektin.
Tomuto onemocnění často podléhají březí samičky, které pak mohou potratit. Onemocnění může být doprovázeno i nechutenstvím s následným vyhubnutím zvířete. V souvislosti se silným napadením tímto parazitem se mezi odborníky diskutuje o oslabeném imunitním systému.
Diagnózu stanovuje veterinární lékař na základě mikroskopického rozboru vzorku seškrábnutého z kůže zvířete. Proti svrabu naštěstí existuje řada účinných léků. Uvádí se několik možných léčebných postupů:
Zdroj: článek Svrab a léčení u morčat
Onemocnět svrabem lze velmi jednoduše z prostěradel a postelí v hostelech, hotelech a ubytovnách, kde se rychle střídá hodně lidí a kde hygiena není na nejvyšší úrovni. Mezi první příznaky patří zarudnutí kůže, pupínky a hlavně svědění, které je intenzivní především v noci. Chorobu totiž způsobuje parazit, který se během několika minut zavrtá do kůže člověka či zvířete a vytváří si v hloubce pokožky chodbičky. Tady klade vajíčka. Během dvou dnů se dokáže tak rozmnožit, že vytvoří kolonie až o několika stech jedincích.
Nemoc se nejčastěji přenáší v kolektivech, kde žijí lidé v těsném kontaktu. Přenáší se kožním kontaktem i pohlavním stykem s nakaženým nebo kontaktem s kontaminovaným předmětem. Infekce se obvykle projeví za 4 až 6 týdnů. Při opakované infekci se nemoc může projevit již po 24 hodinách. Onemocnění se dá léčit mnoha způsoby.
Svrab u psa, dříve též prašivina, je druh zánětlivého onemocnění kůže způsobený drobnými parazitickými roztoči. Existují dva základní typy svrabu: sarkoptický a demodektický. Mají rozdílné příčiny a příznaky.
Sarkoptický svrab obvykle způsobuje kruté svědění. Pes se úporně škrábe nebo si hryže kůži, aby si ulevil. Kůže psa podrážděná neustálým škrábáním a kousáním se může lehce infikovat. Svědění může být někdy tak hrozné, že pes nevěnuje pozornost jídlu, pití ani odpočinku. I když to není vždy pravidlem, vážné případy sarkoptického svrabu mohou mít za následek sekundární infekce způsobené bakteriemi nebo kvasinkami a na podrážděné kůži vytvářejí bílou škraloupovitou krustu. Navíc je u psů se sekundární infekcí častý úbytek váhy, horečka nebo zvětšené lymfatické uzliny.
Lokalizovaný demodektický svrab, nejlehčí varianta demodektického svrabu, se nejčastěji objevuje v psí srsti v jednom nebo dvou lysých flecích nebo flecích, kde je srst řidší. Obvykle nejsou tato místa zanícená a podrážděná a nezpůsobují silné svědění. Jestliže lokalizovaný demodektický svrab sám od sebe nezmizí, může proniknout do celého těla, což má za následek generalizovaný demodektický svrab. Na psím těle se vytvoří početné lysé fleky nebo fleky s řídkým ochlupením. Fleky mohou měřit v průměru 2,5 cm. Kůže v těchto místech bývá zrudlá, šupinatá nebo ztvrdlá. Takto podrážděná kůže někdy svědí a neustálé škrábání často vede až k vážným infekcím. Tyto druhotné infekce se projevují podobnými příznaky jako u sarkoptického svrabu (horečka, úbytek váhy, zduřelé lymfatické uzliny a podobně). Některé zvláštní typy demodektického svrabu mohou způsobit demodektickou pododermatitidu, která postihuje meziprstí. Při této nemoci jsou paraziti hluboko usazeni v psích tlapkách. Nemoc způsobuje
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Svrab
Svrab se nevyhýbá ani domácím zvířatům. Můžete se setkat se psím svrabem, i když ne tak často jako s ušním svrabem u koček. U koček ale bývá diagnóza poměrně jednoznačná, na rozdíl od svrabu psího. U psa se svrab snadno zamění za alergii, protože svědění a drbání jsou typické pro oba problémy. Svrab se přitom většinou nejprve objeví v dolních partiích zvířete, což mohou být i vnitřní strany stehen. Na postižených místech se mohou objevit i lupy, šupinky kůže, přesto se roztoč způsobující svrab u psů obtížně diagnostikuje. Svrabem mohou trpět i hospodářská zvířata, jako například prasata, králíci nebo ovce. Jako prevence je dobré se vyvarovat kontaktu s cizími neznámými zvířaty a zejména s toulavými psy. A kontrolovat svá zvířata zvláště na místech méně ochlupených, okolo uší, slabin, okolo ocasu a konečníku.
