Informace od zdravotní sestry

HLAVNÍ STRÁNKA

  

ZÁKOŽKA

  

PŘÍZNAKY

  

LÉKY NA SVRAB

  

SVRAB U ZVÍŘAT

  
Téma

SVARB U MORČAT

Ivomec pro morče

Účinná látka ivermectin (přípravky Ivomec, Noromectin) se aplikuje podkožně, léčba se opakuje za 7–10 dní; postižená místa lze i potřít, v případě potřeby lze ve stejném intervalu provést 2 až 3 ošetření.

Zdroj: Svrab a léčení u morčat

Stronghold pro morčata

Stronghold pro kočky se dá na morčata také úspěšně použít. Na jedno dospělé morče stačí jedna pipeta pro štěňata a koťata. Stronghold 0,1 ml 6%, s účinnou látkou selamectin, kápněte za krk na kůži morčete.

Zdroj: Svrab a léčení u morčat

Jak dlouho trvá léčba

Léčba je individuální a svrab dokáže správně identifikovat pouze veterinář, který by měl provést kožní stěr nebo mikroskopické vyšetření a například z ušního mazu zjistit, zda se opravdu jedná o svrab. Následně by měl předepsat vhodná léčiva. Často se podává účinná látka ivermectin nebo doramectin. Dávkuje se vnitřně a postižená místa se mohou i potírat. Ošetření je možné provést i v několika vlnách, pokud je postižení svrabem příliš silné (viz výše).

Pokud neodstraníte příčinu vzniku, riskujete, že se svrab objeví za pár dní znovu. Kotec morčete je tedy potřeba řádně vydezinfikovat a podestýlku během léčby nahradit papírovými utěrkami, které morče nebudou dráždit. Je zde ale potřeba dodržovat důslednější hygienu a utěrky každý den vyměňovat, jelikož v porovnání s hoblinami tolik nevstřebávají trus morčete.

Zdroj: Svrab a léčení u morčat

Svrab u morčat

Svrab je u morčete způsoben vnějším parazitem zvaným Trixacarus caviae. Tento roztoč žije ve svrchních vrstvách pokožky morčete. Samičky si zde hloubí chodby a kladou vajíčka, živí se kožními šupinkami, mazem, nečistotami na povrchu těla. Onemocnění se projevuje urputným drbáním až do krve. Pokud se svrab objeví a není léčen včas, může dojít až k velkému zbídačení morčete, případně i k jeho smrti. Zmíněné příznaky jsou často doprovázeny divokým běháním dokola s příznaky připomínajícími křeče. Onemocnění může být také doprovázeno nechutenstvím s následným vyhubnutím zvířete.

Diagnózu stanovuje veterinární lékař na základě mikroskopického rozboru vzorku seškrábnutého z kůže zvířete. Proti svrabu existuje řada účinných léků.

Svrab se může u morčat vyskytovat i v uchu, i když toto onemocnění je typické spíše pro králíky. Jeho původcem je Psoroptes cuniculi (zasahuje zvukovod, ušní boltec), případně Notoedres cati (zasahuje ušní boltec, hlavu). Nemocná zvířata pravidelně třesou hlavičkou a škrábou se v ouškách. Na ušních boltcích jsou viditelné žlutohnědé stroupky. Při léčbě se požívají stejné přípravky jako při svrabu sarkoptovitém.

U většiny druhů svrabu morčat není třeba se obávat přenosu na člověka.

Zdroj: Svrab u zvířat

Morče divoké

Morče divoké je předkem morčete domácího. Liší se od sebe především stavbou těla. Divoký předek má tělo delší a hubenější, díky čemuž je také pohyblivější. Zbarvení je tmavohnědé až černohnědé. Kožich je poněkud tvrdší než u domácích morčat. Divoké morče má úzkou hlavu, což mu slouží k prolézání křovinami. Délka těla je 16–35 cm a hmotnost 400–700 g.

Ve volné přírodě nalezneme morče divoké v oblasti hor Jižní Ameriky, především žije v travnatých a křovinatých krajích od nížin Argentiny až po vysokohorská údolí v Andách, kde vystupují až do výše 5 000 metrů nad mořem. První zmínka o chovu morčat je stará už 9 tisíc let, kdy je chovali Indiáni pro jejich maso. V některých tamních oblastech se chová i dnes, uvádí se, že ročně je zabito a snědeno kolem 65 milionů morčat. Kromě zdroje masa bylo morče chováno i jako mazlíček pro děti. Už tehdy byly různé barevné typy, dokonce se vyskytovaly i rozety. Černá morčata byla hned po narození zabíjena kvůli pověrčivosti, že přináší smůlu.

Morče divoké je společenské zvíře, je aktivní ve dne i za soumraku. Žije v malých rodinných skupinách. Vyhrabává si jednoduché zemní nory nebo využívá opuštěná doupata jiných, podobně žijících zvířat. Málokdo by do morčat řekl, že jsou výbornými skokany, kteří dokážou vyskočit až do výšky jednoho metru.

Rozmnožování je téměř stejné jako u domácích morčat. Březost trvá 62–70 dní. Mláďata se rodí již se srstí, vidí, slyší, jsou zcela vyvinutá. Už druhý až třetí den mohou pojídat tuhou stravu, jsou tedy brzo samostatná. Samice mláďata kojí přibližně tři týdny.

Morče divoké lze zakoupit ve zverimexech nebo přímo u chovatelů, cena se pohybuje okolo 200 korun.

Zdroj: Morče

Přenos na člověka

Přenos na člověka není možný a stejně tak není možné, aby se pes nakazil od člověka. V případě nákazy bakterií Bordetella vzniká riziko u koček, kdy může zhoršit takzvanou kočičí rýmu, dále u králíků a morčat, pro které může být i smrtelná.

