Téma: 

přenos na člověka


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

SVRAB U ČLOVĚKA FOTOGALERIE

Svrab na zadku

Typická jsou i místa svědění na určitých partiích těla. Nejčastějšími místy svědění jsou meziprstní prostory, podpažní jamky, loketní ohbí, u žen okolí dvorců prsních bradavek, u mužů na genitálu, kolem pasu, v dolní oblasti hýždí. Kromě těchto typických míst může zákožka svrabová napadnout i kůži v dalších částech těla, například záda, obličej a u dětí kštici. Není výjimkou, že svrab se u člověka může vyskytnout i na zadku. Pro ilustraci přikládáme foto.

Detail odstavce: Svrab na zadku
Zdroj: Svrab u člověka fotogalerie
Zveřejněno: 20.12.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

SVRAB U ČLOVĚKA FOTOGALERIE

Svrab pod mikroskopem

Diagnózu potvrdí průkaz parazita v materiálu vyškrábnutém z chodbiček a vyšetřeném pod mikroskopem, kde je možné zřetelně rozpoznat zákožku, její vajíčka a eventuálně její výkaly. Teprve poté je jisté, že se jedná o infekci zákožkou. Ovšem u typických případů není mikroskopický průkaz nezbytný. Zde je foto, jak vypadá svrab pod mikroskopem.

Detail odstavce: Svrab pod mikroskopem
Zdroj: Svrab u člověka fotogalerie
Zveřejněno: 20.12.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

LÉČBA SVRABU OCTEM

Svrab člověka – fotografie

Zde můžete vidět, jak vypadá svrab u člověka.

Detail odstavce: Svrab člověka – fotografie
Zdroj: Léčba svrabu octem
Zveřejněno: 19.9.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Chlamydie

Chlamydie se přenáší jako chřipka vzduchem a kontaktem a to z člověka na člověka i ze zvířete na člověka, popřípadě i opačně z člověka na zvíře. Určitě by bylo vhodné otestovat všechny členy rodiny. Zůstaňte v kontaktu s lékařem, který u vás chlamydie diagnostikoval a poraďte se s ním na dalším postupu.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Chlamydie
Odesláno: 16.9.2016 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ODČERVENÍ LIDÍ

Tasemnice

Echinokokózu způsobují tasemnice Echinococcus. Definitivním hostitelem tasemnice Echinococcus granulosus je pes, mezihostitelem jsou přežvýkavci, ale také člověk. Rizikem pro přenos nákazy na člověka jsou například domácí porážky, kdy se nejdříve nakazí psi. Ti pak vylučují v trusu vajíčka parazita, a tak se může nakazit i člověk. U lidí způsobuje parazit cystickou echinokokózu. Především v játrech a plicích vznikají veliké cysty, boubele typu alveokok, které utlačují ostatní tkáně a způsobují různé zdravotní obtíže (bolest, kašel, dušnost). Zapotřebí je chirurgický zásah. Tasemnice Echinococcus multilocularis má jako své definitivní hostitele psy, kočky, ale i lišky. Mezihostitelem jsou hlodavci i lidé. Člověk se může nakazit například od své kočky, která loví myši, kontaktem se zamořenou půdou, ovocem a zeleninou potřísněnou výkaly zvířat nakažených tímto parazitem. U lidí způsobuje alveolární echinokokózu, při které také vznikají v těle cysty připomínající nádor. Cysty se vyskytují obvykle v játrech, i zde je nutné chirurgické řešení.

Detail odstavce: Tasemnice
Zdroj: Odčervení lidí
Zveřejněno: 29.3.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Přenos svrabu podáním ruky

Ano, svrab je možné přenést i pouhým dotykem ruky. Pokud se na dotýkaných plochách zrovna vyskytuje roztoč, může přelézt na pokožku zdravého člověka a tam se začne množit. Chvíli mu to potrvá, než se zavrtá a proto okamžité umytí rukou nebo použití kontaktní desinfekce pomůže uchycení svrabu zabránit.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Přenos svrabu podáním ruky
Odesláno: 17.1.2019 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ŠKRKAVKA

Riziko toxokarózy pro člověka

Škrkavky psů a koček mohou postihnout i člověka, který může být příležitostným hostitelem. Nakazit se lze z prostředí nebo po konzumaci nedostatečně tepelně opracovaného masa (hospodářská zvířata mohou být rovněž příležitostnými hostiteli). Riziko po přímém kontaktu se psem a kočkou je minimální. Infekce se označuje jako larvální toxokaróza. U malých dětí do 5 let se vyskytuje jako viscerální forma, u dospělých a starších dětí hrozí oční forma onemocnění.

