ZAKOSKA SVRABOVA U PSA bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Tento článek vám pomocí obrázků přiblíží vše, co byste měli o zákožce svrabové vědět, a to od jejích vývojových stadií až po dospělého jedince. Také si můžete prohlédnout jednotlivé druhy tohoto parazita podle hostitele. Tak hurá na fotodokumentaci.
Druhy podle hostitele
Zákožka svrabová neřádí pouze na člověku, ale existuje i zákožka svrabová psí, kočičí a králičí.
V naší poradně s názvem RADA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel KAREL.
Dobrý den.Prosím o radu.Mám vyšší hodnotu PSA v krvy.Po biopsii prostaty je histolické vyšetření bez záchytu turmorozní tkáně.Poradte mi prosím co užívat na snížení PSA a na zvětšenou prostatu. Je mi 66 roků.Děkuji KAREL
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
PSA aneb specifický prostatický antigen je hojně používaným ukazatelem zhoubného nádoru prostaty. Ne vždy však jeho zvýšené hodnoty souvisí s rakovinou. Hodnoty PSA rostou společně s věkem. Například ve 40 letech může být jeho hodnota až 2,5 krát větší než normální, v 60 letech je to až 4,5 krát a v 70 letech je to až 6,5 krát vyšší hodnota než normál a přesto nemusí být s prostatou žádný problém. Další častou příčinou zvýšeného PSA může být nezhoubná hyperplazie prostaty, kdy dojde ke zvětšení prostaty a ve zvětšené prostatě je pak i více buněk, které logicky produkují i více PSA a rovněž nejde o rakovinu. V tomto případě je vhodné potvrdit nezhoubnost právě biopsií, jako ve vašem případě. Další situace, které zvyšují hodnoty PSA, jsou častá jízda na kole a bakteriální onemocnění prostaty a močových cest - ty se zjistí laboratorním vyšetřením moči a léčí se antibiotiky. Rovněž je vhodné zdržet se ejakulace tři dny před testem na PSA, neboť výron semene rovněž zvýší hladinu PSA na příštích 24 hodin. Trvale zvýšená hladina PSA není nijak nebezpečná, pokud je jiným vyšetřením vyloučen zhoubný nádor.
Onemocnění s názvem svrab má více původců, například to u psů může být zákožka svrabová (zákožka svrabová u psů). Ušní svrab u psů se moc nevyskytuje je lokalizován právě na vnějším zvukovodu, po celém těle se nerozšiřuje. V uchu tvoří specifické strupy a jiné příznaky. Kdežto „klasický svrab“ se vyskytuje po celém těle a zpočátku na málo osrstěných místech: slabiny, lokty, kolenní a loketní řasa, ušní boltce. Kromě úporného svědění se časem objevují i záněty kůže infikované sekundárně bakteriemi. Kůže strupovatí, mokvá, je ztluštělá a praská.
Jak moc se onemocnění rozjede, záleží na imunitě psa. Pozor! Je to zoonóza (nemoc přenosná i na člověka). Je nutné vyprat a dezinfikovat veškeré zařízení v místech, kde se pes pohybuje, a to pravidelně a několikrát.
Mezi známé druhy svrabu patří například ušní svrab, který postihuje vnější zvukovod, notoedrový svrab koček, psoroptová a chorioptová prašivina přežvýkavců a koní, svrab morčat a vápenka, což je svrab postihující ptáky. Další kožní nemoc způsobená parazity, demodikóza, se pak označuje jako červená prašivina.
Roztoči se snadno a rychle šíří přímým kontaktem mezi vnímavými hostiteli. Dokážou se ale šířit i nepřímo, a to kontaminovanými pomůckami nebo celkově prostředím zvířat. Přežití zákožek ve vnějším prostředí mimo hostitele závisí na teplotě a vlhkosti. Při pokojové teplotě žijí dva až šest dní. Při deseti až patnácti stupních však mohou při vhodné vlhkosti vydržet bez hostitele až 21 dní.