Zdroj: Pes kašle

Saténové morče

Toto morče bylo vyšlechtěno v USA. Jeho srst má saténový lesk, je jemnější než u normálních hladkosrstých morčat a má také méně podsady. Charakteristický je výrazný lesk (vyžaduje se až ke kořínkům). Vyskytuje se v nejrůznějších barvách (nejčastěji v červené, zlaté, krémové, bílé a aguti).

U saténových morčat se bohužel vyskytuje osteodystrofie (není to však pravidlem, jedná se spíše o výjimečné případy), což je choroba spočívající v poruše metabolismu vápníku – dochází k vyplavování vápníku z kostí a nahrazení kostní hmoty měkkou vazivovou tkání. Měkké kosti následně působí morčeti bolest při přijímání potravy a při pohybu. Diagnózu lze určit jednoznačně pouze rentgenovým snímkem lebky a dlouhých kostí. Tato nemoc je neléčitelná.

Jde o společenské tvory, takže by se měli chovat ve větších skupinách, ačkoli se samci někdy mohou prát. Vhodný je chov venku v ohrádce (možno i přenosné), kde mají možnost pastvy, musí mít také něco k obrusu hlodáků (dřevo, tvrdé pečivo).

Ubikace morčete by v interiéru měla být umístěna na nějakém vhodném místě. Ideální je takové, kde je světlo, není tam přetopeno a zároveň nefouká průvan, jelikož morčata jsou náchylná na nachlazení. Zvířeti nesvědčí ani příliš hlučné prostředí. Jestliže pořizujete morče dítěti, nebojte se ho dát přímo do dětského pokoje, buď na stolek, na skříň, nebo třeba i přímo na zem.

Morče saténové se dá zakoupit ve zverimexech nebo přímo u chovatelů, cena se pohybuje kolem 400 korun.

Zdroj: Morče

Morče anglický crested

Anglický crested patří ke krátkosrstým plemenům morčat. Srst je hladká, přiléhává a její délka nepřesahuje 3 cm.

Typickým znakem tohoto plemene je čelní rozeta (takzvaná korunka). Korunka je umístěna na průsečíku pomyslných os spojujících oko s protilehlým uchem. Je kulatá a dostatečně otevřená a její středový bod není vetší velikosti než špendlíková hlavička, není zdvojený a neubíhá do pěšinky. Na těle se nesmí objevit žádný jiný vír. Barva korunky je shodná s ostatní barvou těla, nesmí se odlišovat.

Anglický crested může být jednobarevný nebo také dvojbarevný a trojbarevný, avšak tyto barvy musí být rozmístěné rovnoměrně po těle.

Protože se jedná o společenská zvířata, nedoporučuje se chov jednoho jedince. Ideální je pořídit si třeba pár morčat nebo dvě samičky, které spolu obvykle dobře vycházejí. Pokud si doma ubytujete dva samečky, začnou se vám v dospělosti pravděpodobně prát. Možný je i chov s králíky.

Ubikace morčete by měla být umístěna na nějakém vhodném místě. Ideální je takové, kde je světlo, není tam přetopeno a zároveň nefouká průvan, jelikož morčata jsou náchylná na nachlazení. Zvířeti nesvědčí ani příliš hlučné prostředí. Jestliže pořizujete morče dítěti, nebojte se ho dát přímo do dětského pokoje. Přes léto je vhodný chov venku v ohrádce (možno i přenosné), kde je možnost pastvy. Morče musí mít také něco k obrusu hlodáků (dřevo, tvrdé pečivo).

Anglický crested se dá zakoupit ve zverimexech nebo přímo u chovatelů, cena se pohybuje okolo 300 korun.

Zdroj: Morče

Morče rozeta

Jestliže si chcete pořídit neobvyklé morče nebo morče s delší srstí, rozhodněte se pro druh nazývaný morče rozeta. Toto morče je mezi chovateli velmi oblíbené a především mezi začátečníky žádané pro svůj netradiční rozčepýřený vzhled. Na první pohled se může zdát, že jeho srst roste na všechny strany, pokud se ale zadíváme pozorněji, zjistíme, že má podobu malých vírů, které jsou pravidelně rozložené.

I v rámci rozet se můžeme setkat s několika druhy morčat. Víry se tak mohou nacházet po celém těle nebo pouze na hlavě. Na toto členění se dbá především u šlechtěných morčat, jestliže ale takové morče pochází ze zkřížení obyčejného hladkosrstého a rozety, vzhled může být velmi variabilní.

Tato plemena morčat mívají na těle alespoň 8 rozet. Jejich rozmístění by mělo být co nejrovnoměrnější. Jedná se o krátkosrstou variantu morčat, která se označuje nejen jako rozetová, ale také jako habešská. Za zemi původu můžeme označit Anglii, kde byla vyšlechtěna. Tento typ srsti je dominantní a dědí se. Jestliže tedy zkřížíme rozetové morče a hladké morče, pravděpodobně nevznikne příliš pěkný potomek. Jestliže ale máme morčátko pouze jako domácího mazlíčka, ničemu to rozhodně nebude vadit.

Právě srst je na morčeti rozeta tím nejzajímavějším. Neměla by být delší než 4 cm. Má řídkou podsadu a nezacuchává se, takže toto morče nevyžaduje o moc víc péče než morče hladké, jak by se mohlo mnoho chovatelů mylně domnívat. Každá rozeta na srsti by měla vycházet z jednoho bodu a z něj vytvářet jakoby kalíšek na všechny strany. Rozložení rozet v srsti morčete není nějak striktně dáno, pouze se požadují dvě rozety na hřbetě, dvě v zadní části a dvě na bocích a kyčlích. Na ramenech morčete nejsou nutností.