Prvními příznaky jsou malé, zato velmi svědivé léze. Zvíře si je přirozeně začne zuřivě drbat nebo lízat. Jak už to ale bývá, právě tímto konáním si onemocnění roznáší víc a víc. Vzniknout z toho může hluboký zánět kůže. Je-li zvíře alergické, příznaky jsou samozřejmě ještě horší. Nakonec se může stát, že zvíře začne o srst pomalu ale jistě přicházet. A to opravdu velmi trýznivým způsobem. Svrab byl dříve považován za nemoc špíny, ale není tomu tak. Ohrožené je každé zvíře, ať žije v sebevětším pohodlí a čistotě. Čím je ale více špíny, tím větší pravděpodobnost nákazy. A pozor! Zákožka si skutečně nevybírá. Ze zvířete klidně přeskočí na člověka.
Parazity je nutné usmrtit. K tomuto účelu jsou na trhu přípravky ve formě spot-onů neboli pipet, které se aplikují zvířeti na kůži v oblasti krku nebo zad. Tedy na místo, ze kterého si zvíře léčivou látku neslízá. Někdy se musí aplikace zopakovat, protože potřebujeme usmrtit i parazity, kteří se z vajíček teprve vylíhnou. Na trhu je k dispozici například účinná látka selamektin v přípravku Stronghold nebo kombinace účinných látek imidacloprid a moxidectin v přípravku Advocate.
Pozor! U lidí, kteří přijdou do kontaktu s parazitem, se může přechodně objevit zánět kůže.
Součástí léčby ušního svrabu je vyčištění zevního zvukovodu od parazitů, vajíček a trusu k tomuto účelu určenými výplachy. V případě současného výskytu zánětu zevního zvukovodu je potřeba tento zánět také přeléčit ušními kapkami.
Nutná je léčba všech zvířat, které jsou spolu v kontaktu, onemocnění je totiž lehce přenosné.
Parazité se mohou přenášet také chovatelskými pomůckami, jako jsou hřebeny, kartáče a podobně. Tyto předměty je nutno řádně vyčistit. Zákožky mohou přežívat několik dní i mimo svého hostitele, je potřeba tedy vysát, vyprat, vyčistit zvířecí pelíšky nebo místa, kde zvíře delší dobu pobývá.
Zdroj: článek Prevence proti svrabu
U psů se svrab léčí látkou, která se nazývá selamektin (například ve spot-onu Stronghold), nebo moxidektinem (ve spot-onu Advocate). Fungují i tablety obsahujícími milbemycin (Milpro nebo Milbemax) nebo tablety proti blechám (Bravecto, Nexgard nebo Simparica).
Před nástupem celkových antiparazitik se svrab léčil ostříháním srsti, omytím strupů a příškvarů a koupelemi v Amitrazu (v současnosti se nedoporučuje). Pro příznivce koupelí a přírodní léčby fungují po ostříhání a změkčení kůže i opakované koupele v síře. K léčbě štěňat nebo březích fen, zvláště na počátku onemocnění a u lokální formy, může určitou službu udělat i sprej s fipronilem použitý ve vyšší dávce na postižená místa.
Zdroj: článek Svrab u psa
V boji s blechami si musíme uvědomit hlavně fakt, že nebojujeme pouze s blechami na kočkách samotných, ale hlavně s blechami v prostředí (je jich mnohem víc). Základem úspěšného vymýcení blech jsou tedy dva hlavní body: zbavit se blech v prostředí a zbavit se blech na zvířatech.
Naštěstí existuje spousta přípravků proti blechám. Některé jsou volně prodejné v drogerii či v lékárně, některé jsou dostupné pouze u veterináře. Jedná se o šampony, pudry, spreje, obojky, spot-ony (pipety) a tablety. Jak jsme již zmínili, blechy jsou velmi rezistentní. Před 20 lety je člověk zabil prakticky čímkoliv, ale dnes je situace daleko komplikovanější, jelikož jsou blechy odolnější.
Mějte na paměti, že volně prodejnými preparáty se blech nikdy nezbavíte. V podstatě pouze zbytečně vyhazujete peníze a plýtváte energií.
U koček jsou v současnosti pouze 4 spolehlivě působící produkty. Jsou to pipety Stronghold, Advocate, Bravecto a tablety Comfortis. Jakýkoliv jiný přípravek je pouze kompromisem, který nevede k úspěchu.
Zdroj: článek Co dělat když má kočka blechy
Příznaky vždy záleží na původci. Antropofilní plísně, které jsou přenosné z člověka na člověka, postihují nejčastěji meziprstí nohou a chodidla, kde se projevují svěděním, olupováním, někdy trhlinami. Nehty postižené plísní ztrácejí lesk, bývají žlutě zbarvené, ztluštělé, drolivé. Mnohem častěji jsou postiženy nehty nohou než rukou.
Zoofilní druhy, které jsou přenesené ze zvířat, vyvolávají ložiska kdekoliv na těle, častější jsou u dětí. Ložiska bývají okrouhlá nebo oválná, růžová, mají vyvýšený okraj a jemně se olupují. Postižení vlasaté části hlavy bývá také častější u dětí.