Detail odstavce: Riziko toxokarózy pro člověka
Zdroj: Škrkavka
Zveřejněno: 13.10.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: hpv virus u mužů

Viry HPV včetně typu 16 jsou hojně rozšířeny v celé dospělé populaci. Přenos začíná s prvními pohlavními styky v raném mládí. Pro přenos není důležitý úplný pohlavní styk, ale stačí jen dotyk pokožky genitálií. Přenos z WC nebo v sauně bez těsného kontaktu s nakaženým není možný. HPV nosíme v sobě bez zjevných příznaků. Mohl jste ho mít vy i vaše manželka již z doby prvních lásek.
HPV 16 u žen může způsobit rakovinu děložního čípku a u mužů zase rakovinu penisu.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Hpv virus u mužů
Odesláno: 23.12.2018 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

JAK SE BRÁNIT NÁKAZE SVRABEM

Rizika svrabu

Nejčastěji jsou postiženi následující skupiny lidí:

  • Sexuálně aktivní mladiství. U této skupiny dochází k přílišnému kontaktu, což je ideální pro přenos svrabu.
  • Lidé pracující v institucích, jako jsou pečovatelské domy, domovy pro mentálně postižené a ve věznicích. Zde vznikají obrovská rizika přenosu.
  • Lidé žijící ve stísněných prostorách.
  • Děti z rozvojových zemí.
  • Lidé s oslabeným imunitním systémem, HIV pozitivní.

Detail odstavce: Rizika svrabu
Zdroj: Jak se bránit nákaze svrabem
Zveřejněno: 3.6.2013


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: přenos svrabu z človeka na kočku

no a co domácí kočky při zasažení domácnosti svrabem? A podle mého názoru jsem ho chytla na pohotovosti největší brněnské nemocnice. To je vrchol, aby se člověk bál dostat infarkt, protože když ho zachrání, tak si odnese brouky v kůži. To je hnus. Takže k mé otázce, co mám proboha udělat ještě k tomu mazání celého těla, mražení a pečení matrací, žehlení všeho a vyvařování, co mám udělat s kočičkami? To je moc pěkná dovolená...

Zdroj: diskuze Přenos svrabu z človeka na kočku
Odesláno: 21.7.2018 uživatelem Anděla
Počet odpovědí: 0

MAST NA SVRAB

Popis svrabu

Původcem svrabu je samička zákožky svrabové (Sarcoptes scabiei), což je roztoč řádu Acarina, podřádu Astigmata a čeledi Sarcoptidae. Zákožka, která má velikost asi 300–500 mikrometrů, je obligátním lidským parazitem (obligátní parazit znamená, že je schopna napadnout pouze člověka). Zákožka pak v pokožce člověka vytváří chodbičky (přesně řečeno tvoří je v poslední vrstvě kůže, která se označuje jako vrstva rohová – stratum corneum). V těchto chodbičkách samička kálí a klade vajíčka. Na člověku samička přežívá asi 4–6 týdnů a v průměru naklade 40–50 vajíček, jen z desetiny se ale za dalších 14 dní vyvinou dospělí jedinci. Pro zákožku je charakteristické to, že je mimo organismus člověka velice citlivá na vyschnutí a vlhko. Při pokojové teplotě není schopna pohybu a umírá do tří dnů. Pokud vystavíme zákožku teplotám okolo 50 °C, zahyne do 10 minut.

Detail odstavce: Popis svrabu
Zdroj: Mast na svrab
Zveřejněno: 8.11.2013


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: geloren dávkování pro člověka

Prosím o správné dávkování gelorenu pro koně-pro člověka,jaké užívat množství denně při váze 86 kg,nemám s tímto přípravkem prozatím vůbec žádnou zkušenost,předem děkuji za pomoc.J.Doležalová

Zdroj: diskuze Geloren dávkování pro člověka
Odesláno: 11.11.2017 uživatelem Jarmila Doležalová
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