Obvyklá jsou jednobarevná morčata v červeném, černém nebo bílém odstínu. Velmi pěkně vypadají také pestrobarevné rozety.

Také tento druh je společenský, takže je lépe jej chovat ve větších skupinách, ačkoli se samci někdy mohou prát. Často se chová i s králíky. Při chovu v domácnosti je náchylný na průvan, vhodnější je chov venku v ohrádce (možno i přenosné), kde je možnost pastvy, musí mít také něco k obrusu hlodáků (dřevo, tvrdé pečivo). Morče se nesnaží utéct ani kousat.

Ubikace morčete by měla být v interiéru umístěna na vhodném místě. Ideální je takové, kde je světlo, není tam přetopeno a zároveň zde nefouká, jelikož morčata jsou náchylná na nachlazení. Zvířeti nesvědčí ani příliš hlučné prostředí. Jestliže pořizujete morče svému dítku, nebojte se dát ho přímo do dětského pokoje, buď na stolek, na skříň, nebo třeba i přímo na zem.

Morče rozeta se dá zakoupit ve zverimexech nebo přímo u chovatelů, cena se pohybuje kolem 100 korun.

Zdroj: Morče

Jak poznat svrab u morčete

Svrab by měl každý chovatel poznat už na první pohled. Na těle morčete lze pozorovat holá místa, která pokrývají strupy. Vznikají nejčastěji na zádech, na břiše nebo na nohách. Tyto lysiny provází matná a lámavá srst. Svrab je nepříjemný nejen na pohled, ale také velmi svědí a nutí morče, aby se drbalo. Takové škrábání může být velmi intenzivní. Morče dostává křeče, obrací se, točí se a odírá o různé předměty ve svém kotci.

Pokud si odpovíte kladně na tyto otázky, tak se u vašeho morčete jedná o svrab:

  • Drbe se morče každou chvíli a i při pohlazení má tendenci „startovat motorku“, tedy drbat se pánevní končetinou tam, kde ho hladíte?
  • Má na těle ložiska bez srsti, ložiska s krustami, které ho hodně svědí?
  • Morče padá a jde do křečí i při lehkém dotyku vaší ruky? To má pravděpodobně už celotělové postižení s nervovými příznaky. V této fázi je nejvyšší čas nasadit léčiva a doufat, že přežije.

Pokud hned po koupi nepůjdete na kontrolu k veterináři, pak nového jedince dejte na několik týdnů do karantény. Vyplatí se to.

U morčat se rozlišují tři hlavní druhy svrabu, a to sarkoptový svrab (Trixacarus caviae), který se objevuje především na těle, dále ušní svrab (Psoroptes cuniculi), který postihuje části ucha – zvukovody, ušní boltce a morče má strupy, nebo notoedrový svrab, který se týká hlavy a ušních boltců. Jedná se o velmi nepříjemné onemocnění, které si vždy žádá zásah veterináře. Navíc pozor, je infekční a mezi morčaty se může rychle šířit. Roztoči se šíří z jednoho morčete na druhé těsným tělesným kontaktem. Dobrovolně svého hostitele zákožky spíš neopouštějí, ale zvláště při celotělovém postižení morčete nebo po jeho úhynu se mohou dostat do vnějšího prostředí, kde přežijí maximálně tři týdny.

Zákožka svrabová žije pod povrchem kůže. Tam si vytváří chodbičky a v nich klade vajíčka. Jako obživa jí slouží různé nečistoty, kožní maz a odumřelé kožní šupiny.

Příčina svrabu se často skrývá v hoblinách, které se používají jako podestýlka, nebo v seně, kterým se morče krmí. I venkovní výběh během teplejších měsíců v roce představuje určité riziko.

Zdroj: Svrab a léčení u morčat

Morče hladkosrsté

Krátkosrstá morčata zná určitě každý. Ovšem šlechtěné krátkosrsté morče má několik odlišných specifických znaků. Mezi krátkosrstá morčata patří morčata hladkosrstá – se zvláštní srstí a s takzvanou korunkou (chocholkou) na hlavě.

Péče o krátkou srst není nijak náročná a je především odrazem kvalitní stravy, ale pokud se rozhodnete zvíře vystavovat, čeká vás pracná příprava. Ta obnáší vytrhávání srsti – prsty přejíždíte po jednotlivých chomáčcích a jemným stiskem vytaháváte uvolněnou srst. Nejkritičtější oblast je na zádech a zadečku. Krátkosrstá morčata totiž línají, srst jim přerůstá a uvolňuje se. Žádoucí tedy je, aby se nikde po těle nevyskytovaly delší a uvolněné chlupy. Některá morčata to snáší dobře a nevadí jim to, některým se to ale nemusí líbit. Také prospěje občasné vykartáčování, které má většina morčat naopak velmi ráda. Koupe se jen výjimečně, když se morče zašpiní. Především u světle zbarvených morčat to určitě čas od času nebude k zahození. Pokud se ale rozhodnete morče vykoupat těsně před výstavou, určitě od toho upusťte. Srst má po vykoupání jinou strukturu, a to je na výstavě nežádoucí.

Hladké morče nemá v srsti žádné vírky. Srst je dlouhá maximálně 2,5 cm, musí být hustá, lesklá, bez holých míst a všude stejnoměrně dlouhá – nesmí přesahovat delší chlupy. Vyskytuje se ve všech barvách. Specifické kategorie pro toto plemeno jsou zaměřené na zbarvení, kdy jsou morčata dále rozdělena do několika kategorií a podle nich jsou bodována. Mezi hrubé vady patří například výrazně delší srst, rozety nebo pěšinky kdekoli na těle nebo také spadávající srst na bocích.