Příznaky svrabu jsou dosti rozmanité, od bezpříznakového nosičství infekce po celotělové postižení kůže doprovázené jejím zhrubnutím, vypadáváním srsti a tvorbou vrstev příškvarů, pod kterými se nachází mokvající kůže. Svědění doprovázející svrab může být natolik intenzivní, že zvíře hubne a nakonec hyne z naprostého vyčerpání. U hospodářských zvířat se z důvodu jejich nepohody a neustálého škrábání snižuje silně užitkovost, a to jak přírůstek ve výkrmu, tak mléčnost dojených zvířat. Zákožky preferují k životu řídce osrstěné krajiny na těle zvířat, a proto svrab vždycky začíná na typických místech. S postupem choroby ale srst nemocného zvířete řídne a vypadává a umožňuje šíření svrabu na celý povrch kůže.
Prvními příznaky svrabu je zarudnutí kůže a tvorba pupínků a stroupků s ložiskovým prořídnutím srsti. To je kožní změna způsobená samotnou zákožkou. Někdy zvířata reagují na přítomnost roztočů i kopřivkou. Všechny ostatní příznaky vznikají v důsledku silného svědění. Rozškrábáním vzniká rozedření povrchové vrstvy kůže s krvácením a tvorbou příškvarů. Chlupy řídnou a vypadávají. Chronické případy j
Ve svém příspěvku VLIV KASTRACE NA LIBIDO PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonín Řimák.
Dobrý den.Chci si koupit psa.Jednoho jsem si vyhlédl v útulku ale je kastrovaný.Mám obavu,že jeho libido bude tímto stavem poznamenáno,jinak by přece nebyl zmrzačený od hlupáků majitelů!Pokud nejsou pro tento výkon vážné zdravotní důvody,nevidím jediný pro provedení kastrace...Přirozenost u psa bude zachována jen při jeho respektování jako živého ,ničím neovlivněného tvora...Majitel hňup ve své lhostejnosti si nemíní přiznat,že si pořídil psa a ten mu dělá dokonce problémy!Pes z útulku je vydán hlupáky s podmínkou pozdější kastrace-jakým právem?Právem lidské arogance a nevzdělanosti?Kastrace neřeší mezilidské problémy a nikdy je řešit nebude,pokud bude nezodpovědnost majitelů na tak mizerné úrovni jako je dnes...Za pitomosti jsou v tomto kolaborantském režimu vysoké pokuty,ale za nechtěnou březost kvůli liknavosti majitele psa postihy nejsou!Odebral bych mu psa a nikdy by nedostal jiného!!!Já chci psa nezmrzačeného,třeba agresivního,a je na mě abych se od něj učil jak spolu vycházet...Hlupák žádá kastraci -proto mají hlupáci kastrované psy.Řimák
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Svrab je parazitární onemocnění, které způsobuje několik druhů roztočů napadajících mnoho různých domácích i divokých druhů zvířat. Pro nás jsou důležití ti, kteří napadají psa, tedy zákožka svrabová způsobující takzvaný sarkoptový svrab, která je přenosná též na člověka. Zakořeněné mýty, že svrab či prašivina u psů vznikají také například kvůli tučnému jídlu či nečistotě srsti, jsou nepravdivé, neboť nemoc může vypuknout jedině po přítomnosti roztočů. Zákožka svrabová se řadí mezi roztoče a je velká sotva půl milimetru. Sarcoptes scabiei var. canis je původcem svrabu u psů, je však přenosná i na kočky a člověka. Oplodněné samičky vyvrtávají chodbičky ve vrchní vrstvě kůže, kde kladou vajíčka. Zákožky preferují místa s jemnější kůží, proto osídlují břicho, třísla, lokty, hlezna, okolí očí a uši. Celý vývojový cyklus zákožek trvá 17 až 21 dní a probíhá na psovi. Inkubační doba je variabilní, několik dní až týdnů, a závisí na množství přenesených roztočů.