ODČERVENÍ LIDÍ

Trypanozomy

Trypanozomy jsou prvoci parazitující u všech tříd obratlovců. Jako přenašeč slouží zejména hmyz. Trypanosoma brucei je infekčním původcem afrických trypanozomiáz, spíše známých pod běžným pojmenováním jako spavá nemoc. Rozlišují se u ní tři poddruhy: Trypanosoma brucei gambiense, T. brucei rhodesiense a T. brucei brucei, přičemž poslední jmenovaná způsobuje onemocnění nagana u domácích zvířat. Mezi savčími hostiteli se přenáší mouchou rodu Glossina (bodalka), známou jako moucha tse-tse. V průběhu svého životního cyklu prochází trypanozoma komplexem několika morfologických změn, které jsou dány přechodem ze slinných žláz hmyzu do savčího hostitele. Parazit se vyskytuje v trávicím ústrojí mouchy. Odtud se dostává do slinných žláz a váže se na jejich epiteliální buňky. Ve slinných žlázách se někteří paraziti odpojí a procházejí diferenciací, kterou se připravují na přechod do savčího hostitele při hmyzím napadení. V novém hostiteli žije parazit v jeho krevním řečišti. Někteří parazité opětovně procházejí diferenciací a mohou znovu infikovat hmyz při sání. V pozdějších stadiích může parazit migrovat z krevního řečiště do lymfy nebo mozkomíšního moku. Kromě přenosu infikovaným hmyzem je možný přenos také transfuzí nebo při pohlavním styku. Jedná se však o velmi specifické případy. Možný je i přenos z matky na dítě, protože parazit je schopný procházet přes placentu.

T. brucei gambiense se vyznačuje pomalým nástupem nemoci – i několik měsíců nebo rok. Je typická zejména pro centrální a západní Afriku. Hlavním rezervoárem je člověk. Kvůli pomalému nástupu bývá onemocnění vážnější, protože může docházet až k napadení nervového systému.

T. brucei rhodesiense se na rozdíl od předchozího druhu vyznačuje rychlým nástupem akutního onemocnění člověka. Její výskyt je uváděn zejména pro jižní a východní Afriku. Hlavním rezervoárem je dobytek a zvěř.

Dalším druhem, který může způsobovat trypanozomiázy, je Trypanosoma cruzi. Vyskytuje se zejména v Jižní Americe a způsobuje onemocnění známé jako Chagasova choroba nebo někdy také americká trypanozomiáza. Tento druh nemá přesně vytyčené hostitele, jeho spektrum je velmi široké. Přenašečem jsou krevsající ploštice (zákeřnice) rodu Triatoma. Parazit se dostává do krve člověka přes ránu v kůži, kam je zanesen z výkalů ploštic, a dochází zde k množení. V bezbičíkaté formě může přebývat uvnitř orgánů, jako jsou játra, srdce nebo i mozek, po dlouhou dobu. Poté, co se uvolní do krevního řečiště, mohou být opětovně nasáti plošticí, v jejímž trávicím traktu se vyvíjejí. S dalšími výkaly opět vycházejí ven z těla ploštice a celý cyklus se může opakovat znovu. Průběh Chagasovy choroby je dvoufázový. V první akutní fázi je většinou mírný. Vzniká zánět v místě průniku trypanozom. Může se objevit horečka a bolesti hlavy. Poté nastupuje dlouhá chronická bezpříznaková fáze, která může trvat i několik let. Dochází k poškození zažívacího traktu a zánětu srdečního svalu. Nemoc se vyskytuje v mírném, subtropickém a tropickém pásmu Jižní a Střední Ameriky, především v chudých vesnických oblastech.

Detail odstavce: Trypanozomy
Zdroj: Odčervení lidí
Zveřejněno: 29.3.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: svrab

Svrab je společný pro lidi i pro zvířata. Svrab může přejít z člověka na zvíře i naopak. Svrab se může množit v kůži zvířete i v kůži člověka. Nejúčinnější léčba svrabu je pomocí masti Infectoscab, kterou se namaže veškerá kůže na těle.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Svrab
Odesláno: 23.6.2017 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

SALMONELA A JEJÍ PROJEVY

Přenos

Pro přenos salmonely je riziková konzumace syrových či nedostatečně vařených vajec (volské oko, vejce naměkko, na hniličku) či masa (salámy, sekaná, uzené). Dále se může bakterie uchytit například i na noži, kterým bylo maso krájeno, a je-li později tímto nožem krájena potravina, která neprojde tepelnou úpravou (například zelenina na salát), může se salmonela dostat do těla i touto cestou. Stejně tak může posloužit jiné nádobí (prkénko, obracečka).