Jde o společenské tvory, takže by se měli chovat ve větších skupinách, ačkoli se samci někdy mohou prát. Vhodný je chov venku v ohrádce (možno i přenosné), kde mají možnost pastvy, musí mít také něco k obrusu hlodáků (dřevo, tvrdé pečivo).

Ubikace morčete by v interiéru měla být umístěna na nějakém vhodném místě. Ideální je takové, kde je světlo, není tam přetopeno a zároveň nefouká průvan, jelikož morčata jsou náchylná na nachlazení. Zvířeti nesvědčí ani příliš hlučné prostředí. Jestliže pořizujete morče dítěti, nebojte se ho dát přímo do dětského pokoje, buď na stolek, na skříň, nebo třeba i přímo na zem.

Hladkosrsté morče můžete zakoupit ve zverimexech nebo přímo u chovatelů, jeho cena se pohybuje kolem 150 korun.

Zdroj: Morče

Morče angorské

Morče angorské je dlouhosrsté. Dlouhá srst se musí pravidelně česat, kartáčovat a mýt. Na lepší úpravu srsti se někdy používají papírové natáčky. Srst se na ně pěkně natočí a tolik se neznečistí. Koupání je pro dlouhosrstá morčata téměř životně důležité. V dlouhé srsti se nejen dobře drží špína, ale i parazité.

Jelikož se jedná o společenská zvířata, nedoporučuje se chov jednoho jedince. Ideální je pořídit si třeba pár morčat nebo dvě samičky, které spolu obvykle dobře vycházejí. Pokud si doma ubytujete dva samečky, začnou se vám v dospělosti pravděpodobně prát. Možný je i chov s králíky.

Ubikace morčete by měla být umístěna na nějakém vhodném místě. Ideální je takové, kde je světlo, není tam přetopeno a zároveň nefouká průvan, jelikož morčata jsou náchylná na nachlazení. Zvířeti nesvědčí ani příliš hlučné prostředí. Jestliže pořizujete morče dítěti, nebojte se ho dát přímo do dětského pokoje. Přes léto je vhodný chov venku v ohrádce (možno i přenosné), kde je možnost pastvy. Morče musí mít také něco k obrusu hlodáků (dřevo, tvrdé pečivo).

Morče angorské se dá zakoupit ve zverimexech nebo přímo u chovatelů, cena se pohybuje okolo 200 korun.

Zdroj: Morče

Přenos na člověka

Původcem svrabu morčete je parazitický roztoč zákožka morčí, latinsky Trixacarus caviae. Jde o příbuznou slavnější zákožky svrabové, která způsobuje svrab lidí, psů nebo prasat. Není to ale totožný živočich, zákožka morčí je cizopasník jen a pouze morčete. U člověka však může způsobit přechodnou vyrážku.

Je to malý tvor s plochým tělem, které je při pohledu shora okrouhlé. Má osm párů krátkých kuželovitých nožek, z nichž jen první dva páry trochu přesahují okraj těla. Tyto končetiny jsou opatřeny přísavnými terčíky. Dospělá samička je dlouhá asi 240 μm a šířka jejího těla je asi 230 μm. V porovnání se zákožkou svrabovou je tedy asi poloviční. Vzhledem a velikostí se podobá jinému parazitu, svrabovce kočičí. Od ní se odlišuje přítomností špičatých hřbetních šupin.

Je to kožní parazit, který nežije jen na povrchu kůže, ale především v chodbičkách, které si samičky hloubí v pokožce hostitele. V chodbičkách kladou vajíčka, ze kterých se líhnou larvy, ty opouštějí chodbičky a žijí do přeměny v nymfy na povrchu kůže. Nymfy si již vytvářejí vlastní, mělčí chodbičky a oplozené dospělé samičky následně tvoří své klikaté úkryty. Životní cyklus trvá jen asi 14 dní.

Zdroj: Svrab a léčení u morčat

Morče rex

Morče rex je krátkosrsté morče se zvláštní strukturou srsti. Srst je jakoby kudrnatá a působí polámaným dojmem. Musí odstávat po celém těle. Nesmí nikde přiléhat. Pokud někde přiléhá, hodnotí se to jako chyba. Srst je hrubá. Toto plemeno nemá žádnou rozetu ani pony. Vyskytuje se ve všech barevných variacích. Velmi zvlněné a hrubé chlupy jsou asi 2 cm dlouhé, na hlavě a břiše o něco kratší. Velmi hustá srst je zvlněná díky redukci krycí srsti a změnám na chlupech.

Jelikož se jedná o společenská zvířata, nedoporučuje se chov jednoho jedince. Ideální je pořídit si třeba pár morčat nebo dvě samičky, které spolu obvykle dobře vycházejí. Pokud si doma ubytujete dva samečky, začnou se vám v dospělosti pravděpodobně prát. Možný je i chov s králíky.

Ubikace morčete by měla být umístěna na nějakém vhodném místě. Ideální je takové, kde je světlo, není tam přetopeno a zároveň nefouká průvan, jelikož morčata jsou náchylná na nachlazení. Zvířeti nesvědčí ani příliš hlučné prostředí. Jestliže pořizujete morče dítěti, nebojte se ho dát přímo do dětského pokoje. Přes léto je vhodný chov venku v ohrádce (možno i přenosné), kde je možnost pastvy. Morče musí mít také něco k obrusu hlodáků (dřevo, tvrdé pečivo).

Morče rex je možné zakoupit ve zverimexech nebo přímo u chovatelů, jeho cena se pohybuje okolo 250 korun.