Svrabem postižená zvířata jsou neklidná, intenzivně se drbou a mají zhrubělou kůži. Pruritus se zhoršuje typicky v teple. Tím, jak se pes intenzivně drbe, zanáší si do kůže infekci a kožní postižení se dále šíří. Silné svědění se časem stupňuje a zesiluje. Vypadává srst, objevuje se zarudnutí, krváceniny, strupy a drobné pupínky. U chronických případů je pak postižena kůže po celém těle, včetně hlavy a ocasu. Svrab často doprovází sekundární infekce, a to jak bakteriální, způsobená stafylokoky, tak celkové bakteriální přerůstání, a u psa kvasinková malasseziová dermatitida. Tyto nemoci dále zhoršují jednak svědění, jednak poškození kůže. Roztoči se snadno a rychle šíří přímým kontaktem mezi vnímavými hostiteli. Dokážou se ale šířit i nepřímo, tedy kontaminovanými pomůckami nebo celkově prostředím zvířat. Přežití zákožek ve vnějším prostředí mimo hostitele závisí na teplotě a vlhkosti. Při pokojové teplotě žijí dva až šest dní. Při deseti až patnácti stupních však při vhodné vlhkosti mohou vydržet bez hostitele až 21 dní. Průkaz onemocnění je někdy problematický a je zapotřebí provádět opakovaný kožní seškrab a následné mikroskopické vyšetření. Uvádí se, že i při dodržení vyšetřovacích postupů se nepodaří svrab přímo prokázat u 50 % případů.
Na léčbu svrabu u psů dnes naštěstí existují poměrně účinné léky – od koupelí v různých chemikáliích až po takzvané spoty (léky podávané ve formě kapek na kůži mezi lopatkami). Před nástupem celkových antiparazitik se svrab léčil ostříháním srsti, omytím strupů a příškvarů a koupelemi v amitrazu. Pro fandy koupelí a přírodní léčby fungují po ostříhání a změkčení kůže i opakované koupele v
V naší poradně s názvem ZÁKOŽKA SVRABOVÁ POTRAVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Zajímalo by mě, čím se zákožka živí. Předem děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zákožka svrabová se živí bílkovinami a tuky, které ukusuje v podkoží, čímž si zároveň i vyvrtává své chodbičky. Z trusu, který za sebou zanechává, vznikají zánětlivá ložiska, které urputně svědí.
Přišlo se na to, že svrab se ve skutečnosti přenáší buď přímým kontaktem s infikovanou osobou, anebo nepřímo tím, že se dostane do kontaktu s jeho oděvem, nebo ložním prádlem. K nakažení stačí jedna jediná oplodněná samička zákožky svrabové, ta je schopná se do kůže zavrtat již za pár minut.
Svrab patří k vysoce nakažlivým nemocem projevujících se silným a velmi nepříjemným (až bolestivým) svěděním kůže. Toto onemocnění způsobuje zákožka svrabová. Toto onemocnění může postihnout kohokoliv, mezi nejvíce ohrožené skupiny obyvatel patří bezesporu i zdravotníci. Svědění, které je často nejvíc nesnesitelné v noci (tělo se pod dekou zahřeje a právě teplo zákožce svrabové vyhovuje). Svědění je způsobené tím, že si zákožka svrabová vrtá ve svrchních vrstvách kůže chodbičky.
Pokud se někdo svrabem nakazí, obvykle první věc, která ho zajímá je, jak se tohoto „ostudného“ onemocnění co nejrychleji a bezbolestně zbavit. K léčbě svrabu se užívají různé krémy a masti. Při jejich aplikaci je důležité, aby se nanášely na celé tělo. Pokud pacient nějaké místo vynechal, je dost možné, že by v této oblasti zákožka svrabová přežila a pacient by se tedy nemoci nezbavil.
V naší poradně s názvem ZÁKOŽKA SVRABOVÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sona.
Dobrý deň, chcela by som sa opýtať, na akých povrchoch môže zákožka svrabová prežívať okrem oblečenia, čalúneného nábytku, matracov a pod. či je možný výskyt / prežívanie aj na dreve - celodrevená stolička, drevený rošt v drevenej posteli (bez umiestnenia matraca)resp. v špárach drevenej podlahy, lištách a taktiež napríklad na povrchu vane / v sprchovom kúte (akryl) Vopred veľmi pekne ďakujem za odpoveď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zákožka svrabová může přežívat na jakémkoliv povrchu. Když není na člověku, tak jejím jediným zájmem je, najít si nového hostile. Zákožka nikam daleko neodleze, takže se bude zdržovat na místě, kde se pustila nebo byla setřena z hostitele. Její výskyt můžete očekávat všude, kde se dotkl člověk s nákazou svrabem.