Rizikovým obdobím pro onemocnění salmonelózou jsou letní měsíce. Jednak kvůli zvýšené kazivosti potravin v teplém počasí, jednak kvůli grilování, kterému lidé holdují především v teplých obdobích, a v neposlední řadě kvůli turistice, která souvisí s ochutnáváním jiných (často právě rizikových) pokrmů a také s nižší hygienou při přípravě stravy (tábory, kempování). Uchycení bakterie v těle nahrávají také stavy, při nichž na přijímanou potravu působí málo kyselých žaludečních šťáv – chronický zánět žaludku (gastritida), stav po odstranění žaludku (gastrektomii) nebo při užívání antacid (prostředků pro neutralizaci kyselých žaludečních šťáv).

K přenosu někdy mohou posloužit mouchy či hlodavci. Jelikož se salmonely vyskytují ve stolici nemocného, stačí, aby moucha usedla na takovýto exkrement a pak na jídlo, které již nebude tepelně upravováno. Bakterie se mohou ukrývat ve žlučníku jedince, který se tak stává trvalým přenašečem choroby.

Detail odstavce: Přenos
Zdroj: Salmonela a její projevy
Zveřejněno: 4.9.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: vypadaná srst

Moje kočka ( taková běžná mourovatá) má krásnou hustou srst, dnes jsem si všimla, že má mezi předními packami, na prsou vypadanou srst, úplně na kůži, a to asi o velikosti 2x3cm. Úplně mě to vylekalo, v první chvíli jsem si myslela, že to má odřené,(jakoby skalpované). V domě mám kočičí vrátka a může si chodit kdy chce, jak chce ven, do lesa. ( Což ted v závějích moc nejde - nedělá to.) Při bližším pohledu jde zřejmě o kožní chorobu. Jak ji mohu léčit, jak ji mohu pomoci? Je tu nějaké nebezpečí na přenos na člověka? Děkuji za radu. L.

Zdroj: diskuze Kočičí svrab
Odesláno: 13.1.2017 uživatelem Ludmila
Počet odpovědí: 5 Zobrazit odpovědi

SEXUÁLNĚ PŘENOSNÉ CHLAMYDIE

Přenos chlamydií

Chlamydie se přenášejí zejména pohlavním stykem, mohou se však přenášet i přímým kontaktem se spermatem či poševním sekretem, orálním stykem nebo prostřednictvím znečištěného prádla, ručníků apod. Dále při akutní prvonákaze. Přestože se tedy toto onemocnění řadí k sexuálně přenosným chorobám, tvrdit, že chlamydie byly získány pouze při pohlavním styku, je nesmysl. I když nákaza chlamydiemi může začít jako respirační infekce, může zasáhnout i další části těla a napadnout mnoho dalších tkání (včetně nervové tkáně), mozek, svaly, výstelku krevních cév a pohlavní orgány.

Detail odstavce: Přenos chlamydií
Zdroj: Sexuálně přenosné chlamydie
Zveřejněno: 1.4.2015

MAST NA SVRAB

Svrab foto

Jak vypadá svrab u člověka, se můžete podívat na těchto fotografiích: svrab foto.

Detail odstavce: Svrab foto
Zdroj: Mast na svrab
Zveřejněno: 8.11.2013

POZOR NA NEBEZPEČNÉ CHLAMYDIE

Přenos chlamydií

Hlavní cestou přenosu je pohlavní styk, přesto se ale chlamydie mohou přenášet i přímým kontaktem se spermatem či poševním sekretem, orálním stykem nebo prostřednictvím znečištěného prádla, ručníků apod., a dále také při akutní prvonákaze. Onemocnění chlamydií se sice řadí k sexuálně přenosným onemocněním, ale tvrdit, že chlamydie mohly být získány pouze sexuálním přenosem, je vyložený nesmysl. I když nákaza chlamydiemi může začít jako respirační infekce, nemoc může být dále roznesena – tedy do dalších částí těla – a napadnout mnoho dalších tkání včetně nervové, mozku, svalů, výstelky krevních cév a pohlavních orgánů.