Zdroj: Morče

Léčba morčete

Pokud přijdete ke zkušenému veterináři včas, je několik možností, jak svrab léčit a vyléčit. Velmi důležitá je zároveň co nejdokonaleji provedená dezinfekce a dezinsekce chovatelských zařízení. Vajíčka tohoto parazita dokážou v prostředí přežít po mnoho měsíců.

Nejúčinnějším lékem je ivermektin podaný injekčně 3x v intervalu 10 dní. Spolehlivě ničí všechny druhy roztočů. Vždy je potřeba ošetřit všechna morčata v chovu, včetně těch, která se jeví zdravě. Ivermektin nevadí ani březím a kojícím samicím a mláďatům starším tři měsíce. Funguje i jako kapka na lysé místo za uchem, ale neochotně se vstřebává při použití do tlamy, a proto nefunguje. Alternativou ivermektinu je doramektin.

Tomuto onemocnění často podléhají březí samičky, které pak mohou potratit. Onemocnění může být doprovázeno i nechutenstvím s následným vyhubnutím zvířete. V souvislosti se silným napadením tímto parazitem se mezi odborníky diskutuje o oslabeném imunitním systému.

Diagnózu stanovuje veterinární lékař na základě mikroskopického rozboru vzorku seškrábnutého z kůže zvířete. Proti svrabu naštěstí existuje řada účinných léků. Uvádí se několik možných léčebných postupů:

  • ivermectin (přípravky Ivomec, Noromectin) – aplikace podkožně, za 7–10 dní zopakovat; postižená místa lze i potřít, v případě potřeby lze ve stejném intervalu provést 2–3 ošetření
  • doramectin (Dectomax) – aplikace podkožně, za 7–10 dní zopakovat; postižená místa lze i potřít, v případě potřeby lze ve stejném intervalu provést 2–3 ošetření
  • selamectin (Stronghold) 0,1 ml 6% pro štěňata a koťata – nakapat na kůži za krk

Zdroj: Svrab a léčení u morčat

Morče coronet

Coronet má dlouhou rovnou srst, která narůstá od temene hlavy a za ušima spadá dolů na zem. Na hlavě je srst krátká a přilehlá, na tvářích by měla být dlouhá a tvořit takzvané licousy.

Dominantním znakem tohoto plemene je čelní vírek, takzvaná korunka, která je kulatá, otevřená a její středový bod není větší než špendlíková hlavička. Neméně důležitá je i „hříva“, což je srst za krkem, která by měla být hustá a dlouhá. Mezi hrubé vady patří například přerostlá, uzavřená nebo mechanicky upravená (ostříhaná) korunka, výrazně velký, zdvojený nebo posunutý středový bod korunky, nerovnoměrně dlouhá nebo krátká srst, absence licousů.

Protože se jedná o společenská zvířata, nedoporučuje se chov jednoho jedince. Ideální je pořídit si třeba pár morčat nebo dvě samičky, které spolu obvykle dobře vycházejí. Pokud si doma ubytujete dva samečky, začnou se vám v dospělosti pravděpodobně prát. Možný je i chov s králíky.

Ubikace morčete by měla být umístěna na nějakém vhodném místě. Ideální je takové, kde je světlo, není tam přetopeno a zároveň nefouká průvan, jelikož morčata jsou náchylná na nachlazení. Zvířeti nesvědčí ani příliš hlučné prostředí. Jestliže pořizujete morče dítěti, nebojte se ho dát přímo do dětského pokoje. Přes léto je vhodný chov venku v ohrádce (možno i přenosné), kde je možnost pastvy. Morče musí mít také něco k obrusu hlodáků (dřevo, tvrdé pečivo).

Morče coronet se dá zakoupit ve zverimexech nebo přímo u chovatelů, jeho cena se pohybuje kolem 200 korun.

Zdroj: Morče

Jak se přenáší svrab

Onemocnět svrabem lze velmi jednoduše z prostěradel a postelí v hostelech, hotelech a ubytovnách, kde se rychle střídá hodně lidí a kde hygiena není na nejvyšší úrovni. Mezi první příznaky patří zarudnutí kůže, pupínky a hlavně svědění, které je intenzivní především v noci. Chorobu totiž způsobuje parazit, který se během několika minut zavrtá do kůže člověka či zvířete a vytváří si v hloubce pokožky chodbičky. Tady klade vajíčka. Během dvou dnů se dokáže tak rozmnožit, že vytvoří kolonie až o několika stech jedincích.

Nemoc se nejčastěji přenáší v kolektivech, kde žijí lidé v těsném kontaktu. Přenáší se kožním kontaktem i pohlavním stykem s nakaženým nebo kontaktem s kontaminovaným předmětem. Infekce se obvykle projeví za 4 až 6 týdnů. Při opakované infekci se nemoc může projevit již po 24 hodinách. Onemocnění se dá léčit mnoha způsoby.

Svrab u psa, dříve též prašivina, je druh zánětlivého onemocnění kůže způsobený drobnými parazitickými roztoči. Existují dva základní typy svrabu: sarkoptický a demodektický. Mají rozdílné příčiny a příznaky.

Sarkoptický svrab obvykle způsobuje kruté svědění. Pes se úporně škrábe nebo si hryže kůži, aby si ulevil. Kůže psa podrážděná neustálým škrábáním a kousáním se může lehce infikovat. Svědění může být někdy tak hrozné, že pes nevěnuje pozornost jídlu, pití ani odpočinku. I když to není vždy pravidlem, vážné případy sarkoptického svrabu mohou mít za následek sekundární infekce způsobené bakteriemi nebo kvasinkami a na podrážděné kůži vytvářejí bílou škraloupovitou krustu. Navíc je u psů se sekundární infekcí častý úbytek váhy, horečka nebo zvětšené lymfatické uzliny.