Názory, že svrab u zvířat neboli prašivina vzniká mimo jiné kvůli tučnému jídlu nebo nečistotě srsti, jsou scestné, protože nemoc může vzniknout jedině za přítomnosti zákožky svrabové. Svrab u zvířat se projevuje silnou svědivostí, a tedy častým drbáním. V případě zákožky svrabové, která způsobuje svrab, se psi škrábou především v teplém prostředí. Svědění je tak silné, že se zvíře bude škrábat jak ve dne, tak v noci. Parazit je pro lidské oko neviditelný. Zákožka svrabová žije v hlubokých vrstvách pokožkové škáry a nevyskytuje se rovnoměrně po celé ploše kůže. Může se tedy stát, že ani po rozboru kůže u veterináře se nemusí přítomnost parazita u psa objevit.
Zákožka svrabová se do pokožky zvířete dostane v místech, kde je kůže jemná, jde tedy o vnitřní stranu stehen, okolí očí či oblast kolem kořenů ušních boltců. Na těchto místech se právě bude zvíře škrábat, čímž rozšíří nákazu do dalších částí těla. Kromě svědění budete možná časem pozorovat, že srst na určitých místech vypadává nebo že zvíře ztrácí na hmotnosti.
Svrab lze léčit lokální terapií, kdy se postižené místo musí nejdříve důkladně omýt šamponem a poté aplikovat léčebný preparát, který určí veterinář. Tuto proceduru musí zvíře podstoupit jednou týdně několik týdnů po sobě. Více se však doporučuje užití celkové terapie, kdy se zvířeti aplikuje preparát dozadu za krk. Látky, které působí účinně proti různým parazitům, se dostanou do krve a účinkují zhruba měsíc. Aby se svrab vyléčil úplně, dávají se většinou dvě dávky přípravku. Pokud se tedy u zvířete podaří svrab úspěšně zlikvidovat, můžete se přestat bát i o své zdraví. Svrab je sice přenosný na člověka, ale může se rozmnožovat pouze na těle psa.
Svrab u zvířat se častěji nazývá prašivinou. Prašivina mnohem častěji než psy postihuje kočky, Svrab u nich způsobuje svrabovka kočičí. Svrabovka u kočky postihuje nejprve ušní boltce, pak hlavu a krk. Stejně jako svrab u člověka provází prašivinu silný pocit svědění. Škrábáním postižených míst si kočka přenáší parazity i na zbytek těla. Postižené místo se u kočky pozná tím, že se tam vytvářejí šupiny a strupy, zároveň zde také vypadává srst. K léčbě tohoto onemocnění se u zvířat rozhodně neužívají prostředky určené pro lidi, řada z nich je pro kočky toxická. K přenosu svrabovky dochází přímým stykem koček a jednak sdílením stejných textilií (gauče, pelechy). Kočičí svrabovkou se mohou nakazit i králicí a v některých případech i psi. Stejně tak se od kočky může nakazit svrabovkou i člověk, dochází k tomu nejčastěji velmi těsným kontaktem nemocné kočky s člověkem, obvykle v teple postele. Onemocnění člověka svrabem chyceným od koček má stejné kožní projevy jako lidskou zákožkou. Na těle se objeví červené svědivé pupínky. Onemocnění tímto typem kočičího parazitu je ale přechodné, člověk se obvykle vyléčí samovolně po vyléčení kočky nebo po zabránění těsného kontaktu s ní (člověk si nemocnou kočku prostě nesmí pouštět lehnout k němu do postele). Toto onemocnění se na člověka rozhodně nerozšíří běžným kontaktem s kočkou, například pohlazením, nebo manipulací s jejím pelechem.
U psů svrab způsobuje zákožka svrabová. Projevuje se stejně jako u koček vytvářením šupinek a strupů na kůži a vypadáváním srsti. Nejčastěji se u psů vyskytuje na břiše a ušních boltcích, nejlépe poznatelná je ale u psa v místech, kde má pes nejméně srsti (břicho, vnitřní plocha stehen). I u psa provází prašivinu nepříjemný pocit silného svědění. Psí prašivina šíří se nejčastěji mezi psy přímým stykem, ale i prostřednictvím sdílených textilií či hřebenů k vyčesání jejich srsti. Psí zákožka je přenosná i na člověka. Přenáší se stejně jako u koček těsným kontaktem obvykle v posteli. A stejně jako u koček i psí prašivina nakonec vymizí poté, co se pes uzdraví, anebo se zruší jeho těsný kontakt s člověkem.