Detail odstavce: Přenos chlamydií
Zdroj: Pozor na nebezpečné chlamydie
Zveřejněno: 20.4.2015

SVRAB U LIDÍ

Jak se svrab přenáší

Svrab nejčastěji postihuje lidi se sníženou imunitou a děti, které si toto onemocnění na sebe přenáší při dětských hrách. Problém může být, pokud svrab postihne člověka s těžkými nemocemi typu AIDS, protože u takového člověka může vyvolat extrémní zrohovatění kůže. Často tímto onemocněním trpí také lidé bez domova a lidé žijící ve větších komunitách, ve společných prostorách (léčebny, nemocnice). Většina lidí ani netuší, že svrab se přenáší i při pohlavním styku. Dříve se věřilo, že svrab je důsledkem špatné hygieny, prý se neobjevuje u „mytých“ lidí, ve skutečnosti to ale není pravda. Špatná hygiena svrab nezpůsobuje, ale může stav zhoršovat. I přehnaná hygiena může onemocnění komplikovat, hlavně v diagnostice onemocnění. Inkubační doba tohoto onemocnění je měsíc – měsíc a půl.

Detail odstavce: Jak se svrab přenáší
Zdroj: Svrab u lidí
Zveřejněno: 20.3.2018

ODČERVENÍ LIDÍ

Háďátka

Hádě střevní (Strongyloides stercoralis) vyvolává u člověka nebo psa onemocnění zvané strongyloidióza. Jedná se o parazita protáhlého tvaru, o délce asi 0,8–2,2 mm, s výrazným pohlavním dimorfismem. Výskyt onemocnění je vázán zejména na tropické a subtropické oblasti. V epidemických oblastech je hlavním zdrojem kontaminovaná voda. Životní cyklus háděte je poměrně složitý. Dospělý parazit obývá střevo člověka nebo psa, kde se množí a produkuje vajíčka, z nichž se líhnou larvy. Ty spolu se stolicí opouštějí tělo hostitele. Aby byly opět infekční pro dalšího hostitele, musí podstoupit dvojí svlékání. Larvy se do člověka dostávají aktivně přes kůži. Putují krevním řečištěm a jsou zaneseny až do plic. Zde nutí hostitele ke kašli a spolu s hlenem se dostávají do ústní dutiny. Tady jsou larvy spolknuty, dostávají se do střeva a v něm dospívají. Dospělí červi se usazují ve sliznici tenkého střeva, kde opět produkují vajíčka, a cyklus se opakuje. Klinické projevy začínají napadením plic. To se projevuje dráždivým kašlem a bolestmi na prsou. Střevní fáze je charakteristická bolestmi břicha, zvracením a průjmy. Při průniku larev do kůže hostitele se může též v místě vstupu parazita objevit dermatitida.

Detail odstavce: Háďátka
Zdroj: Odčervení lidí
Zveřejněno: 29.3.2018

JAK SE BRÁNIT NÁKAZE SVRABEM

Prevence svrabu

Je důležité vyvarovat se blízkého kontaktu s podezřelou osobou, aby nedošlo k přenesení svrabu právě na vás. Zároveň byste se měli vyhnout kontaktu s oblečením, ručníkem nebo hřebenem nakaženého člověka. Lidé trpící svrabem by sami měli dbát na to, aby nešířili svrab na ostatní.

Detail odstavce: Prevence svrabu
Zdroj: Jak se bránit nákaze svrabem
Zveřejněno: 3.6.2013

VLIV SLUNEČNICOVÝCH SEMÍNEK NA ČLOVĚKA

Slunečnicová semínka a jejich vliv na člověka

Esenciální mastné kyseliny v slunečnicových semínkách (především kyselina linolová) snižují hladinu cholesterolu v krvi, čímž brání rozvoji arteriosklerózy (stejného účinku se dosáhne i používáním slunečnicového oleje). Vitamín E, kterého slunečnicová semínka obsahují velké množství, je silný antioxidant, jenž zabraňuje degeneraci cév a upravuje přilnavost krevních destiček, což snižuje riziko tvorby krevních sraženin a rozvoje infarktu myokardu. Kyselina linolová a vitamín E dále zlepšují elastičnost kůže, protože chrání její buňky před stárnutím. Konzumace slunečnicových semínek se doporučuje při ekzémech, popraskané a suché pokožce a při zánětech kůže všeobecně. Semínka rovněž posilují nehty a vlasy a zabraňují jejich šedivění. Slunečnicová semínka obsahují stejné množství vitamínu B1 jako pšeničné klíčky. Lidé, které trápí stres, deprese, nespavost nebo nervozita, najdou v těchto zdánlivě obyčejných semínkách velkého pomocníka. Taktéž diabetici dobře snášejí slunečnicová semínka, proto je mohou bez obav zařadit do svého jídelníčku. Nejlepší je jíst slunečnicová semínka syrová, ale dobře usušená.