Mykóza vlasaté části hlavy se vyskytuje u dětí do puberty, u dospělých je vzácná. Po pubertě se vlasy zvýšenou činností mazových žláz přirozeně mastí a tento maz působí protektivně proti houbové infekci. U prepubertálních dětí postižených mykózou se ve vlasech objevují ložiska s částečně ulámanými vlasy a jemnými šupinami, vzácněji se tvoří hlubší zánětlivé infiltráty. Infekce bývá v Evropě nejčastěji přenesena ze zvířat, ale může se šířit i prostřednictvím hřebenů a infikovaných ručníků.
Tiena capitis je kožní infekce postihující ovlasenou část hlavy, obočí a řasy. Je typická pro dětský věk a v dětském kolektivu se může snadno šířit. Jejím nejčastějším původcem je zoofilní dermatofyt, který přenášejí koťata. Při zánětlivé formě se tvoří na pokožce červené ložisko s pupínky a puchýřky a dochází k zanícení vlasových váčků, z nichž se lehce uvolňují vlasy. Následkem tohoto kožního onemocnění může být plešatost. Při nezánětlivé formě se tvoří oválná, ostře ohraničená ložiska s olupující se kůží a ulámanými vlasy.
Toto plísňové onemocnění postihuje nevousatou část obličeje, trup a končetiny. Vyznačuje se prstenčitými, kruhovitými, někdy i vícenásobnými ložisky s vyvýšeným okrajovým lemem. Ložisko může svědit, od centra k okraji postupně bledne. Nejčastějším důvodem nákazy je kontakt s domácími zvířaty.
Tinea barbae postihuje vousatou část tváře a krku. Projevuje se zánětem a hnisáním kůže a folikul (vlasových váčků).
Tinea pedis, nazývaná také atletická noha, je nejčastější dermatofytóza. Postihuje až 50 % populace. V mezerách mezi prsty se olupuje načervenalá kůže, která svědí, později zbělá, praská. Po čase svědění vymizí, mykóza se ale šíří mezi další prsty. K prasklinám je náchylná i kůže na ploskách nohou. Komplikací mykózy nohou může být bakteriální infekce. Tinea pedis má tendenci se vracet. Je proto důležité dbát na preventivn
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Kvasinky na kůži
Larvární toxokaróza je onemocnění, které je vyvoláno parazity. Nemoc patří do skupiny takzvaných helmintóz. U psů se štěňata mohou nakazit již v děloze, koťata se naopak nakazí až pitím mateřského mléka. Ovšem nakazit se mohou tato zvířata v podstatě kdekoliv ve venkovním prostředí, stačí, aby pozřela infekční vajíčka (ta se dostávají do prostředí spolu s trusem). Navíc jsou tato vajíčka velmi odolná, dokážou přežívat a jsou schopné infekce i po dobu několika let. Všechna místa, kde venčíte své psí či kočičí miláčky, kteří nejsou odčervení, patří mezi riziková a jsou většinou také zamořena těmito škrkavkami.
Cesta přenosu na člověka je orální cestou, musíme pozřít nakažená vajíčka. Což v praxi, zvláště tedy pokud budeme mluvit o dětech, není zas až tak velký problém, například při hraní na pískovišti, kdy si děti jednak strkají ruce do pusy nebo i ochutnávají hlínu, písek a podobně. Ani dospělí nejsou vyjmuti z možnosti nakažení. Platí to v případech snížení hygienické péče, to znamená, pokud si neumyjeme ruce před jídlem po práci na zahradě, s hlínou, neomýváme zeleninu a ovoce a podobně. Rovněž déšť hraje svou roli při možnosti šíření – voda může spláchnout vajíčka škrkavek do studny, ze které čerpáme vodu, velkou „zásluhu“ může mít v podstatě v tomto směru jakákoliv činnost člověka, například i pokud se napijeme, byť nechtěně, při koupání v rybníce.
Toxokaróza se nejčastěji vyskytuje právě u dětí, a to v rozmezí 14–40 měsíců. Výskyt tohoto onemocnění je celosvětový, naštěstí jsou vcelku vzácné závažné formy. O něco větší procento nakažených se vyskytuje na venkově, zřejmě proto, že zde není věnována taková pozornost pravidelnému odčervení zvířat a také je zde větší kontakt s půdou a hlínou.
Podle toho, jaké orgány a tkáně jsou zasažené, se toxokaróza projevuje v různých formách. Forma viscerální neboli orgánová se vyznačuje zvětšením jater, bolestmi břicha, dochází k nevolnostem a zvracení, malátnosti, může být i teplota okolo 38 °C, dochází ke ztrátě chuti k jídlu, mohou bolet klouby a svaly. Pokud se jedná o postižení plic, pak je přítomen kašel, většinou sípavý a bolestivý. Toxokaróza se může projevit i alergickou reakcí – jsou přítomny kožní vyrážky především na trupu a končetinách. U formy viscerální se uvádí, že musí dojít k požití většího množství zralých vajíček najednou nebo naopak ke konzumaci v delším časovém úseku menšího množství. U oční formy však stačí daleko menší množství larev. Oční forma se projevuje většinou jednostranně a dochází k určitým patologickým změnám v oku, například poru
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Toxokaróza