Lokalizovaný demodektický svrab, nejlehčí varianta demodektického svrabu, se nejčastěji objevuje v psí srsti v jednom nebo dvou lysých flecích nebo flecích, kde je srst řidší. Obvykle nejsou tato místa zanícená a podrážděná a nezpůsobují silné svědění. Jestliže lokalizovaný demodektický svrab sám od sebe nezmizí, může proniknout do celého těla, což má za následek generalizovaný demodektický svrab. Na psím těle se vytvoří početné lysé fleky nebo fleky s řídkým ochlupením. Fleky mohou měřit v průměru 2,5 cm. Kůže v těchto místech bývá zrudlá, šupinatá nebo ztvrdlá. Takto podrážděná kůže někdy svědí a neustálé škrábání často vede až k vážným infekcím. Tyto druhotné infekce se projevují podobnými příznaky jako u sarkoptického svrabu (horečka, úbytek váhy, zduřelé lymfatické uzliny a podobně). Některé zvláštní typy demodektického svrabu mohou způsobit demodektickou pododermatitidu, která postihuje meziprstí. Při této nemoci jsou paraziti hluboko usazeni v psích tlapkách. Nemoc způsobuje otoky na tlapkách a jejich podráždění. Nejhorší projevy jsou v oblasti lůžka drápu a často jsou doprovázené druhotnou infekcí.

Případy sarkoptického svrabu vyžadují péči veterináře urgentněji než případy demodektického svrabu. Kvůli neustálému úmornému svědění se pes cítí mizerně, a co je závažnější, neléčené onemocnění může vyvolat jiné zdravotní potíže. Včasná diagnóza a léčba jsou tedy nezbytné. Výjimkou jsou případy lokalizovaného demodektického svrabu. Protože obvykle odezní sám od sebe, není vždy potřeba vyhledat veterináře, avšak pro klid v duši možná budete chtít i tento druh svrabu konzultovat s odborníkem, aby nemoc potvrdil a vyloučil jiná onemocnění.

Paraziti způsobující demodektický svrab nejsou přenosní na člověka na rozdíl od sarkoptického svrabu, u kterého je tento přenos možný.

Svrab u morčat se projevuje na těle morčat, a to nejčastěji na trupu, nohách a břiše. Zde vznikají holá místa se strupy. Napadené morče má matnou a lámavou srst a drbe se tak intenzivně, že jeho pohyb připomíná točení v kruhu; často se také obrací na záda a otírá se o předměty. Příčinou onemocnění u morčat je podestýlka, která je nejčastějším zdrojem infekce. Nejčastěji se svrab u morčat léčí injekčně lékem Ivomec, kdy postižené morče dostává tři léčebné dávky v rozmezí 7–10 dnů. Dále se používá k léčbě Stronghold, který se nakape na kůži a krk. U ušního svrabu je léčba doplněna kapkami do uší (Chronicin). Po diagnostikování svrabu je důležité ubikaci a vybavení pro morče vydezinfikovat, podestýlku po dobu nemoci nahradit papírovými utěrkami, které jsou měkké a morče nedráždí. V případě přenosu na člověka, což je velmi ojedinělé, se svrab nemnoží, neklade vajíčka a samovolně vymizí do 4 týdnů.

Původce onemocnění:

Původcem je asi půl milimetru velký roztoč zákožka svrabová z čeledi Sarcoptidae. Jde o obligátního lidského parazita. Přenos tímto druhem je možný jen u lidí. Samička si ve svrchních vrstvách kůže vrtá chodbičky, obvykle v místech, kde je pokožka velmi jemná. Ve slepých koncích chodbiček klade 40 až 50 vajíček, z nichž se později líhnou larvy. Po dvou až třech týdnech se z larev vyvinou dospělí jedinci, ale dospělosti se dožívá jen desetina z nakladených vajíček. Délka života jedné zákožky je až pět týdnů, během několika měsíců se v příznivých podmínkách může z jedné zákožky vyvinout až několik set jedinců. Zákožky tráví celý život na hostiteli, mimo pokožku přežívají přibližně tři dny. Na přímém slunečním svitu, v suchu a v teplotách pod bodem mrazu zákožky umírají.

Svrab podléhá přísným epidemiologickým pravidlům a dermatologové mají zákonnou povinnost všechny případy hlásit na hygienickou stanici. V Česku je svrab nejčastějším parazitárním onemocněním. Obvykle postihuje jedince nad 75 let a děti do 15 let.

Zdroj: Svrab

Morče

Morče původně pochází z jihoamerického kontinentu. Dnes jsou tito hlodavci zdomácnělá zvířata, jejichž chov je rozšířen téměř po celém světě. Morčata jsou malá, krotká a neagresivní zvířata. Jejich chov není nikterak náročný.

Morče se při správné péči může dožít až 7 let. Dospělé morče dorůstá velikosti cca 35 cm a váží v průměru 0,7–1,8 kg (podle druhu).

U morčete dbejte především na to, aby dostatečně obrušovalo řezáky (aby je nemělo přerostlé), a pečujte o jeho drápky, které je dobré zastřihávat.

Do určité míry lze i tak malé zvíře, jako je morče, naučit čistotě. V dnešní době je na výběr mnoho druhů morčat s různými typy srsti – krátkosrstá, rozety, peruánci, šeltie, morčata se saténovou srstí a dokonce i skinny morčata (bezsrstá). Protože jsou morčata společenská zvířata, je dobré zvážit chov jednoho nebo více jedinců v závislosti na časových možnostech majitele. Pokud chcete mít z morčete mazlíčka, je dobré chovat pouze jedno. Obecně se uvádí, že je vhodnější chovat samičku. Samečci po dosažení pohlavní dospělosti šíří intenzivní zápach. Tomu však lze zabránit kastrací.