Detail odstavce: Slunečnicová semínka a jejich vliv na člověka
Zdroj: Vliv slunečnicových semínek na člověka
Zveřejněno: 1.4.2016

JAK SE BRÁNIT NÁKAZE SVRABEM

Šíření svrabu

Svrab se obvykle šíří blízkým a důvěrným kontaktem osob. Také se může přenést během spánku, kdy se roztoči dostanou do lůžkovin. Roztoči nemohou létat nebo skákat, jejich pohyblivost je velmi omezená. Roztoči svrabu žijí jen několik dní, zejména na lidské kůži. Během tohoto období však může kdykoli dojít k rozšíření na jiné lidi. Šíření probíhá nejen pouhým dotykem, ale i kontaktem s oblečením, ložním prádlem nebo dalšími textiliemi v domácnosti. Roztoči si nejčastěji tvoří tunely v hrubých nebo ohýbaných oblastech kůže, tedy na loktech, kotnících nebo kolenou. Pouhým dotykem nebo poškrábáním může dojít k zamoření další oblasti a rozšířením na jiné části těla. Samička roztoče nanese vajíčka pod kůží. Z vajíček se vylíhnou larvy a tyto larvy se dostanou na povrch kůže, kde se stávají dospělými jedinci během dvou týdnů. Tento cyklus pokračuje, dokud nedojde k usmrcení všech roztočů.

Roztoči se nemohou přenášet ze zvířat na člověka a opačně, jelikož nedojde k jejich reprodukci. Pokud již dojde k přenosu ze zvířat na člověka, způsobují obvykle svědivou vyrážku, která trvá jen několik dní.

Detail odstavce: Šíření svrabu
Zdroj: Jak se bránit nákaze svrabem
Zveřejněno: 3.6.2013

ODČERVENÍ LIDÍ

Leishmanie

Jedná se o skupinu parazitických prvoků vyvolávající celé spektrum parazitárních nákaz. Zdrojem nákazy bývají psovité šelmy nebo hlodavci. U nákaz vyvolaných Leishmania donovani a Leishmania tropica je zdrojem člověk. Přenos na člověka probíhá přes štípnutí bodavého hmyzu rodu Phlebotomus (Eurasie, Afrika) nebo Lutzomiya (Amerika). Leishmaniózy přenášené rodem Phlebotomus se vyskytují spíše v suchých oblastech polopouští, stepí a savan, zatímco americké mouchy jsou vázány na zalesněné oblasti. Problém představují rozvojové a chudé oblasti, ve kterých je leishmanióza rozšířenou smrtelnou nemocí vedoucí až k epidemiím. Podle lokalizace klinických projevů se rozlišují dvě základní formy leishmanióz: viscerální (postihuje vnitřní orgány) a kožní. Prevenci představuje vhodné oblečení a používání moskytiér a repelentů. Tato onemocnění podléhají epidemiologickému hlášení. Životní cyklus leishmanióz probíhá mezi lidským hostitelem a komárem. Leishmanie se u člověka vyskytují ve formě bez bičíku, napadají buňky, ve kterých dochází k jejich neustálému dělení, dokud napadená buňka nepraskne. Uvolněním parazitů dochází k šíření nákazy přes napadání dalších zdravých buněk. Pokud dojde k nasátí krve, dostávají se do trávicího traktu komára, kde se mění v bičíkatou formu. Zde dochází k dalšímu dělení, z jeho střev putují do hltanu a odtud při sání na člověku pronikají do nového hostitele a cyklus se opakuje. Původcem kožní formy jsou Leishmania tropica, L. major, L. infantum, L. ethiopica a americké druhy L. braziliensis a L. mexicana. Onemocnění se vyskytuje ve Středomoří, na Blízkém a Středním východě a ve Střední a Jižní Americe, odkud bylo importováno do Evropy. Inkubační doba je od několika týdnů do několika měsíců, ale ke kožním projevům může docházet i po několika měsících po návratu. Projevuje se vznikem papuly v místě, kde došlo k napadení hmyzem. Ta se postupně rozpadá na nebolestivý a špatně se hojící vřed se zduřeným okrajem. Může ale dojít k sekundární infekci, která mívá závažnější průběh. Kromě vzniku papul na kůži dochází i k postižení lymfatických uzlin v okolí vstupu infekce. Vyvolavateli kožně-slizniční formy jsou jihoamerické druhy Leishmania braziliensis a L. guyanensis, které se z místa vstupu infekce mohou pomocí lymfatických cest šířit do slizničního epitelu a dále do horních cest dýchacích. Ke klinickým projevům může dojít i po několika měsících či letech, kdy se již kožní projevy zhojily, ale nově se objevují vředy v ústech, nose nebo hltanu. Nebezpečí představuje skutečnost, že se šíří hluboko, čímž dochází k destrukci tkání a chrupavky. Viscerální forma je nejzávažnější formou leishmaniózy, která je známá také jako „kala-azar“, což v překladu z hindštiny znamená černá horečka. Původci této formy jsou v Indii a v Africe Leishmania donovani, ve Střední a Jižní Americe L. chagasi a ve Středomoří a na Středním a Blízkém východě L. infantum. Inkubační doba je velice rozdílná: od několika týdnů až po několik let. Paraziti se usídlují v lidských útrobách, především v játrech a ve slezině. Klinickými projevy jsou tedy zvětšená játra a slezina, horečky, anémie, váhové úbytky. Neléčené případy jsou téměř vždy do několika let smrtelné.