Ve svém příspěvku SPECIALISTA NA POLYNEUROPATII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý den.Mám velké bolesti a brnění nohou a diagnostikovanou polyneuropathii .Zatím jsem neměl štěstí na lékaře specialistu.Může mi někdo poradit,kde nebo kdo by mi mohl s touto nemocí bojovat?Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ing. Milan Chloupek.
Polyneuropatie
Tímto příspěvkem odpovídám i na všechny následující příspěvky.
I polyneuropatie nevzniká z ničeho nic a je výsledkem marné snahy imunitního systému na chemické a parazitální napadení našeho těla a vede k tomu řetězec dalších střetů imunitního systému. Souvislosti se proto pokusím vysvětlit trochu obšírněji. Imunitní systém je hrozně dokonalý systém, nedovede však některé parazity porazit. Je koncipován tak, že nejprve řeší ta napadení, které by mohly tělu nejvíce uškodit a po vyřešení až ta další, pokud se mu to podaří. Když se mu to nepodaří, snaží se tato napadení alespoň dislokovat do oblastí, kde mohou dále škodit co nejméně, je tím však velmi vytěžován a z neustálého boje se pak nedostatečné výsledky projevují jako trvalý zánět a z toho plynoucími poruchami zdraví, kterému doktoři z neznalosti říkají autoimunitní onemocnění či dědičná porucha. Nasazení kortikoidů či jiných léků potlačujících imunitní systém vede sice zpočátku k fyzické úlevě a lidé jsou rádi, že to „funguje“. Výsledek je však kontraproduktivní. Paraziti se mohou totiž pohodlně dále množit a napadat případně další orgány a zase vyvolávat bolesti. Léky pak doktor aplikuje čím dál častěji, ale nikam to nevede, protože to neřeší příčinu, ale ošálí to jen projevy důležitého boje, včetně nervových vstupů do mozku a nemoc se jen neustále prohlubuje. Tady musíme imunitnímu systému pomoci s tím co potřebuje vyřešit a ne ho blokovat, či ho nahrazovat.
Dalším vážným problémem klasické léčby je to, že u nás se nějací chytráci rozhodli, že v dnešní době nemůže být člověk v ČR napaden prvoky a helminty, přestože naše zvířata jsou jimi běžně napadána a lidé v zemích okolních také, a proto se u nás neschvalují a nenakupují léčiva na tato napadení (lidem proto v mnoha případech pomůže jen veterinář, protože ten ty léky má). Naši lékaři však se o tom proto moc neučí (bakterie zvládají dobře, na to je spousta léků, na viry už je léků pramálo a na prvoky a helminty už skoro nic) a když už podezření na prvoky a helminty mají, chemické testy to nejsou schopny odhalit a lékaři s tím žádné praktické zkušenosti nemají. Jsou tedy vlastně slepí, nazvou vás simulantem a v lepším případě ještě pošlou k psychiatrovi a dostanete léky na „uklidnění“, abyste pořád nezlobili.
Únava je zapříčiněna buď nedostatečným fungováním systému zpracování cukru jako jako paliva, nebo rozvozem kyslíku pro okysličování tkání. Obé je způsobováno specifickými chemickými nečistotami a parazity. Zásobování kyslíkem je pro tělo velmi důležité, a proto paraziti, kteří krev napadají, jsou velmi nebezpeční. Z prvoků to jsou zejména plasmodie, což jsou malaričtí prvoci (u nás se poměrně často vyskytují 4 druhy a napadení je způsobeno bodavým hmyzem - komáři), kteří červené krvinky vyžírají zevnitř, stejně jako jiný prvok Babesie (ovádi, klíšťata, muchničky,...). Při masívním napadení plasmodiemi, které se mohou dostat až do morku kostí, vznikne nemoc zvaná leukemie. Místo zneškodnění těchto prvoků však doktoři č