U morčat je zcela běžné požírání vlastního trusu – koprofágie. Zvíře tím totiž získává vlákninu, která udržuje ve střevech rovnováhu a pomáhá předcházet problémům se zažíváním.

Před morčaty je dobré dostatečně zabezpečit veškeré kabely od TV a jiných spotřebičů. Zvíře by je mohlo rozkousat a ublížit samo sobě.

Morčata jsou savci. Jsou to býložravci živící se výhradně rostlinnou stravou. Přirozenou potravou jsou nejrůznější rostliny, listy, kořeny a vše šťavnaté (traviny, byliny), ale také různá semena. Potrava pro morče by měla být co nejvíce pestrá. Základní složkou potravy je seno. Zvláště kopřivové seno mají morčata ráda, obsahuje mnoho živin a prospívá srsti. Krmnou dávku je dobré doplňovat vhodnou zeleninou, v létě čerstvou trávou a bylinkami. Občas můžeme přidat vhodné ovoce nebo pamlsek pro morčata. Nepostradatelnou součástí krmiva je podávání vitamínu C, který je zvlášť důležitý, protože si jej morče nedokáže samo vytvořit. Samozřejmostí je celodenní přístup k čerstvé vodě.

Ve volné přírodě morčata obývají skalnaté oblasti, bažiny, savanu a okraje lesů. Žijí v norách, které si vyhrabou sami, nebo obydlují opuštěné nory jiných zvířat. Žijí ve společenských skupinách a nejaktivnější jsou v noci. Mají skvěle vyvinutý sluch. Mimo sluchu také dobře vidí, protože jejich zorný úhel je poměrně velký, a dokonce dokážou rozlišovat barvy, především červenou, modrou, žlutou, dále také zelenou, oranžovou i fialovou. Čich morčat je lepší než čich člověka.

Morče je hlodavec, který nešplhá a neleze do výšky. Postačí mu tedy obydlí, které nemusí být vysoké. I přesto, že se morče postaví na zadní a dosáhne na horní okraj, pouze se o něj opře a maximálně se rozhlédne po okolí, nebude se pokoušet vyskočit, proto nemusíte jeho obydlí zakrývat víkem. Rozměry obydlí by měly mít minimálně 60 x 35 cm (plocha) a minimálně 35–40 cm na výšku. Morče můžete chovat v čemkoliv, potřebuje hlavně dostatek prostoru, domeček (do kterého se může schovat). Výška pro něj není vůbec rozhodující.

Samice dosahují pohlavní dospělosti již v 10 týdnech, připouštět vy se však měly až po dosažení věku 6 měsíců. Samečci jsou pohlavně dospělí v 8 týdnech. Březost u samičky trvá 63–72 dní a rodí průměrně 2–4 mláďata. Může znovu zabřeznout ihned po porodu. Mláďata se rodí plně vyvinutá, mají otevřené oči a ihned po porodu jsou schopna jíst pevnou stravu, i když je matka 2–3 týdny ještě kojí. Morčata se dožívají průměrně 6 let, vzácně až 10 let.

Morče je velmi háklivé na průvan a hluk. Umístěte jej proto na místo, kde na něj nebude táhnout a v jehož blízkosti není rádio, počítač nebo televize. Máte-li morče v kleci nebo v koši, oblepte hrany lepicí páskou, která jednak zabrání vyhazování podestýlky ven a také zmírní průvan, který by skrz mezery mohl morčeti škodit.

Vhodnou podestýlkou jsou hobliny, hrubé piliny nebo dřevěné špalíčky, které dobře absorbují vlhkost. Rozhodně jako podestýlku nepoužívejte písek nebo zeminu, která je studená a špatně pohlcuje vlhkost a zůstává mokrá.

Morčata se umí projevovat hlasově. Ale mají i neverbální projevy, které vyjadřují postojem těla (případně postoj + hlasový projev). Pokud chováte jen jedno morče, tolik se neprojevuje, je svým pánem a nemusí se dělit o ubikaci s jiným morčetem. Teprve když mu pořídíte dalšího spolubydlícího, zjistíte, jak se oproti minulosti chování prvního morčete změnilo a jak stále častěji a hlasitěji o sobě dává vědět. Pokud se narodí miminka, pak si záhy osvojí jeden někdy i nepříjemný zvyk, a to je pískání. Brzy jim v hlavičkách zakotví zkušenost, že jakmile písknou, tak se dvounožec ihned přiběhne podívat, co se děje. Záhy zjistíte, že tuto zkušenost miminka využívají okamžitě, když nastane pro ně nějaký podnět – jen se něco šustne, a to neustále. Mezi nejčastější zvukové projevy morčat patří: kvíkání (morče vyžaduje pozornost), bublání (vyjadřuje spokojenost), cvakání zubů (značí hrozbu), zpívání (signál stresové situace, sociální tlak), účelové pískání (dorozumívání mezi sebou).

Zdroj: Morče

Morče peruánec

Peruánec má dlouhou rovnou srst. Na rozdíl od sheltie má na kyčlích dvě rozety, které způsobují pro peruánce typický růst srsti opačným směrem, tedy od zádi k hlavě. Na čele se tvoří nepravý vírek, který společně s opačně rostoucí srstí způsobuje vznik dlouhé ofinky, zvané pony. Mezi další znak tohoto plemene patří licousy, které jsou dlouhé a mírně odstáté. Mezi hrubé vady patří například vysoko nebo asymetricky posazené rozety na kyčlích, chybějící nebo přebývající rozety, výrazně větší středové body rozet, krátká pony nebo licousy.