Detail odstavce: Leishmanie
Zdroj: Odčervení lidí
Zveřejněno: 29.3.2018

SVRAB U LIDÍ

Je svrab u psa (zvířat) přenosný na lidi

Svrab u zvířat se častěji nazývá prašivinou. Prašivina mnohem častěji než psy postihuje kočky, Svrab u nich způsobuje svrabovka kočičí. Svrabovka u kočky postihuje nejprve ušní boltce, pak hlavu a krk. Stejně jako svrab u člověka provází prašivinu silný pocit svědění. Škrábáním postižených míst si kočka přenáší parazity i na zbytek těla. Postižené místo se u kočky pozná tím, že se tam vytvářejí šupiny a strupy, zároveň zde také vypadává srst. K léčbě tohoto onemocnění se u zvířat rozhodně neužívají prostředky určené pro lidi, řada z nich je pro kočky toxická. K přenosu svrabovky dochází přímým stykem koček a jednak sdílením stejných textilií (gauče, pelechy). Kočičí svrabovkou se mohou nakazit i králicí a v některých případech i psi. Stejně tak se od kočky může nakazit svrabovkou i člověk, dochází k tomu nejčastěji velmi těsným kontaktem nemocné kočky s člověkem, obvykle v teple postele. Onemocnění člověka svrabem chyceným od koček má stejné kožní projevy jako lidskou zákožkou. Na těle se objeví červené svědivé pupínky. Onemocnění tímto typem kočičího parazitu je ale přechodné, člověk se obvykle vyléčí samovolně po vyléčení kočky nebo po zabránění těsného kontaktu s ní (člověk si nemocnou kočku prostě nesmí pouštět lehnout k němu do postele). Toto onemocnění se na člověka rozhodně nerozšíří běžným kontaktem s kočkou, například pohlazením, nebo manipulací s jejím pelechem.

U psů svrab způsobuje zákožka svrabová. Projevuje se stejně jako u koček vytvářením šupinek a strupů na kůži a vypadáváním srsti. Nejčastěji se u psů vyskytuje na břiše a ušních boltcích, nejlépe poznatelná je ale u psa v místech, kde má pes nejméně srsti (břicho, vnitřní plocha stehen). I u psa provází prašivinu nepříjemný pocit silného svědění. Psí prašivina šíří se nejčastěji mezi psy přímým stykem, ale i prostřednictvím sdílených textilií či hřebenů k vyčesání jejich srsti. Psí zákožka je přenosná i na člověka. Přenáší se stejně jako u koček těsným kontaktem obvykle v posteli. A stejně jako u koček i psí prašivina nakonec vymizí poté, co se pes uzdraví, anebo se zruší jeho těsný kontakt s člověkem.

Detail odstavce: Je svrab u psa (zvířat) přenosný na lidi
Zdroj: Svrab u lidí
Zveřejněno: 20.3.2018