Morčata jsou společenská, chovají se obvykle i ve větších skupinách, ačkoli se samci někdy mohou prát. Často se chovají i s králíky. Při chovu v domácnosti jsou náchylní na průvan, vhodnější je tedy chov venku v ohrádce (možno i přenosné), kde mají možnost pastvy. Musí mít také něco k obrusu hlodáků (dřevo, tvrdé pečivo). Morče se nesnaží utéct ani kousat.

Jelikož se jedná o společenská zvířata je vhodnější pořídit si třeba pár morčat nebo dvě samičky, které spolu obvykle dobře vycházejí. Pokud si doma ubytujete dva samečky, začnou se vám v dospělosti pravděpodobně prát.

Ubikace morčete v interiéru by měla být umístěna na nějakém vhodném místě. Ideální je takové, kde je světlo, není tam přetopeno a zároveň zde není průvan, morčata jsou totiž náchylná na prochladnutí. Zvířeti nesvědčí ani příliš hlučné prostředí. Jestliže pořizujete morče svému potomkovi, nebojte se ho dát přímo do dětského pokoje, ať už na stolek, na skříň, nebo třeba i přímo na zem.

Morče se dá zakoupit ve zverimexech nebo přímo u chovatelů, cena se pohybuje kolem 250 korun.

Zdroj: Morče

Morče domácí

Morče domácí je domestikovaná forma jihoamerického divokého morčete. V průběhu let bylo vyšlechtěno mnoho plemen a mutací lišících se barvou, délkou a uspořádáním srsti a také barvou očí. Má válcovitou postavu s velkou hlavou a krátkým krkem, zaoblený zadek bez ocasu. Na předních nohou má 4 prsty, na zadních 3. Má 12 zubů, z toho 4 hlodáky, zbytek stoličky.

Délka je 20–36 cm, váha obvykle 0,7–1,2 kg, ale mohou mít i 1,8 kg. Má hustou srst a jeho tělu dominuje široká zaoblená hlava, široký hřbet a krátký krk. Pokud jej nebudete příliš překrmovat, bude jeho tělo vypadat spíše svalnatě.

Morčata jsou společenská, chovají se obvykle i ve větších skupinách, ačkoli se samci někdy mohou prát. Často se chová i s králíky. Při chovu v domácnosti je morče náchylné na průvan, vhodnější je chov venku v ohrádce (možno i přenosné), kde má možnost pastvy, musí mít také něco k obrusu hlodáků (dřevo, tvrdé pečivo). Morče se nesnaží utéct ani kousat.

Jelikož se jedná o společenská zvířata, je vhodnější pořídit si třeba pár morčat nebo dvě samičky, které spolu obvykle dobře vycházejí. Pokud si doma ubytujete dva samečky, začnou se vám v dospělosti pravděpodobně prát.

Ubikace morčete by měla být umístěna na vhodném místě, ideální je takové, kde je světlo, není přetopené a zároveň zde není průvan, protože morčata jsou náchylná k nachlazení. Zvířeti nesvědčí ani příliš hlučné prostředí. Jestliže pořizujete morče dítěti, nebojte se dát ho přímo do dětského pokoje, buď na stolek, na skříň, nebo třeba i přímo na zem.

Morče se dá zakoupit ve zverimexech nebo přímo u chovatelů, jeho cena se pohybuje kolem 60 korun.

Zdroj: Morče

Morče merino

Merino má stejně jako texel dlouhou zvlněnou až krepovitou srst, která v ideálním případě tvoří kudrnaté prstýnky. Srst se rozčesává jen prsty, nikoli hřebínkem (popřípadě velmi řídkým hřebenem). Poté je vhodné morče vykoupat, aby se lokny vytvořily znovu. Srst je dlouhá, narůstá od temene hlavy a za ušima spadá dolů na zem. Na hlavě má merino je čelní vírek (korunku), který je kulatý, otevřený a jeho středový bod není větší než špendlíková hlavička. Na hlavě je srst krátká, mírně odstátá a na tvářích se tvoří licousy (dlouhá srst na tvářích). Ty jsou velmi žádané a jejich absence je důvodem pro srážku bodů na výstavách. Mezi hrubé vady patří výrazně přerostlá nebo špatně tvarovaná korunka, výrazně velký nebo posunutý středový bod korunky, výrazně krátká nebo rovná srst, rozety nebo pěšinky kdekoli na těle, výrazně krátké licousy nebo hříva.

Morčata jsou společenská, chovají se obvykle i ve větších skupinách, ačkoli se samci někdy mohou prát. Často se chovají i s králíky. Při chovu v domácnosti jsou náchylní na průvan, vhodnější je tedy chov venku v ohrádce (možno i přenosné), kde mají možnost pastvy. Musí mít také něco k obrusu hlodáků (dřevo, tvrdé pečivo). Morče se nesnaží utéct ani kousat.

Jelikož se jedná o společenská zvířata je vhodnější pořídit si třeba pár morčat nebo dvě samičky, které spolu obvykle dobře vycházejí. Pokud si doma ubytujete dva samečky, začnou se vám v dospělosti pravděpodobně prát.

Ubikace morčete v interiéru by měla být umístěna na nějakém vhodném místě. Ideální je takové, kde je světlo, není tam přetopeno a zároveň zde není průvan, morčata jsou totiž náchylná na prochladnutí. Zvířeti nesvědčí ani příliš hlučné prostředí. Jestliže pořizujete morče svému potomkovi, nebojte se ho dát přímo do dětského pokoje, ať už na stolek, na skříň, nebo třeba i přímo na zem.

Morče merino se dá koupit ve zverimexech nebo přímo u chovatelů, jeho cena se pohybuje okolo 250 korun.

Zdroj: Morče

Autoři obsahu

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Světluše Vinšová


Svrab

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS

NABÍDKA OBCHODU